| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Předčasný porod je jen pro silné povahy a to my s manželem nemáme

Jako stromPodle času
 Celkem 95 názorů.
 Insula 


šťastný konec 

(10.6.2008 9:36:21)
Předčasný porod se prostě nedá "předvídat". A nejde mu ani zabránit. Je dobře, že už je medicína tak pokročilá, že se daří takové mrňousky zachránit. A je dobře, když je konec šťastný. :-)
Odpovědět
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Mate stesti 

(10.6.2008 9:42:37)
moc Vam preji aby vam Daniel delal jen radosti a aby z nej vyrostl bezva chlap,mam jen dotaz v kolikatem tydnu ze se to nakonec narodil?
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Mate stesti 

(10.6.2008 10:29:58)
Děkujeme ANČO21. Danielek se narodil ve 29.tt. Pokud to některým maminkám, které také porodily dřív pomůže, tak znám několik maminek, kterým se miminko narodilo ještě dřív a také je v pořádku.
Odpovědět
 epe 


Re: Mate stesti 

(10.6.2008 12:21:09)
Ahoj Danko.Moje starší dcerka se narodila také na Obilném Trhu ve 25tt.zkracoval se mi čípek.Termín jsem měla 25.4.2003 a Terezka se narodila 14.1.2003.vážila 680g a měřila 31cm.V porodnici ležela 3 měsíce nejprve na jipce tam byla napojená na dýchací přístroj asi 3týdny pak dýchala sama potom odd 12.v inkubátoru byla měsíc a půl a pak měsíc a půl ve vyhřívané postýlce.Dvakrát jí operovali očička nosí brýlky na dálku jinak je v pořádku.Dneska je jí 5 let váží 18,5kg a měří 114cm.Je to naše malá bojovnice:-D~s~
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Mate stesti 

(10.6.2008 13:36:25)
Epe,myslím, že vy obě jste velké bojovnice. Danielek byl ušetřen dýchacímu přístroji, za což jsem byla strašně moc vděčná, protože vidět svoje maličké miminko se všemi těmi hadičkami a dýchacím přístrojem, to se dá zvládat opravdu hodně těžko. Ať se vám všem moc daří.
Odpovědět
 Lenka+Šárka7 


Re: Podobný problém 

(10.6.2008 14:17:58)
Dobrý den,
moje teď už sedmiletá jediná holka je v tt30 těhotensví.Rodila jsem předčasně díky zkrácenému děložnímu čípku.Vážila 1kg.Měla jsem štěstí,byla jsem celou dobu s ní.Tři měsíce na hostinském pokoji,vždy k dispozici na kojení.Po propuštění vážila 2 250g.JIP v pořádku,ale ty nekonečné měsíce na 12 odd.pro nedonošené děti byly katastrofa.Šílené zachazení k matkám i k dětem!!!
Už je to dlouho,na další dítě nemám odvahu,proto,co jsme si se Šárkou prožily.
Teď po zdravotní stránce: je hyperaktivní,nosí brýle,
měla odklad školní docházku a má LMD.Podle doktorů
můžu být ráda,že to dopadlo,jak to dopadlo.A to jsem!!!Jsem šťastná za to že ji mám.
Problémy ve škole budou,ale zvládmeme to
Maminka co psala tenhle dopis, nevím jak je malý starý,ale u nás piplání byla katastrofa.Všechno přebolelo.
Ráda bych mělo ještě jedno,ale nevím jestli mám dostatek síly do toho jít znova.
Co když se to zase nepovede a já to nedonosím....
Držím všem maminkám,které májí podobné problémy palce!!!!
Lenka
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Podobný problém 

(10.6.2008 14:26:41)
Leni, chápu Váš strach, mít další dítě. Jsem na tom úplně stejně, ale jednou se snad odhodlám, hlavně kvůli synovi, aby měl sourozence. Syn bude mít za měsíc rok. K tomu oddělení 12 bych mohla říct to stejné, co vy. Byly tam některé nepříjemné sestry, které zacházely velice špatně i s miminky, jmenovitě obzvláště sestra Jitka. Těžko se ale člověku stěžuje nebo podniká nějaké kroky, když má na starosti vaše dítě a máte strach, že mu schválně něco udělá,když vás berou jako psychicky vyčerpanou matku, která všechno přehání.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Podobný problém 

(10.6.2008 14:39:59)
Ještě k tomu "piplání". Měli jsme syna doma od 2100g a bylo to náročné.Do 3kg jsme museli být jen doma, téměř bez návštěv. A všechna ta vyšetření a preventivní cvičení, toho bylo také nad hlavu. Bylo to náročné, ale stálo to za to. :)
Odpovědět
 Kačka H 


Re: Podobný problém 

(15.6.2008 22:21:10)
Odpovědět
 Kačka H 


Re: Podobný problém 

(15.6.2008 22:32:39)
jé ono se mi to odeslalo bez příspěvku ;((

Danko,

přeji ti i Danielkovi hodně štěstí R^:-) držte se :-D

taky mám doma nedonošenou holčičku, je jí zrovna zítra 7 měsíců, narodila ve 34 tt císařem, měla jsem šílený TK, bylo to taky hrozný, nikdo mi první dny nic neřekl, já byla na pokoji sama, naštěstí máme taky malou bojovnici a byla jen první 2 dny na C-PAPu (já už jí s ním už neviděla). Měla jsem doma 2 letýho kluka (naštěstí to doma zvládali s taťkou skvěle :-), strašně se mi po něm stýskalo, strávili jsme s Eliškou v porodnici i vánoce, byli jsme tam celkem 6 týdnů, ty dny, kdy jsem očima tlačila váhu, aby nám ukázala víc než 1-2 dkg, byli děsný, ale už jsme to více-méně dohnaly, má už skoro 7 kg :-D
Odpovědět
 Mirka 
  • 

Re: Podobný problém 

(12.6.2008 11:43:43)
Moje švagrová porodila ve 27 týdnu a malý vážil 940 g,jezdila za ním 90 km co to nejvíc šlo.Byl v nemocnici 3.měsíce ale všechno zvládl a při propuštění měl 3 kila a je moc šikovný.
Odpovědět
 Luca + Tom 
  • 

Re: Mate stesti 

(12.6.2008 14:22:55)
Můj klučina se také narodil ve 29 týdnu, zpočátku to žádná procházka růžovým sadem sice nebyla, ale zvládli jsme to a dnes mám doma krásného a šikovného 5-tiletého rošťáka, který nemá vůči svým vrstevníkům "dobře" narozeným" žádný handicap. Nikomu tuto zkušenost nepřeju, ale dá se zvládnout. Luca
Odpovědět
 Baterka 


Re: šťastný konec 

(16.6.2008 9:06:11)
Ahoj, zdravím všechny maminky a jejich statečná miminka! I já jsem si bohužel zažila, co to je mít předčasně narozené miminko. Od 10. týdne těhotenství jsem docházela na injekce a od 12. týdne jsem už ležela v nemocnici a snažila se miminko udržet, pořád jsem krvácela, měla jsem několik hematomů, brali mi cystu a nakonec i pro podezření z vady plodovou vodu. Ležela jsem v královéhradecké nemocnici 10 týdnů, pak mě propustili domů, čekal na mě manžel s dvouletým chlapečkem, po kterém se mi v nemocnici strašně stýskalo,ale naštěstí to moji kluci doma zvládali v pohodě. Bohužel po sedmi týdnech jsem byla v nemocnici znovu, to už jsem měla porodní bolesti, píchali mi injekce na vývoj plic miminka a byla jsem na kapačkách, abych neporodila. V porodních bolestech jsem byla skoro dva týdny, pak už mi nemohli kapačky dávat, tak je vysadili, na to se mi odloučila placenta a šla jsem na císařský řez. Princezna se nám narodila ve 31.týdnu, naštěstí dýchala sama, ale tabeznaděj je strašná, vidět broučka v inkubátoru, bát se, jestli nepřestane dýchat, odstříkávala jsem mlíčko, jezdila d onemocnice dvakrát denně a nepřipouštěla jsem si, že by něco nemohlo být v pořádku,asi taky proto, že jsem podobné případy neznala, ale teď s odstupem času a po zkušenostech vím, jaké jsme měli štěstí, že je naše princezna v pořádku. Nejhorší bylo lítání po doktorech, cvičení, čekání na první úsměv, první posazení, lezení... Budou jí tři roky, má 16 Kg a 95cm. Je to naše malá velká bojovnice. Přeju vám všem hlavně pevné nervičky a zdravá miminka!!!
Odpovědět
 paratko 


