Názory k článku Dress code aneb Jak se obléknout do práce

má svůj vrchol snad dávno za sebou.Dnes to nic zajímavého není,spíš to lidem vadí a nemohou s tím nic dělat-pokud to není hena.Mi osobně se to ale nelíbilo nikdy,kůže mi připadá znehodnocena,na první pohled se vždycky leknu,že tam má ten člověk modřinu.

Když jsem kdysi před mnoha lety začínala pracovat v jedné nejmenované velké bance, tak jsem musela neustále nosit bílou nebo světlou halenku a tmavou sukni. Žádné mini, žádné vzory apod. Po určitém čase jsem z toho už byla znechucená a jen jsem viděla bílou halenku, co si v těch šílených vedrech do haly bez klimatizace musím vzít, jaly se mě mrákoty. Bylo to hrozné.
Jinak ošatné jsme nedostávali nikdo nikdy, zato jsme dostávali mizerný plat.
Po čase jsem začala pracovat na jiném oddělení, kde záleželo jen na tom, abychom byli slušně oblečeni, nijak zvlášť vyzývavě, ale mohli jsme být i trochu barevní. Poté nám naše vcelku fajn šéfová odešla a přišla nová, mladá - ale sekáč, pánové (to jen, že mi to připomnělo Cimrmana), bohužel dobré časy s nástupem "mladé" skončily. Začala doslova a do písmene šikana, mimo mnohé jiné i kvůli oblečení. Běžné bylo měření sukně, zda není o 1 cm výše než 10 cm nad kolenem. Byla to fakt hrůza. Ráno s balvanem v žaludku do práce,, co zase nám Jituška řekne a na koho si dupne a bude hrozit vyhazovem. Dovolovala si ale jen na ženy, mužské neustále vychvalovala, jak jsou skvělí a my kolikrát musely za ně dělat i jejich práci, kterou kvůli hraní her nestíhali. Pokoušela se mě také z práce vyštípat, ale nedala jsem se, protože jsem si nebyla vědomá nějakého poklesku a hlavně jsem nechtěla, aby vyhrála. Nakonec otěhotněla a odešla na mateřskou (až těsně před porodem, pomalu už jí snad začínaly i kontrakce). Já poté vyhrála jedno výběrko a přešla na jiné oddělení, kde bylo standardní jen být slušně oblečena a konečně jsem zažívala pohodové období. Když se pak můj šéf ptal na onu šéfovou, zda ji má přijmout do našeho fajn týmu, tak jsem jen řekla, že to pochopitelně záleží na něm, ale asi to nebylo úplně nejlepší.
Za mě tedy dress code ano, ale rozhodně s mírou nebo s Mírou?

Jájo nezlob se, ale to co píšeš je jen čistý alibismus... Naprosto s Tebou ensouhlasím..

No a třeba taky pozdravit,mě vždycky bere čert když jdu ve firmě po chodbě, pozdravím chlapíka (já automaticky zdravím každého ve firmě, vím, že by měl zdravit první muž) a on kouká jak tele a ani nebékne... no je nový a nezná mě, ale doprčic když mě někdo pozdraví, tak snad odpovím , ne ? Nemluvě o tom ,že prostě potká -li někdo ve firmě kam nastoupil na chodbě kohokoliv, tak by měl pozdravit jako první... nebo to vidím moc "seniorsky"?

Jájo, buď v klidu. Koupit na sebe kostýmek v obchodě, se mi NIKDY nepodařilo. Ani v dobách mé normální postavy, neboť jsem mívala velmi útlý pas a velká prsa. Nakonec jsem si ho stejně musela dát ušít. Dnes mi visí ve skříni a je k ničemu. Jednak mi není a už zřejmě nikdy nebude a jednak ho jako dělnická profese těžko uplatním.