| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kdybych měla své dítě vychovat znovu

 Příspěvky 110 z 20 [Dalších 10 >>]
zemřel mi jediný syn
  • 
28.2.2003 22:15:14
Zemřel mi jediný syn. Krásnej, chytrej, zdravej kluk, je to čerstvá rána. Bylo mu 13 let. Je to peklo na zemi. Žila jsem jen pro něj, zemřel naprosto zbytečně, nedbalostí a lhostejností těch co jen přihlíželi. Vůbec nechápu jak dál, návštěva psychiatra mě naprosto nic nedala. Další dítě nechci, chtěla bych pouze vrátit Patrika. Je to vážně neuvěřitelná hrůza. Proto závidím i těm, které potkalo podobné neštěstí, ale mají jiné děti, které jim dají sílu žít dál.
radka 3deti
  • 
17.10.2002 22:45:50
mila jano
pri cteni vaseho pribehu se mi otevrela moje stara rana.Muj chlapecek bojoval o zivot tyden a prezil.Jsou to uz dva roky ,je naprosto zdravy ale ve mne to stale je.Myslim ze kdo to nezazil ,tu hruzu ze moje dite umira ,tu prazdnou naruc ten to nepochopi.Moje dite prezilo a presto jsem po roce upadla do depresi .Lecim se u psychologa a beru i leky.Nyni mi uz je dobre jen mam o nej mnohem vetsi strach .Mozna by bylo dobre zkusit take vyhledat odbornou pomoc ,to prece neni ostuda .Vzdyt co muze byt horsiho nez smrt ditete
...
Jeste pamatuji se ze jsem obrazne receno nevidela sve dve starsi deti v te dobe 8 a10 let .myslim ze je to normalni a clovek se nema za co stydet,presto me to doted mrzi.snazte se lasku kterou jste v sobe mela pro Barunku davat sve druhe dceri,potrebuje ji.
Drzim Vam palce a preji hodne sily
Radka
jana 29,syn3
  • 
26.3.2002 23:28:57
kdybych mohla znovu dát život,dám jej svému manželovi,ktery mi nedávno tragicky zemřel.Stále tomu nevěřím a čekam že se zase vrátí domů.Život by ztratil smysl,kdyby nahoře v ložnici nespinkalo moje sluníčko,které mi každé ráno připomene že tu musím být pro něj...
jana 29,syn3
  • 
26.3.2002 23:28:52
kdybych mohla znovu dát život,dám jej svému manželovi,ktery mi nedávno tragicky zemřel.Stále tomu nevěřím a čekam že se zase vrátí domů.Život by ztratil smysl,kdyby nahoře v ložnici nespinkalo moje sluníčko,které mi každé ráno připomene že tu musím být pro něj...
Alena 2 synové
  • 
26.3.2002 14:24:47
Nevím z jakého důvodu Vaše holčička zemřela,ale někdy je lepší, že se to stane ne vždy je člověk schopen pozdější problémy zvládat.
JanaJ
  • 
7.8.2001 7:05:34
Milá Jano,
i tvé první dítě je dar, který neubližuje a také všechno cítí. A jistě nemůže za to co se stalo. Teď je to pro tebe jistě strašlivá záležitost. Buď na svou dceru hodná. Potřebuje tě. Moc tě potřebuje. Jsi její maminka, jako bys byla maminka Barunky.
A jestli již manžel nechce mít další děťátko, můžete přece adoptovat.
Všechno bude dobré. Uvidíš.
Sharon
  • 
5.8.2001 15:34:03
Ahoj Jano,
věřím, že tě asi moje slova nedokáží povzbudit a že nikdo neumí pochopit, jaké to je, kdo sám nezažil, přesto ti přeju, ať se ze všeho co nejdřív dostaneš a můžeš mít brzy zdravé miminko. Mojí kamarádce kdysi umřela při porodu první holčička. Což bylo o to horší, že se neměla vůbec na koho zaměřit a kde svojí lásku kompenzovat. Dneska, po 15 letech, má 3 zdravé děti, dvě holky a kluka, který půjde po prázdninách do školy. A sama mi říká, že toho dneska už nelituje. Že si myslí, že to tak asi mělo být, a že je šťastná, že jsou její děti zdravé. Asi ti to moc nepomůže, ale zkus také optimisticky pohlížet do budoucnosti a raduj se o to víc se svojí malou dcerkou, která tě pořád moc potřebuje...
Jana, dcera 2 roky
  • 
4.8.2001 20:24:56
Ahoj Míro a spol.,
díky moc za povzbuzení. Je zvláštní, že mi odepsal muž, pokud jsem to dobře pochopila, a o to je to všechno milejší.

Já doufám, že budeme mít snad ještě někdy další Barunku, i když už to nebude Barunka, ale přeci. Jen můj muž už nechce. Já sama jsem u porodu málem zemřela, a on se hrot¨zně bojí. Víš, ale pro mě by nový život znamenal nový a jiný začátek. Připadám si teď jako Alenka v říši divů. Učím se znovu milovat, ač trošku jinak, svou pvrní dceru a snažím se co nejméně obviňovat ze smrti mé druhé dcery. Je to snad to nejtěžší učení, které musím zvládat.
Jak píšeš o vzpomínkách, já mám jen fotku z ultrazvuku a obraz ve své mysli, jak moje holčička leží na pitevně oblečená v overalu, který jsem jí sama ušila. Teď mám jen urnu s jejím popelem v kostele, kde měla být pokřtěná a musím se moc ovládt, abych tam nešla a tu urnu nekolíbala v náručí.
Vím, že si možná moc stýskám, ale jsem ráda, že tohle všechno můžu napsat, aniž bych se nějak za své pocity musela stydět. Je moc důležité mluvit.....
Jana
Míra & spol
  • 
3.8.2001 9:48:10
Když mi bylo 7, zemřel mi dvouletý bratr. Já to tehdy ještě moc nechápal, ale pro mojí mamču to muselo být také hrozné. Bylo to o to horší, že na něj máme více vzpomínek... Ale nyní už mám ségru. Nedávno se vdávala a je děsně fajn.

Nezoufejte, čas to částečně zahojí. Těšte se na šťastnou budoucnost a třeba si časem pořídíte novou Barunku. M.
Mirka 30let ,dcera 12let,syn 5 let
  • 
2.8.2001 22:43:02
Děkuji za milé pohlazení.Nemám co dodat.
 Příspěvky 110 z 20 [Dalších 10 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.