Re: šťastný konec 

(16.6.2008 9:35:48)
Ahojky, ve čtvrtek to bude rok co jsem porodila syna, celé těhot.bylo v pohodě,užívala jsem si to plnými doušky, do práce jsem taky chodila co se dalo, vždycky jsem říkala,že bych mohla být těhotná deset let, bylo to nádherné,plánovala jsem si jak doma vydržím,jak s partnerem pojedeme spolu do porodnice,jak bude u porodu a ejhle-vše uplně jinak, ve 34 týdnu jsem šla na prohlídku-trošku se mi zkrátil čípek,ale na ten týden to bylo akorát, šla jsem v poklidu do města,nakoupit co potřebui a mířila jsem přes náměstí ¨v Opavě do obchůdku,že si vyberu autosedačku a nějaké letní těhotenské šatičky, ale v tom mi praskal voda a tekla a tekla,bylo ji opravdu moc, všichni jen koukali, nikdo nepomohl, upně mokrá jsem zašla do nejbližší restaurace kde mi zavolali sanitku, ta rychle do porodnice,ale protože se v Opavě nerodí do 35 týdne tak šupem do Ostravy,ještě ten den císařský řez,protože měl malý nízký odhad váhy a byl zadečkem otočený dolů, rychle mi ho ukázali, byl nádherný,trochu křičel,odvezli ho na JIP a mě taky, rodiče s partnerem za mnou byli, nikoho však za mnou nepustili a prckovi mi informce řekli až večer(strašné čekání)- mě¨l pneumotorax, byl sa "sipapu", o tom vstávání na druhý den a přístupu sester na JIP nebudu ani psát-hrůza, nikomu jsem nemohla zavolat, neměla jsem žádné další nové zprávy o prckovi, nic,uplně sama, musela jsem se dokopat vstát a do sprch a pryč z jip a na normálním odd jsem si mohla konečně zavolat a poplakat, poté jsme docházeli na prckem na jip, nejúprve s partnerem poté jsme chodila sama- trefila jsem na příšernou sestruz,opravdu strašná,ošklivé zacházení k matkám a k dětem, ale zlom nastal v sobotu,kdy sloužila sestřička Liduška až do pondělka, ta mi ho poprvé vytáhla z inkubátoru se všema hadičkama,poprvé jsem si ho mohla přebalit(jiné sestry mi dovolili jen na něj sáhnout), takže jsem tam celý víkend seděla a koukala, poprvé mi ho přiložila po týdnu k prsu, prostě sestřička ÚŽASNÁ, díky ní jsem kojila, šel prcek brzo na intermediál, přibýval a po dalším týdnu domů- ovšem z nemocí jsme se nevyhrabali, to pokračovalo dál-zkrátka snad už jsme to zvládli, malý se naučil sice vše dělat hodně později(hrozilo i cvičení), začíná se stavět a žvatlá, je to pěkný vzteklounek ale jsem ráda,že ho mám ale bojím se někdy dalšího těhotenství,zážitky z porodnice si pamatují dodnes, snad každou minutu a ty děti co tam leželi a byli na tom daleko hůř- ty maminky co porodily zdravé dítko a byli týden v porodnici ani neví jaké měli štěstí a proto všem přeji hodně toho štěstí a hlavně ZDRAVÍ.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek.
Všem moc držím pěsti, .
Odpovědět
 Mapik+Betka+Fili 


beznadej 

(10.6.2008 9:42:38)
Ahoj Danko, chapu, ze jste si prozili hrozne casy, ale vysledek - zive miminko - vsechno nahradi. Bohuzel jsem takove stesti nemela, moje dvojcatka se rozhodla vydat na svet uz ve 24 tt... O to vetsi strach a stress jsem prozivala ted, kdyz cekam nastesti uz jen 1 mimi, ale stejne me ve 20 tt mucela na cerclage a od te doby v podstate porad lezim doma, aby cipek nezlobil. Ted jsme ve 35 tt a modlim se za kazdy dalsi den, kdy zustavame 2in1. Hodne stesti vam i vasemu chlapeckovi a vsem maminkam, ktere by melo potkat neco podobneho.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: beznadej 

(10.6.2008 10:56:27)
Mapik, jsem si vědoma toho, že jsme měli štěstí. Nechtěla jsem se litovat, spíš poukázat na to, že to stejné se může stát komukoliv druhému a napsat, co to může obnášet. Máš můj obrovský obdiv za to, co jsi překonala, i když na to se asi zapomenout nedá nikdy. Chápu tvůj nynější strach, ale věř, že i kdyby se miminko náhodou proklubalo dřív, tak jste už, jak se říká "za vodou". Ale přeju ať u tebe v bezpečí vydrží mimi co nejdéle.
Odpovědět
 Mapik+Betka+Fili 


Re: beznadej 

(10.6.2008 11:12:31)
Ahoj Danko, dekuju za prani, taky uz jsem ted trochu klidnejsi, ale stejne malou premlouvam, at vydrzi. Rozhodne jsem Tvuj clanek nebrala jako litovani se - naopak mas muj velky obdiv, jak to vsechno zvladate. Vim od kamaradek, se kterymi jsem lezela tenkrat i ted na rizikovem, co to je, pecovat o nedonosenatko (nebo rovnou dve) a myslim, ze kdo to nezazil, tak to stejne plne nepochopi. Je ale jedna vec, kterou Ti desne zavidim :-) Ze na konci toho vseho snazeni a nervu je zdravy kloucek!!! A to je to nejpodstatnejsi! Hodne stesti!!! :-)
Odpovědět
 Lenka 
  • 

Držím pěsti 

(10.6.2008 9:44:57)
Držím Vám moc pěsti a jsem ráda za šťastný konec. Ty lidi co vám říkali že jste měla aspoň lehčí porod, museli být padlí na hlavu. Porod je porod a myslím že na bolestivost nemá vliv, zda se miminko narodí předčasně. Obdivuji vás, že jste to zvládla, zvláště to odstříkávání po nástřihu. Řeknu to naprosto upřímně, já kojení vzdala, protože sedět sem po velkém nástřihu s 20 stehy nemohla, bolesti opravdu nesnesitelné a v leže mi to absolutně nešlo. Navíc jak sem byla vyřízená od bolesti, chtěla jsem se zkrátka vyspat a odpočinout si, kojení v té situaci bylo pro mě opravdu náročné, malý se nechtěl přisát a navíc mléko nebylo. V té chvíli mi "povzbuzování" personálu přišlo spíš jako buzerace. Asi budu označena za sobce, ale kdo nezažil, nemůže pochopit.
Odpovědět
 Gabča,Honzík8,Bára3 


Re: Držím pěsti 

(10.6.2008 11:09:37)
Velmi obdivuju pisatelku za odstříkávání a gratuluji že to tak všechno dobře dopadlo. Ono i samotné kojení po velkém nástřihu je velice nepříjemné.Natož odstříkávání. Měla jsem tento samý problém u syna. Nemohla jsem si sednout a v leže se nechtěl přisávat. Nakonec to dopadlo tak, že jsme z porodnice po 5 dnech odcházeli s Nutrilonem. S dcerou to bylo trošku jiné. Rodila jsem bez nástřihu, dcera se uměla krásně přisát, ale bohužel přes veškerou snahu a i babské rady jsem neměla mléko. Bylo mi to moc líto, protože jsem dceři chtěla vynahradit to co syn neměl. Na druhou stranu mám krásné a zdravé děti i když byli obě pouze na láhvi. Prostě když to nejde tak to nejde. Vím že je kojení zdravé, ale nepadá s ním svět a ten malý uzlíček baští tak i tak.
Odpovědět
 dula 
  • 

Re: Nástřih a kojení 

(10.6.2008 12:54:49)
Všem maminkám, které mají po nástřihu problém v sedě kojit doporučuji sezení na plavacím nafukovacím kruhu, kdy se nástřih nedotýká tvrdé podložky. Běžně jej v porodnici používáme a jsou s ním výborné výsledky, šití se krásně zhojí, jizvy se nerozjedou.
Odpovědět
 Pruhovaná 


Re: Nástřih a kojení 

(10.6.2008 17:13:14)
Ve zdravotnických potřebách prodávají i speciální pevnější kruhy na sezení, ještě deset let po porodu ne něj vzpomínám. Ty hemeroidy...fuj!
Odpovědět
 huhu 
  • 

Re: Nástřih a kojení 

(10.6.2008 18:23:00)
ja nevim, nastrih jsem mela, potrhana jsem byla tak, ze jsem jeste dva mesice chodila jak kachna. A reknu vam - sedet jsem nemohla ani na kruhu... Totiz sice nebyl tlak zidle nebo gauce na ty sthy, ale vselijak se ta kuze pri sezeni napinala, ze se to stejne nedalo. A to jsem vyzkousela ruzne kruhy.
Odpovědět
 *MaF* 


Re: Nástřih a kojení 

(13.6.2008 18:26:43)
JO kruh to je opravdu fajn věc! Já na bez něj měsíc nedala ani ránu. Malej se narodil v lednu a když sme někam jely autem, tak já jedině s kruhem :-D no vypadala sem jak magor, že du někam na pláž...
A jinak autorce článku držím pěsti!! Zažila sem něco podobného, akorát že mě doktor předčasným porodem vyděsil tak, že se mi zkracování čípku zastavilo až do porodu a pak když mi praskla voda, tak sem měla čípek ještě asi 2,5cm.. no bylo to děs, proto ten kruh taky... ale přežila sem to a druhý už teda po tom všem nechci...
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Držím pěsti 

(10.6.2008 11:10:13)
Lenko,musím reagovat na to kojení.Myslím, že vás nemá kdo odsuzovat, že jste nekojila. Každá máma chce pro své miminko to nejlepší a pokud to nejde ať už z psychického důvodu nebo zdravotního, tak za to přece nikdo nemůže. A taky to vůbec nemusí být "chybou" maminky, miminko může mít problém přisát se třeba jen kvůli uzdičce pod jazýčkem.
Odpovědět
 Gréta 


Možná už Danielek moc chtěl být s vámi... 

(10.6.2008 10:24:10)
Tuto větu mi někdo řekl po mém velmi podobném porodu a docela mi pomohla. Pomohla mi obrátit pohled na můj porod, od toho, že se stala obrovská chyba, k názoru, že to tak možná malej chtěl. Možná pomůže i tobě....
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Možná už Danielek moc chtěl být s vámi... 

