Alza | •
|
(1.3.2021 16:01:47) Nemám nic proti, když někdo nazývá nutnost zůstat doma jako vězení, ale vážně nepřijde nikomu zvláštní, že návrat do škol nazývají jako opak vězení, tedy svobodu? Ona škola byla jaksi celou tu dobu předtím místo, odkud děti také nemohly svobodně odejít, nebo snad ne?
Tady o tom třeba píše spousta mladých, co si o tom myslí. Tedy jsou to už středoškoláci, ale je to minimálně k zamyšlení: https://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=1160547
|
Alza | •
|
(1.3.2021 16:14:28) Asi nejvíc mě zaujal tenhle komentář a podobných jsem četla už víc:
"Ahoj, já s tímto určitě souhlasím. Jsem studentka gymnázia a prožila jsem si tedy obě varianty, jak je možné se vzdělávat. Distanční výuka je pro mne mnohem přijatelnější... Už jen proto, že nemusím sedět tolik hodin na zadku ve škole, můžu se jít protáhnout kamkoliv doma kdykoli, ale co je na tom nejlepší - žádní spolužáci, kteří by mě šikanovali kvůli tomu, že jsem asperger a chovám se ""tak trochu"" jinak. Je to pro mě celé vysvobození, opravdu. Zlatá distanční výuka, kdo se chce učit, učí se, kdo ne, je nahranej. Distanční výuka plně supluje prezenční. Period."
Občas mám pocit, že takové lidi vůbec nikdo neposlouchá a celou dobu je úplně ignoruje, jako by všichni žili v představě, že přesně vědí, co děti chtějí, co jim přináší radost a co naopak utrpení a měli stále tendenci mluvit za ně. Celé to na mě působí jako obrovské pokrytectví - prostě na oko si hrajeme, jak nám jde strašně moc o děti a jejich blaho, ale přitom se vůbec nestaráme o to, co některé z nich skutečně chtějí a co ne. A určitě se nedá popřít, že třeba pro nějakého extrémního introverta, ještě navíc velice neoblíbeného v kolektivu byly strašný hell naopak celé ty roky, které musel trávit povinnou prezenční výukou. Určitě to mělo taky dost vážný dopad na jeho psychiku, určitě byl taky deprivován nucenou socializací s lidma, který ho vlastně nesnášeli a nedostatkem soukromí. A takových lidí není málo a musí pro ně bejt asi dost hnusný muset všude na netu číst, jak děti trpí nedostatkem sociálních kontaktů, že jim to niči psychiku a to všechno, když si sami prošli tím, čím si prošli a když na jejich pocity tenkrát taky každej z vysoka kašlal a museli to holt "nějak vydržet". Píšu to jenom proto, že by se na tyhle lidi nemělo zapomínat ve chvílích, kdy tak horlivě zuříme z toho, o co děti bez školy přicházejí. Každá mince má dvě strany a bylo by dobré tu druhou neopomýjet.
|
Marika Letní |
|
(2.3.2021 8:45:20) Souhlasím. Na žáky a studenty, kterým nevyhovuje či dokonce ubližuje prezenční výuka s 30 až 40 spolužáky bez možnosti úniku dosud nikdo nebral ohled.
|
Elling |
|
(2.3.2021 10:40:38) Čtyřicet spolužáků ? To jsi asi zamrzla v osmdesátých letech. A pokud někomu vyhovuje distanční výuka jen proto že je asperger, tak si to bude chválit, to věřím. Ale těch asi většina v mladé generaci nebude, že.
|
Alza | •
|
(2.3.2021 17:52:29) Jde spíš o možnost volby, než o to, která z těch možností je lepší. No, je jich většina a co? Že tedy, když trpí většina, tak je to jediná hrůza hodná pozornosti a neustálého připomínání a orodování, jak je to zlé, ale když trpí menšina (třeba ještě víc), tak je to fuk? Ty ať klidně trpí a ať po nich neštěkne ani pes? (když pominu, že ani jich není tak úplně málo, podle statistik prý se cca. 40% dětí ve škole nějakým způsobem setká se šikanou, pro kterou jsou tyhle zařízení zkrátka živou půdou).
|
|
luthienka |
|
(4.3.2021 10:36:51) Má dcera (kvinta)není asperger, její nejlepší kamarádka (9.třída) také ne. Oběma jim prospívá studovat doma. Určitě to není u takto starších studentů výjimka. Chybí jim spis volnocasove aktivity s lidmi, kteří jsou jim blízcí.
|
|
|
|
|
|