(10.6.2008 10:43:07)
Naprosto s Vámi souhlasím. Člověk si asi musí najít nějaký důvod,aby se s určitými věcmi smířil, jinak by to asi psychicky neunesl, protože ty výčitky, že jsem někde udělala chybu (i když všichni doktoři tvrdí, že za to nemůže nikdo), ty budou asi vždycky. Přeju hodně zdraví Vašemu miminku : ).
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 10:31:37)
určitě ti na kluka bez dovolení sahali, pakáž jedna nevychovaná, hulvátská...
Odpovědět
 Myšutka* 


Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 11:04:18)
Monty,

tvé příspěvky mi vždycky zvednou náladu. Díky za ně. R^ :-)
Odpovědět
 *Niki* 


Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 13:57:44)
Tak to ti stačí ke štěstí opravdu málo...
Odpovědět
 teta 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 12:27:21)
Ta nezodpovědná lehkomyslnice si o takové jednání ovšem přímo řekla!
Uvědomělá matka slehne vždy v ústraní, co nejdál od pakáže. Dovolena je pouze přítomnost otce/druha/družky, babičky (max. 2 ks), dědečků (max. 3 ks), nejvýše čtyř vlastních sourozenců a pěti starších dětí (lze vypůjčit od sousedů). Podmínkou je nacvičení sborového mumlání mantry a funkční chrup alespoň jednoho účastníka (pupeční šňůra). Vstup zakázán je naopak všem osobám se zdravotnickým vzděláním od kurzu první pomoci výše.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 19:58:38)
Tak,tak, teto, ale zapomněla jsi na to nejdůležitější: správná teta vyndá umělý chrup, ulehne a mlčí někde v ústraní, protože tomu houby rozumí, natož aby mluvila nebo dokonce psala, protože v tom má "guláš".
Odpovědět
 teta 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 20:22:38)
:-)
Tak to je špatný, neb umělý chrup (ještě) nevlastním.
A od kolikátého porodu v tom tetiny přestávají mít guláš, prosím? :-)
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 20:37:47)
No, jenom jestli, teto. Jestli tam nebude i trošku skleróza. Jinak patent na rozum tady máte vy, tak si poraďte i s tím gulášem. : )
Odpovědět
 Mlada 


Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 14:06:27)
Monty, nekopl tě kůň? Už fakt přeháníš.
Odpovědět
 Róza 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 14:22:04)
Souhlasím, mě ta poznámka přijde spíš trapná.
Odpovědět
 Mezzonote 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 16:09:29)
Monty, normálně mě tvoje příspěvky celkem baví, ale tohle bylo trochu moc, nezdá se ti??? Trochu ten humor s citem...

Mezzonote
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Opatrně s tím děkováním, 

(10.6.2008 19:24:55)
Monty, vy jste zdravotní sestra? Proč píšete takové hlouposti? Ale je pravda, že bych si na syna sahala od začátku nejradši jen já - stejně jako každá jiná máma. Asi nechtěně, ale trochu jste "uhodila hřebíček na hlavičku".
Odpovědět
 DENISA 
  • 

Re: Vsem co nepochopily 

(10.6.2008 19:53:50)
Kdo nechape prispevek Monty, tak dovysvetluji - je to narazka o dva clanky nize "Vstup do zivota", kde se v diskusi objevily hrube urazky autorky, ktera psala o sve praxi v porodnici. Tady maminka dekuje personalu za zachraneni zivota miminka, takze toto melo byt poukazani, ze tech proklivanych zdravotniku by to v tomto pripade dopadlo spatne, zatimco pri bezproblemovem porodu si hned super matky vzdycky najdou na co nadavat a kritizovat. Kdyz se stane takovyto pruser, tak rodice neresi prkotiny a resi jen zivot/smrt, takze ty damy co nadavaly elevce za to, ze byla z praxe nadsena, jsou vazne mimo.
Odpovědět
 Mlada 


Re: Vsem co nepochopily 

(10.6.2008 20:06:26)
Jestli to nebude tím, že u bezproblémového porodu nejsou zdravotníci téměř třeba.
Monty příspěvek jsem bohužel pochopila.
Odpovědět
 & 


Re: Vsem co nepochopily 

(10.6.2008 20:07:33)
Deniso,

Muj porod byl, jak ty rikas "pruser". CS v 31tt syn byl hned poporodu ambulanci prevazen z mensi nemcnice do fakultni na JIpku, protoze se narodil s nekolika vrozenymi vadami. Jsem jim moc vdecna, na druhou stranu jsem se musela srovnat se svymi pocity, ze se svym ditem nejsem 24hod., ze se ho dotykaji jine ruce nez me, ze si ho nemuzu vzit do naruci. Jenomze v nasem pripade to proste bylo nutne. Pokud se jedna o clanek Lucku tak jednoznacne souhlasim s Cizinkou. Monty zase jenom "blbe" exhibuje.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Vsem co nepochopily 

(10.6.2008 20:34:36)
Deniso,díky za osvětlení příspěvku od Monty.Monty ale ani netuší, že se dotkla velmi citlivého místa, o kterém jsem nechtěla už v článku psát. Jde o to, že na 12oddělení byla sestra, která s miminky, která měla asi 1,5kg do postýlek doslova házela, až jim hlavičky nadskakovaly. Když plakaly, tak je štípala do tvářiček, k rodičům se chovala slušně řečeno necitlivě. Například na konci návštěv manželovi syna doslova vytrhla z náruče bez jediného slova. Prostě se přiřítila a . . .konala. Tenkrát jsem všechno strašně prožívala, protože to bylo opravdu hodně náročné a měla jsem hrozný strach o syna, že mu ta sestra schválně něco udělá, když si budu stěžovat a mě nebudou brát vážně, protože doktoři maminky na rizikovém nebraly moc vážně. Ale ono je to vlastně tak, jak Monty psala. Vzhledem k této špatné zkušenosti bych nechtěla, aby se někdo staral o moje miminko bez mého dozoru, protože některé "sestry" to můžou brát jako otravnou práci a dítěti, které je pro mě v životě to nejdražší, co mám, mohou ublížit, i když se konečně prokousalo tím nejhorším. Byla jsem moc ráda, když jsem si mohla Danielka odvést domů, to si ani neumíte představit.
Ale jinak, jak jsem psala v článku - na JIPce byly sestřičky úžasné.
Odpovědět
 Mili+5 


Re: Vsem co nepochopily 

(10.6.2008 21:45:19)
Danko, ani nevíš, jak moc tě chápu, je to jak píšeš, naše nemocné děti mohou být jako rukojmí, aby si personál na nás mohl dovolovat. Ne všichni jsou takoví, většina je třeba hodná, ale najdou se mezi nimi takoví jako nakonec všude a proto bychom jako matky měly mít právo se svými dětmi být. Pamatuji se moc dobře, jak při službě některých sester byly dětičky hodnější, měly méně desaturací a i my maminky jsme byly klidnější, že dnes má naše dítě na starosti právě tato sestřička. A pak byly sestry, při jejichž službě pravidelně měly děti více potíží, bylo mnohem více pípání a i my maminky jsme cítily, že v těchto rukách našim dětem není dobře. Zajímavé je, že jsme se velmi rychle všechny shodly na tom, které sestry patří do které skupiny a to podle reakcí našich dětí. Řešení je podle mě v tom, co nakonec deklaruje i charta práv dítěte v nemocnici, i nemocné nebo předčasně narozené dítě má právo na nepřetržitou přítomnost nejbližší osoby a také jsem přesvědčená o tom, že tohle není jen právo pro právo, ale jedna z nejdůležitějších podmínek pro jejich uzdravování a prospívání.
Odpovědět
 DENISA 
  • 

Re: Vsem co nepochopily 

(11.6.2008 1:49:33)
No samozrejme je to vsechno o lidech a je moc smutny, ze na jedne strane jsou zivot zachranujici, obetavi lide a na druhe strane lemplove a nelidove, kteri jim to usili kazi. Nepisu jen o zdravotnicich, pisu o obou stranach i o rodicich. Myslim, ze jedina cesta je se hlasite ozvat a bojovat za prava naseho ditete. Jak psala Mili, dite na dle umluvy narok na nepretrzitou pritomnost blizke osoby, takze by rodice meli byt na jedne strane soudni (kdyz neni misto, tak co asi maji zdravotnici delat) a na druhou stranu kdyz vidi ze to jde jen se nechce, neustupni a snazit se zjednat napravu. Kdyz jsme tam a prozivame peklo jako vy, tak mame jine starosti nez psat stiznosti na personal, a kdyz uz jsme doma, tak radeji rychle zapomeneme a nic neresime, ale je to chyba, meli bychom se ozvat pro ty budouci pacienty co prijdou po nas.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Vsem co nepochopily 

(11.6.2008 7:47:19)
Ano, Deniso, souhlasím. Ale málokterá z těch maminek, co měly špatnou zkušenost si chtěla ztěžovat. Od začátku s námi většina doktorů jednala, že si svoje problémy vymýšlíme. Například i ten porod tak probíhal. Prohlédli mě, až když jsem si neustále stěžovala na bolesti, pak zjistili, že už rodím. Jinak mi pořád tvrdili, že si to namlouvám. Když víte, že vám nikdo nevěří, tak je to těžké. Teď už se člověk cítí strašně moc "silný". Ale jak píšete, zase už to ty maminy berou tak, že je to za nimi a stížnost od jedné "histerické" matky určitě nestačí.
Viděla bych to úplně stejně jako vy, ale zkuste si jen představit, že vás z hodiny na hodinu zavřou na pokoj,dají vám kapačky, injekce na dozrání plic miminka a "informují" vás o tom, že se miminko může každou chvíli narodit a to by znamenalo, že buť zemře nebo bude mít VÁŽNÉ následky. A s tím tam ležíte hodiny, dny, týdny a jen čekáte a doufáte. Ještě dnes je mi z toho hodně špatně. Ještě několik měsíců jste z toho všeho hodně psychicky vyčerpaná. A odpor hned na místě? Ano, taky jsme si uměly dupnout,když šlo jen o nás, ale když jde o vaše miminko, zvažujete všechny možnosti a následky a raději se přikloníte k té pro vaše dítě lepší variantě.
Odpovědět
 Mili+5 


Re: Vsem co nepochopily 

(11.6.2008 12:30:21)
Souhlasím s tím, že i s některými rodiči je to těžké, ale to na věci nic nemění, nejde přeci o mě jako o matku, ale o mé dítě, které je vážně nemocné a potřebuje mě, aby se mohlo uzdravit, jak už jsem tady někde psala, v případě opravdu vážných onemocnění a i těch předčasně narozených dětiček je psychika dítěte stejně důležitá jako péče zdravotníků a separace jim psychiku silně narušuje. Jde-li zdravotníkům o to, aby se děti skutečně uzdravovaly a nejen o to, aby jim v klidu a bez potíží minula služba, pak by naopak měli usilovat o přítomnost matky a motivovat ji k tomu, aby se o své dítě starala a poskytovala mu emocionální podporu. Vím, že práce zdravotníků na těchto oddělení je nesmírně náročná, jak odborně tak citově, spíš je problém v tom, že si tyto souvislosti málo uvědomují, samozřejmě jak kdo. Setkala jsem se i s lékařem, byl náš ošetřující na Jip v Motole, který mi řekl, ať se nebojím, že by mě tam nenechali, že mě tam potřebují pro mojí holčičku. Jaký rozdíl od přístupu některých jiných lékařů, se kterým jsem se setkala.
Výmluvu na nedostatek místa bych zdravotníkům zakázala zákonem, i když není místo pro ubytování matky přímo na oddělení s dítětem, sedět na židli u postýlky dítěte a přespávat třeba někde na ubytovně nebo jiném oddělení apod. by jí měli umožnit vždy.
Odpovědět
 Markéta 
  • 

navstevy na jipce 

(10.6.2008 11:29:40)
nase miminko bylo taky na jipce po porodu, ale jen kvuli male infekci, muselo brat 10 dni antibiotika. temer vsechna ostatni mimina byli nedonosenatka. chci popsat, jak to tam vypadalo.

pred 40 lety:
na stejnem oddeleni "lezel" po porodu muj manzel ... jeho maminka se na nej divala take jednou za den, pres sklo dveri pokoje a nesmela ne naj sahnout, byl tam 14 dni, kvuli (!) zloutence.

situace dnes:
navstevy neomezene, kdykoli (pochopitelne se musi nahlasit u vrchni sestry), po dvou osobach (nedostatek mista), nesmi jen deti, ale to ma jednoduchy duvod, strach, aby nedonesly zardenky, plane nestovice nebo jine detske nemoci, mezi miminka.
rodice na sve dite v inkubatoru smi sahnout, sestra je to nauci a jakmile uz nejsou tak vydeseni, tak sestre pomahaji se vsim, co mohou (pokud chteji). tj. sve dite v inkubatoru sami prebaluji (pripadne pod dohledem sestry) a oblekaji, koupaji. jak jen to je mozne, dite dostanou prilozene na telo. jsou tam kempingova lehatka, ta se rozlozi vedle inkubatoru, sestra miminko opatrne vynda i se vsema hadickama a polozi mamince nebo tatinkovi a hrud a oba poradne prikreje. rodice jej pak krmi, nedonosenci pochopitelne nezvladaji sani, takze pres lahvicku nebo injekcni strikacku.
sestra rodice take uklidni, ze to vecne pipani je jen malokdy neco vazneho, vetsinou je to dochazejici lek, nebo se senzor trochu sesmekl a ukazuje spatne, coz sestra take ukaze. mohu potvrdit, nejaky opravdovy alarm jsem za celych 14 dni nezazila. moje dite zvladalo kojeni uz od zacatku, takze jsem neodsavala, ale primo kojila (diky nadaci rolnald macdonald jsem celou dobu byla ubytovana primo naproti nemocnici a dochazela jsem kojit kazde cca2-3 hodiny, v pokoji byl telefon a sestra me vzdy zavolala). chodila jsem tam ve vsechny mozne denni a nocni hodiny, sestry byly prijemne a vsechno, vcetne kojeni, me naucily. o sve dite jsem se plne starala - prebalovani, oblekani, koupani atd. sestry podavaly leky a pomohly, kdyz jsem o to pozadala, prebalily, kdyz se dite pokakalo v me nepritomnosti.
myslim, ze tak to ma byt, nelibi se mi, ze jeste porad jsou nekde omezene navstevy, rodice si nesmi vlastni dite pochovat a dalsi prezitky. snad se to brzy zmeni.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 11:40:11)
Markéto, také jsem nedávno v televizi viděla dětskou novorozeneckou Jipku (myslím, že pražskou), kde maminka mohla chovat, krmit ze stříkačky apod. Bylo to úžasné, ale asi ne všude je to možné právě kvůli té nákaze a také je to určitě náročné i na nemocniční personál. U nás to bylo tak, že jsme se mohli na syna podívat v návštěvních hodinách a to jen rodiče a prarodiče. A jak jsem psala, tak jsme si později mohli syna v inkubátoru pohladit. Po asi 6týdnech jsme si mohli Danielka pochovat v náručí (ale to už byl na novorozeneckém oddělení). Ale musím říct, že na novorozenecké Jipce na Obilném trhu byly úžasné sestřičky a bylo vidět, že svou práci milují.
Odpovědět
 Markéta 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 11:49:42)
nakaza hrozi predevsim od deti a ty u nas taky nesmely na oddeleni. jinak kdokoli v doprovodu jednoho z rodicu.
na personal to neni narocne, prave naopak, nemusi prebalovat, oblekat, koupat, krmit, merit teplotu, uklidnovat kricici dite, odnaset pouzite lahvicky od mleka do "kuchynky" ... myslim, ze nepoustet rodice na oddeleni je to prezitek z doby velkych neomylnych guru v bilem plasti. jsou to predevsim nase deti, takze to co pro ne muzeme udelat sami, by nam melo byt umozneno. sestra je odborne skoleny pracovnik a jeji hlavni pracovni napln by nemela byt vymena plenek.
Odpovědět
 Myšutka* 


Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 11:57:04)
Danko,

ono to šlo dřív i na Obilňáku ;), před třemi lety jsem tam měla syna. Ale nebylo to teda oficiální. Před viztou jsem musela odejít a jinak jsem tam mohla "strašit". Teda jedna ze sester to neměla ráda, ale i tam jsem dosáhla dohody.
Odpovědět
 mopika, Olík 9 m 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 11:43:39)
Já to měla také takhle :) Naštěstí. A později (pár dní před odchodem) jsme dokonce dostaly miminka na pokoj a naopak chodily sestřičky k nám, abychom se osamostatnily úplně. Jen to kojení se ani přes velikou snahu nepovedlo, protože malý byl slabý a přiložen poprvé 5. den od porodu. Ale nakonec se mi povedlo odsávat 7 měsíců. Ovšem když si vzpomenu, jak ŠÍLENĚ NÁROČNÉ to bylo, tak by příští mimi asi skončilo na lahvičce...odsávala jsem 8x denně většinou hodinu...i v noci... :)
Odpovědět
 mopika, Olík 9m 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 11:55:28)
...a ještě dodatek...jak jsem byla pořád nevyspalá a unavená, tak si z prvních měsíců malého ani nic moc nepamatuji...byl to takový maraton. Teď si malého mnohem více užívám, víc si hrajeme a i on mi přijde spokojenější. Pořád se mi v noci někohlikrát budí, ale schystat lahvičku je zlomek času než odsávání. Zvlášť, když odmítal pít a jíst cokoliv jiného a já byla pořád ve stresu, že bude chtít víc, než já stihnu do zásoby připravit. A čím větší nervozita, tím hůř to teče a manža mě pak nacházel sedět v noci na podlaze v koupelně s odsávačkou a prázdnou lahvičkou...dneska už bych ho odstavila dříve. Nic se nemá lámat přes koleno :)
Odpovědět
 Lenka, Adamko 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 13:33:47)
my budeme teraz vo štvrtok oslavovať rok :o))) Adamko sa narodil 33tt, 2020g, 45cm, ťažko pridusený pri porode.. zo sálu v Hořoviciach ho okamžite previezli do Krču, čiže videla som ho akurát na druhý deň na fotkách a potom až o týždeň. rozkojila som sa sama díky odsávačke, priložili mi ho k prsníku cca 2 týždne po jeho narodení (plne kojený 6 mesiacov). domov sme šli po mesiaci.. (ja som s ním strávila týždeň v nemocnici, kde som sa učila o neho starať). musím povedať, že sestričky v Krči boli perfektné! ale tak isto - prvé 4 mesiace som iba kojila a odsávala. nič viac.. za 24hod som spala dokopy 4 hodiny a to po hodinách.. asi by som to už robila inakšie, ale Adamko vobec nepriberal a ja som sa o neho hrozne bála.. najviac ma dostala poznámka od susedy, že prečo v noci nedávam malému cumlík, keď plače :o) a ja som ho poctivo každé tri hodiny prebaľovala a cvičila s ním (takže cumlíček by asi nepomohol :o)) ). ale tak isto - každý deň sme za Adamkom jazdili 100km tam a 100km späť, Adamko bol prvý týždeň v umelom spánku, tak isto samé hadičky, zlé EEG, lieky, nechcel papať, nebudil sa na jedlo.. manžel díky tomu nechce druhé dieťa :o)) ešte čakám, ako sa na ňom prejaví pridusenie, ale je to rošťák :o)) v roku krásne lezie a šmejdí po celom byte :o)))
Odpovědět
 mopika 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 21:09:22)
Tak to byl malý šikula, že se tak pěkně naučil pít. Já zkoušení kojení vzdala až ve 2 měsících, předtím jsem před každým odsáváním znovu zkoušela přikládat a nic...malý třeba půl hodiny cucal, ale nevypil skoro nic. Přeji hodně zdravíčka a štěstíčka Vám i Vašemu klučíkovi :)
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 21:25:32)
Leni, to jste teda zvládala všechno úplně úžasně. Nám doktoři říkají, že větší problémy se ukážou do roku, tak snad i Váš klučík bude v pořádku. Člověk má ale strach pořád,když jde o jeho dítě, že? Tak hodně štěstíčka a zdravíčka.
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 12:26:48)
Taky mám tuhle čerstvou zkušenost - ale mám děti na ARO. I když se nenarodily extrémně malé, mají velké potíže a užívají si to do dna. Jeden je dnes konečně bez dodatečného kyslíku, druhý je stále napojený a sotva sotva dýchá. Ale věřím že to zvládnou a za měsíc či nejhůř za dva je budeme mít nakonec doma. Ale souhlasím, že je to jen pro silné povahy a i já si pobrečela. Ale tím dětem nepomůžu, nezbývá než zatnout zuby, dělat co se dá a věřit.
Odpovědět
 Ilca a kluci 6/06 


Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 12:46:07)
Jani, kluci to určitě zvládnou. Já rodila 31+6 tt, kluci měli 1,80 kg a teď v necelých dvou letech jsou to 15 kilový čertíci, úplně zdraví.Neboj se ničeho.

Dance a Danielkovi přeju vše nej
~s~
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 13:19:05)
No já v 32 a 3, ale oni se chovají jak kdyby neměli ani to kilo. Ale co můžeme dělat - já věřím že budou OK, jsou po akutní sekci, kdyz místo běžné kontroly se zjistil problém a tak za hodinku dvě už byli kluci venku. Za hodinku se jdu na ně mrknout, koukám sem totiž jaksi ještě z nemocniční postele...
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: navstevy na jipce 

(10.6.2008 13:24:25)
Jani,chtěla bych vám popřát hodně sil a energie a aby vaše děti byli brzy v pořádku a s vámi doma. Sama jsem se naštěstí přesvědčila, že miminka mají prioritní vůli žít a zvládat i velmi náročné zdravotní situace. Ale ta bezmoc, ta je hrozná. Hodně štěstí a zdraví vám všem.
Odpovědět
 Janina 
  • 

Stává se to... 

(10.6.2008 11:48:26)
Potkalo to i mě, protože moje holčička se narodila o pět týdnů dřív. Léky na udržení těhotenství nepomohly, a já prožila velmi bolestivý porod (za lhostejného přihlížení sester a doktora, který přišel na poslední chvíli). Holčička vážila jen 2kg a pak ještě zhubla na 1,80kg. Byla jinak zdravá, ale v nemocnici prožila asi jeden a půl měsíce, než nabrala 2,50kg (zdědila po nás drobnější postavu). Všechno jsem to "ustála" a pak byla ještě těhotná dvakrát. Oba porody už byly normální a mám na ně hezké vzpomínky. Porod s otcem v porodní místnosti, vzali jsme si tam kazeťák s hezkou relaxační hudbou (dodneška, když ji slyším, ve mně navozuje šťastný pocit té chvíle), zkrátka všechno, jak má být. Proč o tom píšu? Protože dneska v deset hodin večer to bude právě 17let. Mám krásnou a nadanou dceru, kterou mi leckdo závidí (mnohaleté piplání: oboustranná kýla - dvě operace, laryngitidy, kdy jí šlo o život, nespavost, nechutenství - už míň).

Přeju Ti, Danko, rychlé zahojení nepříjemných vzpomínek (i já je několik let měla) a zdravého a spokojeného chlapečka. Ať se vám oběma daří!

P.S. Co se týká toho, na co jsme a nejsme stavění... Pár let jsme si myslela to samé, co Ty. Teprve, když nejmladšímu dítěti byly dva roky a já náhle onemocněla těžkou, zákeřnou nemocí (trpí jí jeden člověk z padesáti tisíc a stanovit včasnou diagnózu je skoro nemožné), jsem pochopila jedno: tou nemocí už jsem trpěla tenkrát! A tenkrát, stejně jako ještě dvakrát, jsme všichni přežili!! Dneska to vidím jinak: předčasný porod byl sice tvrdý, ale nejspíš to tak bylo dobře.
Odpovědět
 Mili+5 


Re: Stává se to... 

(10.6.2008 14:32:11)
Přeju všem děťátkům, aby to zvládly jako chlapeček autorky, taky jsem si prožila svoje, můj chlapeček byl taky na novoroz. ARO(byl donošený, ale měl problémy) a tak jsem zblízka nahlédla do života maminek nedonošených miminek, toho strachu, obav, těch různých špatných zpráv, které se denně mnohé dozvídaly a všechno na mnoho týdnů, stálý boj o mléko, ta atmosfera na pokoji matek byla moc tíživá. Často si na ty holky, co jsem tam poznala, vzpomenu, jestli pak to jejich dětičky zvládly.

Myslím si, že by to mělo být tak, jak tady někdo popisoval, že matka může k dítěti kdykoliv a ne na hodinu denně, to je dost hrozné. Podle mně by neměly být určené hodiny, kdy tam smí maminky, ale naopak by měly být určené hodiny, kdy tam jejich přítomnost není vhodná. Třeba když je velká vizita, když si sestry či lékaři vyměňují služby apod. Jinak by tam aspoň matka měla moci být stále. Pomohlo by to i laktaci, mě se vždy podařilo víc odstříkat, když jsem předtím byla s Tomíkem a mohla jsem ho aspoň pohladit.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Stává se to... 

(10.6.2008 15:03:33)
Chci jen reagovat na ty návštěvní hodiny. Byly určitě déle než hodinu. Teď už to nevím přesně, ale na novorozeneckém asi od 13hod do 15hod. Ale vzhledem k tomu, že jsem dojížděla a musela odsávat mlíko (na oddělení mi to nedovolili, že je to na moc dlouho - mě odsávání trvalo asi 40min a ve stresu bych toho stejně asi moc neodsála), nestíhala bych vlak a další odsávání. Ale já osobně jsem se u syna mohla zdržet nanejvýš tu hodinu. Ještě byla možnost ubytování na hostinském pokoji, ale to bylo prý jen pro vyvolené - pro již kojící maminky.
Odpovědět
 Róza 
  • 

Re: Stává se to... 

(10.6.2008 15:10:31)
Jenže pokud bys nebyla ve stresu, že neodsaješ dost a nebo že ti ujede vlak, stala by ses také "již kojící maminkou".
Tím chci říct, že ve stresu jsi byla také proto, že ti neumožnili být s kloučkem více :-).
Zdravím a přeji Ti teď už jen to dobré.
Odpovědět
 bejbina 


Re: Stává se to... 

(10.6.2008 22:29:55)
Danko, tak já tu musím vychválit plzeňskou neanatologii. Náš syn se narodil v 34 týdnu. Návštěvní hodiny jsou na Jipce kdykoliv, mimo velkou vizitu. Odstříkávala jsem mléko v klidu, odpoledne v ordinaci paní doktorky. Naopak mě k tomu honili, aby mohli Honzovi dát mléko nesterilizované. To co jsem jim vozila museli sterilizovat, takže mělo méně protilátek, než čerstvé. Preferují tam "klokaní chování". Celou návštěvu jsem proseděla a Honzíka chovala na nahém těle. A nejen já, ale i choť. Ten asi jen 2x, pak ho sejmula chřipka a musel zůstávat doma. Měla jsem štěstí, že dole na JIPce byl Honzík jen 10 dní, pak ho přemístili o patro výš a já si šla k němu lehnout. A o své miminka se starali i maminky dříve narozených. I když nevím, jestli se mohli chovat. Potkávala jsem se při odstříkávání s maminkou, která měla nedonošeňátko z 24 týdne. Ty jsou ještě od JIPky za sklem a chodí se tam v rouškách. Ale viděla jsem, že si tam malého ta maminka přebalovala v inkubátoru.
Také chci moc poděkovat plzeňské neanatologii. Mudr. Dortová je úžasná doktorka.
Odpovědět
 Mili+5 


Re: Stává se to... 

(11.6.2008 12:16:20)
Také jsem o tom psala, že plzeňská neonatologie mě příjemně překvapila, teda hlavně oddělení JIP a také Dr. Dortová. Ovšem o patro výš na ARO je to také lepší než dříve, ale jsou tam ty poměrně značně omezované hodiny pro maminky(i ty spolu hospitalizované), hodina ráno, dopoledne nic, odpoledne 2 nebo 3 hodiny a večer hodina, jinak jsme k dětem nesměly, ani když se s nimi nic nedělo, žádná vyšetření, zákroky. Což mi přijde jako projev zuby nehty se držícího zastaralého přístupu, maminky sice ano, ale opatrně s tím. Také mě dost vadí, že je to úplně nová nemocnice, nedávno z gruntu stavěná a přesto je pokoj matek pro 5 osob, zatímco dětí na ARO bylo tak 15-20. Proč? Aby bylo možno se vymlouvat na nedostatek míst?
Ovšem ještě jednou souhlasím, JIP je velmi dobrá, jsou tam dokonce roomingové pokoje a kojení je podporováno, celkově jsem měla dojem, že Dr. Dortová tam jako šéflékařka vnáší ten nový správný přístup, ale primář Dort s ní v tom asi není úplně za jedno, neboť ty omezované hodiny na ARO bylo jeho nařízení a taky když měl službu, tak nám sestry důvěrně sdělovaly, že pan primář nesnáší maminky při vizitě apod. Taky vypáčit z něj nějakou informaci bylo dost obtížné, naštěstí šéflékař na ARO byl sdílnější a vše nám vysvětloval.
Odpovědět
 kabafaba 


Re: Stává se to... 

(11.6.2008 13:50:17)
Asi tu budu za macechu,ale ja bydlela jen 20min. od nemocnice a presto jsem netravila u syna vice casu nez hodinu denne.Chodila jsem sice 2x,ale na chvili,jednak jsem take pravidelne odsavala,pak ten vzduch se take nedal moc dlouho dychat a hlavne jsem na to nemela.Nejak si nedovedu predstavit,ze bych tam travila vice casu,tech par minut tam bylo vzdycky tak strasnych,ze jeste nekolik hodin po odchodu jsem pres slzy nevidela na cestu. Maly prestaval dychat kazdych par minut,nebo se mu zpomalil krevni obeh a zastavovalo srdciko,kdyz pak musely sestry zasahovat,casto to odrovnalo i manzela.Vsichni mi stale opakovali,jak musim byt v pohode,ze to maly vyciti a ja byla vsechno,jen ne v pohode. Cim vic na me tlacili,tim to bylo horsi.Mela jsem pak vycitky,ze jsem spatna mama...
Ale musim pripustit,ze kdybych u nej mohla byt,tak bych si na to mozna driv zvykla a kdybych ho mohla prebalovat nebo neco,asi bych se tak nebala.
Kazdopadne JIPka na Obilnaku byla bez vyhrad, personal a jejich chovani k rodicum nam moc pomohlo!
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Stává se to... 

(11.6.2008 17:48:40)
Kabafabo, je vidět, že víš, o čem mluvíš. Jednou jsem musela odejít po 10minutách, protože malý měl opakovaně problémy s dýcháním a já to prostě nedokázala ustát. Když tak bezmocně stojíte nad svým miminkem, které přestává dýchat a vy máte strach, že umře a opakuje se to několikrát za vaši návštěvu, tak to je opravdu jen pro "silné" povahy.
Myslím ale, že všechny maminky by ocenily, kdyby mohly mít dítě stále u sebe, když už není na JIPce a nebo když už se obejde bez kyslíku a inkubátoru.
Odpovědět
 Lí 


Re: Stává se to... 

(17.6.2008 11:14:39)
Danko - jsem ráda že je váš danielek v pořádku. Mohu se zeptat jak je teď starý (maldý)? Je to něco přes rok, co i náš Danielek přišel na svět,ne moc předčasně, ale s jistými problémy, takže vím jaké to je nechat miminko ležet někde v krabičce na JIP a být doma a koukat na načančanou postýlku... Zajímalo by mě jak si váš danielek nyní vede :-) Děkuji a držím palec!

Lí
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: Stává se to... 

(17.6.2008 14:14:53)
Lí, Danielkovi bude asi za měsíc rok. Má skoro 9kg a 75cm. Teď leze po celém domě a užíváme si to všichni. Některé maminky říkají, jak je to hrozné období, pro nás je to krásné období : ). Očička i ouška jsou prý úplně v pořádku. A co Váš Danielek? : )
Odpovědět
 pajka 
  • 

vím co to je 

(10.6.2008 15:19:15)
ja zažila to same 4krát jen 3 krát vše dopadlo dobře mám 3 holky ale chlapeček to nepřežil už to je 15 let ale pořád to bolí
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: vím co to je 

(10.6.2008 15:40:08)
Pajko,jsi hrozně odvážná. Já mám strach do toho jít podruhé. Všichni říkají, že se to už určitě opakovat nebude, ale já mám strach a kamarádky, co jsou na tom podobně, se bojí taky.
Odpovědět
 Judycum 
  • 

Re: vím co to je 

(10.6.2008 16:35:11)
Neboj, strach přejde. První syn se mi narodil ve 30tt (dneska je úplně zdravý,jen hyperaktivní a s podezdřením na LMD-to je podle mě velmi malá daň),šest let jsem sbírala odvahu do dalšího těhotenství. Teď v červenci bude synovi 7let a já jsem ve 35tt. Objevily se u mě stejné problémy jako poprvé(nízko položená placenta), ale vše je zdá se zažehnáno a já se těším na porod v termínu. Chce to čas, ale uvidíš, že ta správná chvíle přijde.Držím palce.
Odpovědět
 Jana,Filipek 
  • 

Re: vím co to je 

(10.6.2008 16:47:24)
Také jsme to zažili,můj synek je narozený 28.týden,měl 1,050 a to ještě zhubl na890g.Ale rodila jsem u Apolináře,měli jsme hned na ARU klokánkování,3 hodiny v kuse,na JIPCe jsem sama koupala a přebalovala,návštěvy neomezeně.Později,když byl syn na intermediálu,tak jsme s dětma chodili i ven.Měli tam nemocniční kočárky,děti jsme oblékly a mohly na nemocniční nádvoří.Byla to příjemná změna.V nemocnici jsme byli přesně 2 měsíce a šli domů s váhou 2200 kg.Malý je naprosto v pořádku,cvičili jsme minimálně a od 10 měsíce(korig.7)jsme chodili okolo nábytku a od 13 měs.(korig.10)lítal jako čert:)Jinak je ale dost hyperaktivní,což přikládám předčasnému poradu,ale stále se to zklidňuje,tak doufám,že to bude OK.Vám také hodně štěstí.
Odpovědět
 IvanaJ 


Re: vím co to je 

(10.6.2008 17:58:44)
v srpnu to bude už 15. let co jsem si taky zažila předčasný porod. po velmi komplikovaném těhotenství se syn narodil ve 34 tt a i přes krásné porodní míry měl smůlu na poporodní"péči" a tak máme postižení má DMO, ale dokázaly jsme se s tím poprat i když ........ chodí na osmiletý gympl , dělá nám radost, ale je toho dost co nezvládá, protože skrátka nemůže. bylo by to na dlouho. viděla jsem ho poprvé když měl 10 dnů, když nastoupila laktace a já šla za sestrou dostala jsem skleničku a slova tak si odstříkávejte bylo to šílený a to jsem naštěstí nevěděla co všechno mě čeká.

druhý syn se narodil po 12. letech a chtěl se narodit ve 28tt vzhledem k prvnímu těhoteství a porodu a následkům mě převáželi rychlíci , na rizikovém jsem byla 6 týdnů na kapačkách , lécích, v klidu nakonec se malý narodil ve 39 tt.

chápu strach všech maminek co mají za sebou předčasný porod,já sama ho měla taky a ještě větší, když jsem byla v nemocnici, ale vyšlo to. malý je sice čertík, ale nedala bych ho za nic na světě~s~
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: vím co to je 

(10.6.2008 21:32:04)
Ivano, je hrozné, když člověk ví, že jeho dítě je nemocné kvůli špatné poporodní péči. Chtělo to hodně sil, se vším se poprat a tak nějak to "přijmout". Ale z toho, co píšete je vidět, že jste udělala maximum. Ať se Vám i Vašim dětem a blízkým jen daří.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: vím co to je 

(10.6.2008 21:21:34)
Děkuju,Jani. Filípek je strašně moc šikovný. Moc Vám to přeju, určitě máte taky tak obrovskou radost z každého Filípkova pokroku jako my. To, co jiné maminky berou jako samozřejmost, my oslavujeme. : )
Odpovědět
 & 


Re: vím co to je 

(10.6.2008 19:47:29)
Danko,

Me potkalo neco podbneho pred ctyrmi roky. V 26tt mi nasli preeklampsii pet tydnu nemocnici pak CS v 31tt. Syn narodil s Chromozonalni vadou podobnou DS. Taky jsem si rikala uz nikdy. Nastesti plati nikdy nerikej nikdy a ted vazne uvazujeme o dalsim. Danko dej tomu cas R^
Odpovědět
 Danka 
  • 

Děkuju za podporu 

(10.6.2008 20:57:43)
Maminky, děkuju za podporu, myslím, že snad nám všem podobně "postiženým" pomůže, když víme,že na to nejsme samy. A je nás, bohužel, čím dál víc. Novorozenecké JIPky prý praskají ve švech. Tak i já vám všem přeju donošené a hlavně zdravé děti. : )
Odpovědět
 Martina, Matyáš 5let a Hanička 3měsíce 
  • 

Re: taky mám 2nedonošeňátka 

(11.6.2008 9:15:53)
Taky mám dvě- jedno v 31týdnu-i přes slušnou porodní váhu 1800g se mu nechtělo dýchat takže byl pár dní na ventilátoru o sacím reflexu ani nemluvím, ten nebyl vůbec a tak i přes veškerou snahu a odstříkávání bylo do měsíce po mlíku.Byl to boj,malého jsem jen porodila- ukázali mi ho na dálku ve dveřích porodního boxu a odvezli do jiné nemocnice kde byla neonatologie.Viděla jsem ho prvně až za dva dny kdy jsem i přes protesty doktorů podepsala revers a odjela se na malého podívat a vrátila jsem se zpět.A to jsem na to byla sama, otec malého se se mnou rozešel hned na začátku těhotenství.Když byl malému rok, seznámila jsem se s mým manželem. Malého adoptoval a chová se k němu líp než kdejaký bio- otec.
Teď se nám narodila Hanička- jen o měsíc dřív, ačkoliv jsem byla otevřená od čtvrtého měsíce. A je vidět že je to "ženská", byla naprosto v pohodě a jen díky tomu že byla císařem, jsme byly v nemocnici 6dní.
Chtěla bych povzbudit všechny podobně "postižené". Myslím že každý člověk dostane do života jen to co je schopen zvládnout. Tak držím palečky. Martina
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: taky mám 2nedonošeňátka 

(11.6.2008 10:57:32)
Simono, ono taky záleží na tom, jak jsou miminka vyzrálá. A kolik potřebují intenzivní péče. Ti naši dva jsou na ARO, oba potíže s krevním oběhem, minimálně jeden měl abnormální stahz srdíčka, takže i na lékách, ani jednomu ještě moc nefungují střeva, protože se právě kvůli tomu tlaku špatně prokrvují. Na plících voda (ale už o X dnech konečně začínají čůrat, tak snad to odčůrají) - na typickém ventilátoru naštěstí nebyli, to je tady rezervováno jen pro nejhorší případy, jinak jsou děti na šetrnějším CPAPu. A tak by se dalo pokračovat - léky na podporu dýchání (když často zapomenou), na zklidnění když hrozí prasknutí křehké plíce z pláče... O takovéhle děti by se se vší ctou ve tvé nemocnici starali jen stěží a u nich ani nelze čekat, že by mohly být s maminkou. Takže - ano, pro mírně nezralé děti to je cesta, ne ale pro ty hodně nevÿvinuté - a to nemusí záležet na váze, u nás je kritické dítě více než dvoukilové...
Odpovědět
 Blažka + Jája a Mája 10/04 


Re: taky mám 2nedonošeňátka 

(11.6.2008 13:39:22)
Taky jsem skončila na JIPce po obyčené kontrole ve 26.tt s tím že se zkrátil čípek. Naštěstí jsem vše ustála,ale díky preeklampsii porodila ve 33.tt.porod byl naprosto úžasný, po 2 "větších" kontrakcích (na monitoru cca hodnota 130 a já je cítila jako větší mentruační bolesti) jsem porodila 2 krásné holčičky 1380g a 1400g. Dalších 7 týdnů jsme byli v nemocnici ,nejprve na JIP, kde jedna z holčiček přestala dýchat, později na odd 12. Pravda první pohled do inkubátoru je opravdu hrozný a slzám se člověk neubrání. Ale musím říct, že jsem měla všude štěstí na super lidičky, jak na odd 6. (rizikové), tak na JIP i na 12. Samozřejmě, že se našla i nějaká ta vyjímka... musím souhlasit, že na odd. 12 je to bezesporu sestra Jitka. Každý den jsem šla s hrůzou,jestli nemá náhodou službu. Jinak jsem měla to štěstí, že jsem měla mlíčka dost , takže jsem byla na hostinském pokoji.
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: taky mám 2nedonošeňátka 

(12.6.2008 22:50:16)
Simono, to je síla. No já jsme taky z Kladna, ale od počátku jsem chodila na kontroly k Apolináři (i do poradny jako vysoce rizikové těhotenství asi od 15. týdne) takže jsem jaksi problém neměla se někam dostat, respektive nebyl problém s tím, že by mě chtěli někam vystrnadit (spíš už tak týden dva než hrozilo, že půjdou kluci ven + nehrozil předčasný porod, ale špatné průtoky - se už referovalo, aby o nich věděli). A asi by to bývalo i špatně dopadlo, protože děti se sice narodily ve 33. týdnu, ale jako hodně nezralé se spoustou potíží a nedělám si iluze, že by to kdekoli snad kromě Motola a právě Apol. nebyl jeden neskutečný průšvih. Takhle měli kluci péči od první minuty a že si jí užívají, už jsou oba na JIPu. Pomaličku polehoučku, snad ty potíže budou klesat a mizet, stále je toho ještě na hlídání dost a dost, ale už je to přecejen lepší. Jinak ovšem je u Apol. takový nátřesk, že tam čistě lůžkově - prostorově nemůžou poskytnout pobyt matek s nedonošeňátky, protože těch se tam rodí velká spousta, obecně se tam rodí moc dětí, je velký přetlak na prostor a mají myslím jen pár míst v pokoji pro "doprovod". Ovšem to pro mě upřímně není, mám ještě 2 klučíky doma a potřebuju stíhat péči o 4 děti a ne se na ty 2 starší vybodnout :-). Ale jako prvo-matka bych asi jako doprovod být chtěla.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: taky mám 2nedonošeňátka 

(13.6.2008 11:14:39)
Milé maminky HRDINKY! Moc Vám všem držím pěsti. I když je to už rok, od té naší "nehody" a jsem vděčná, že všechno dopadlo dobře, tak na ty šílené měsíce v porodnici nikdy nezapomenu. Tím spíš,když si uvědomím, že to mohlo dopadnout tragicky. Přeji hodně sil, zdravíčka a energie Vašim dětem i Vám.
Odpovědět
 Karel 
  • 

BRNO; oddělení 12; "sestra" JITKA 

(11.6.2008 9:25:43)
Při pročítání příspěvků u tohoto článku jsem narazil na zmínku o sestře Jitce z oddělení 12.
Taky s ní mám nepříjemné zkušenosti jak se nepěkně chová k rodičům a dětem. Dokonce jsem již sepsal stížnost na její neurvalé chování, které výrazně kontrastuje se snahou ostatního personálu. Zatím jsem ji, ale neodeslal, protože nemám přímý kontakt na jejího nadřízeného a protože z okolí vím, že málokdo se odváží si stěžovat přímo i když jsou hrubě nespokojeni a taky jeden hlas proti je docela málo.

Proto navrhuji aby jsme sem sepsali svoje zkušenosti s touto sestrou a to nejen ty špatné a potom bych poslal tuto diskuzi na obilňák ke zvážení jestli se jim taková sestra vyplatí.

Můj názor je takový, že sesře Jituně by to více slušelo v pekárně, kde by mohla HÁZET těsto.
S dětmi se totiž zachází opatrně JITUNO!!!
Odpovědět
 kabafaba 


Re: BRNO; oddělení 12; "sestra" JITKA 

(11.6.2008 12:32:48)
To je slovo do pranice.I ja mam na tuto sestru velmi nehezke vzpominky. Kdyz jsem si spocitala,kolikrat by jeste tato sestra mohla mit sluzbu u meho ditete,radeji jsme odesli z nemocnice o nekolik dni drive.Fakt nechapu, jak to muze nekdo delat. Spravne jste to vystihl,at jde nekam do pekarny!Myslim,ze vrchni sestra Budinova by mohla byt nadrizena,ale jeste se poptam.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: BRNO; oddělení 12; "sestra" JITKA 

(11.6.2008 16:39:27)
Karle,vidím, že reagujete na můj dřívější příspěvek o oddělení 12 :"na 12oddělení byla sestra, která s miminky, která měla asi 1,5kg do postýlek doslova házela, až jim hlavičky nadskakovaly. Když plakaly, tak je štípala do tvářiček, k rodičům se chovala slušně řečeno necitlivě. Například na konci návštěv manželovi syna doslova vytrhla z náruče bez jediného slova. Prostě se přiřítila a . . .konala. Tenkrát jsem všechno strašně prožívala, protože to bylo opravdu hodně náročné a měla jsem hrozný strach o syna, že mu ta sestra schválně něco udělá, když si budu stěžovat a mě nebudou brát vážně, protože doktoři maminky na rizikovém nebraly moc vážně. Vzhledem k této špatné zkušenosti bych nechtěla, aby se někdo staral o moje miminko bez mého dozoru, protože některé "sestry" to můžou brát jako otravnou práci a dítěti, které je pro mě v životě to nejdražší, co mám, mohou ublížit, i když se konečně prokousalo tím nejhorším."
S vaším návrhem souhlasím.
Odpovědět
 Veru Kolmanová dvě malé dcery 
  • 

taky jsem to zažila 

(11.6.2008 12:06:54)
naprosto chápu co jste si prožila,máme doma dnes už rok a půl staré dvojčátka (holčičky) narodily se také předčasně. beznaděj a strach který jsme prožili se nedá popsat a kdo nezažil nepochopí naštěstí i my jsme měly štěsti a holčičky jsou naprosto zdravé.Držím palce všem maminká a tatínkům aby nezoufali a vydrželi neb naděje umírá poslední
Odpovědět
 Brebina, E+M 


Re: taky jsem to zažila 

(15.6.2008 18:43:05)
ahojky, také máme doma už 21 měs. stará nedonošeňátka. Elinka a Matýsek se narodiliv 33+1 TT, přirozenou cestou, musím říct, že porod bolel neskutečně, křížové bolesti, jsou noční můrou každé rodičky. Řeči typu, že byli malincí /1480 g a1920g) jsou také o ničem, protože to byl porod 2x a druhé miminko bylo koncem pánevním, takže jsem si užila také své.
Děti jsem po porodu neviděla, pamatuji si z nich jen nožičky, když je rychle nesli pryč, k inkubátorům jsem přišla až po 20 hodinách, ikdyž jsem asi 4 hodiny po porodu chodila po pokoji (prostě se neuvolila žádná sestra mě na jipku o patro výše zavést), děti byly maličkaté kostřičky potažené kůží, však to všechny dobře znáte, napíchané všechny možné kapačky, hadičky, zaintubované..... no prostě hrůza. O mléku mě nikdo neinformoval, to a ž po 4 dnech se mě sestra na JIPce ptala, proč zase nenesu mléko a následně mi poradila, že musím prsa stimulovat a snažit se odstříkávat. Nicméně psychickým vypětím jsem mléko po měsíci ztratila a krmila děti umělým mlékem. Strávili v nemocnici celkem 6 týdnů a šli jsme potom spolu domů. Naštěstí jsme zdraví, Matýsek cvičí Vojtovku, ale jinak všechno O.K.
Nezbývá všem mamikám a tatinkům, které to potkává právě teď popřát hodně štěstí a pevné nervy, je to veliká psychická zátěž - hlavně otázky lidí, kteří vás potkávají na ulici a ptají se "Jé, vy už jste porodila a kde máte děti???" to vžene slzy do očí hned....
Odpovědět
 Hana.nas 


Taky jsem to zažila... 

(11.6.2008 19:12:47)
To gratuluju,že jste to zvládli.Taky mám takové zkušenosti.V 26 týdnu jsme byli na pohotovosti,tam zjistili,že jsem otevřená a mám zkrácený čípek,takže hned kapačky a na JIP,strávila jsem tam do porodu 3 měsíce,nervy při každé zkušební zkoušce odpojení kapáku,hned jsem začala mít stahy,takže kapačka byla hned zapojena,takže jsem je ty 3 měsíce měla 24-hodin v kuse.Ale zvládli jsme to a syn má ted už 3 roky.
Odpovědět
 boba+3 
  • 

mate pravo na neomezeny pobyt u inkubatoru 

(11.6.2008 22:36:44)
je mi to moc lito, neberte to jako kritiku, spis jako radu - ODEBRAT DITE VAM MUZE JENOM SOUD, TJ. MUZETE BYT NA JIBCE, U INKUBATORU, ATD. JAK DLOUHO CHCETE, NAVSTEVNE HODINY SE NEVZTAHUJI PRO RODICE, ale dalsi pribuzenstvo. vim, jak je to tezke, obilnak i bohunice znam z vlastni zkusenosti.

kompletni prava ditete najdete na www.klicek.org
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: mate pravo na neomezeny pobyt u inkubatoru 

(12.6.2008 10:15:52)
Děkuji za informace, kdybych to někdy potřebovala(kéž by ne). Přístup na oddělení ale měli jen rodiče a prarodiče (a to po dvou) a návštěvní hodiny byly pevně stanoveny. Což jsme i chápali, protože stálý rozruch cizích lidí malým miminkům asi taky moc neprospívá a sestřičky mají stále spoustu práce. Určitě by si ale každá maminka ráda pohlídala, jak se s jejím dítětem zachází. No a jak tady psala jedna maminka, tak na JIPce někdy ta hodina byla až dost, protože jsme odcházeli s tím, že snad měl malý problémy s dýcháním jen když jsme tam byli my a jinak to není tak často - bylo to psychicky náročné, když jste bezmocná.
Odpovědět
 Danka 
  • 

Re: mate pravo na neomezeny pobyt u inkubatoru 

(12.6.2008 10:17:56)
A ještě jak jste psala, je to těžké, vymáhat si něco, co jiní rodiče nedělají nebo nemají.
Odpovědět
 mondolka 


Re: vím co to je 

(14.6.2008 13:30:55)
Myslím,že každá maminka, která porodila předčasně, by mohla napsat svůj vlastní příběh a o následné péči o takové mimi snad i knihu.Já jsem porodila na Obil. ve 24tt dvojčátka, z čehož jedno bylo mrtvé hned při porodu a u druhého lékaři zvažovali,zda ho mají zachraňovat.Celou tu dlouhou cestu,která následovala po porodu bych nazvala jedním slovem - zoufalství.Dnes je Honzíkovi 22 měsíců, vidí, slyší, s pomocí si alespoň v kočárku sedne. Nevím, co vše přinese budoucnost,ale jsem ráda za to,co je teď.Držím moc pěstičky všem, kteří třeba právě teď prožívají stejný osud, aby neztráceli naději a to i když vám lékař veškerou naději vezme.
Odpovědět
 Martina Másilková, Tomášek 15měsíců 
  • 

Moc gratuluju 

(18.6.2008 9:31:36)
Ahoj všechny maminy chtěla bych vám popřát hodně sil, sama jsem taky měla předčasný porod ve 34tt měli jsme 2,14kg, 45cm no králíček a díky bohu jsme to zvládli. Když nás to potkalo vůbec jsem neměla tušení co se bude dít. Měla jsem těžkou preemlaxiii a měsíc jsme strávili v nemocnici. Bylo to moc dlouhý, ale stálo to za to. O druhém občas přemýšlím, ale hned se mi vrátí ta šílená bolest, všechno okolo a mám plné oči slz. Nejspíš budeme mít jedináčka nedokážu si to ještě jednou představit. Držím všem palce......Ještě bych se vás chtěla zeptat mamči, jestli nevíte, jak je to s druhým těhotenstvím a bylo vše v pořádku, teda která jste měla první předčasně děkuji Martina
Odpovědět
 Mili_Klos 


užijte si každý den 

(11.8.2008 12:09:18)
Moc gratuluji k překonání této veliké zkoušky. Vím o čem píšete, a moc dobře znám ty pocity beznaděje až zoufalství s věčnýma otázkama PROČ..., my to prožívali 10 týdnů. Těžko někomu popíšete své pocity když přijdete a ikubátor vedle nestoji protože mimi (se stejnou diagnozou jen o 200g memší a 2tt mladší) umřelo a už vůbec si nechcete připusti že se to mohlo stát vám. Je to obrovská zátěž jak pro vztah ta pro každého zvlášť, nemůžu říct že vím jak jste se cítila, protože to neví a nevím ani co prožíval můj manžel přezto že ho znám. Ale můžu Vám přát ať si užíváte každý den s vašim malým pokladem i manželem, po takové zkoušce si to jen zasloužíte. Ono se to nezdá, ale i ty naši taťkové si zaslouží pochvalu když to s námi zvládli, vždyť měli dvojitou starost o nás (maminy) i o ty naše drobečky, i když se tak občas netvářili. R^~s~
Odpovědět
 Zuzka Han 


předčasný porod a pohřeb 

(26.12.2010 21:36:28)
Ahoj,

dnes je tomu přesně měsíc od předčasného porodu v 22. týdnu. Narodila se nám holčička - Terezka. Přestože doktoři hovořili o tom, že jde o potrat, tak jsme si vybojovali tělíčko. Byli jsme domluvení, že si tělíčko vezmeme tak nějak "neoficiálně", ale protože Terezka vážila víc než 600 g, tak ji museli poslat na pitvu. Nechtěli nám ji již vydat. Nevzdali jsme se. Byli jsme připraveni obrátit se i na soud. Rodiče přece mají právo rozloučit se se svým dítětem. Nakonec ji označili za extrémně předčasně narozenou a vydali nám rodný list, takže proběhl klasický pohřeb. Terezku jsem měla po porodu na břichu, bylo to krásné, setkat se s ní. Je zvláštní jak moc můžeme milovat někoho s kým nemáme žádný "zážitek". Tak nějak ale cítím, jaká asi byla. Zemřela nám v náručí, pokřtili jsme ji vodou z kouhoutku. Je moc důležité se s dítětem rozloučit. Doporučuju knihu "Uzdravení rodových kořenů" a "Chatrč". Také je důležité abychom se my maminky nenechaly vmanipulovat do toho, že to vlastně ani dítě nebylo a není nutné se rozloučit....

Zuzka

Jak to vypadá s právními předpisi v ČR (zjištoval nám to kamarád, který je právník)? váhová hranice u dítěte, které projevuje alespoň jednu ze známek života, je 500g. Ten časový limit 24 hodin je požadován jen u dětí, které váží méně než 500g. Pokud Terezka vážila 500g a více, tak nemusela žít požadovaných 24 hodin, aby to mohlo být považováno za narození živého dítěte. Pokud tedy měla oněch 600g a dýchala a pulzovalo jí srdíčko, tak se to považuje za narození živého dítěte – bez ohledu na to, v kolikátém týdnu těhotenství došlo k porodu a bez ohledu na to, jak dlouho dítě po porodu žilo. Zdravotnické zařízení je povinno nahlásit příslušnému matričnímu úřadu narození živého (i mrtvého) dítěte. Na vydání rodného listu tedy máte plné právo. Navíc v takovém případě nemůže být s dítětem nakládáno pro lékařské potřeby, protože ve Vašem případě došlo po právní stránce k porodu a nikoliv k potratu. Pro lékařské potřeby může zdravotnické zařízení nakládat jen s „plodem po potratu“, přičemž za plod po potratu se rozumí:
a) dítě, které neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1 000 g (a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů) nebo
b) dítě, které projevuje alespoň jednu ze známek života, má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodiny po porodu.
právní předpisy: pojmy „narození živého dítěte“, „narození mrtvého dítěte“ a „potrat“ jsou vymezeny v ustanoveních §§ 2 až 4 vyhlášky ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 11/1988 Sb., na základě které se provádí hlášení o narození, o úmrtí a o potratu. Vyhláška byla vydána na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který stále ještě platí a který mimo jiné ve svém ustanovení § 26 odst. 11 upravuje „nakládání s plodem po potratu pro lékařské
potřeby“.

Na závěr myšlenka Terezie z Lisieux, patronky naší Terezky:
Jedna sestra řekla sv Terezii z Lisieux: "Ale Vy nemáte vůbec strach ze smrti, smrt je přece něco hrozného." Odpověděla: "Ano, nahání mi také strach, když ji vidím na obrazech jako velkou příšeru, ale smrt není něco takového. Tato představa je hloupá, není pravdivá; abych ji zahnala, stačí si připomenout odpověď z katechismu: smrt je odloučení duše od těla. - To je smrt. Nu a já nemám strach z odloučení, které mě navždy spojí s dobrým Bohem."
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.