Názory k článku Adámek byl na operaci

ja som po porodee 4 mesiace a este som menzes nemala ani raz. je to problem?

Milá Kačko,
máme doma taky jednoho Adámka a nevím, zda je to tím jménem, či co, ale příští středu nastupujeme právě do Motola na operaci varlátek (Hydrokely). Mám z toho šílený strach, protože po nemocnicích běháme již od Adámkova narození, ale aspoň teď už tuším, co nás čeká. Budeme na stejném oddělení jako jste byli vy. Obdivuju tvojí statečnost, já mám už teď z toho nervy nadranc. Adámkovi přejeme jen a jen samé zdravíčko a děkujeme. Kdyby nebylo Vás, tak ani netušíme, co nás čeká, protože doktoři jsou tak nějak skoupí na slovo a informace aby z nich člověk páčil heverem.
Katka + Adámek

Uvědomuju si, že tahle diskuse je už hodně stará, ale nedá mi, abych nepřispěla se svou "troškou do mlýna".¨
l/ Adámkovi a jeho rodičům přeji to nejlepší a hlavně zdraví.
2/ Bohužel mám za sebou též zkušenost hospitalizace se svým 3-měsíčním synem.Také jsem byla naštěstí přijata do nemocnice s ním. Připadalo mi jaksi samozřejmé a naprosto přirozené, že budu nadále vykonávat činnosti, které jsem vykonávala doma - přebalování, přestýlání postýlky, umývání... Předpokládala jsem, že jsem byla přijata do nemocnice nikoli pouze na kojení, ale i pro obstarání dítěte. Sestry poskytly zdravotní péči -aplikaci léků, pravidelné kontroly.Navíc jsem si všimla, že na oddělení bylo nemálo dětí bez maminek, které bylo třeba obstarat se vším všudy a včetně krmení a občasného zabavení.
Také by mě nenapadlo, abych žádala zdravotnický personál o jakoukoliv péči o mne, stlaní postele z toho nevyjímám. Neshledala jsem žádný důvod, proč bych měla tento úkon vyžadovat od kohokoliv jiného, doma to dělám taky.

Závěrem chci poděkovat lékařům a sestrám KDDL Fakultní nemocnice Praha 2 za péči, vstřícnost a obětavost- děkuju.

Ano, nemocnice není hotel. Ale mám také jednu zkušenost. Při pobytu v nemocnici s dítětem jsem de facto suplovala práci zdravotních sester. Odchytávala jsem moč, podávala miminku lék, sama jsem měřila teplotu a upozorňovala sestru, že 39,5 ve tři hodiny ráno už asi není normální a vyzvala ji, ať zavolá lékaře. Když miminko po půlnoci pozvracelo mou postel, mne i sebe, čekala jsem hodinu, než za námi někdo přišel. Špinavé prádlo jsem měla odnášet sama. A v porodnici? Nemohla jsem chodit ani zvedat dítě. Za dobu 24 hod. jen jednou jedna sestra nakoukla do pokoje. Když dítě brečelo celou noc, nikdo za námi nepřišel. Dítě jsem koupala sama, nikdo mi jako prvorodičce neukázal a nepomohl s přebalováním a oblékáním.
A co se týče stravování v nemocnici... Klidně bych si (a myslím, že i jiné maminky) jídlo zaplatila. Muselo by však být "k jídlu". Ne šlachovité maso a nahnilé brambory + čerstvé zelí pro kojící maminky.
A když jsme u těch peněz. Dcera v nemocnici užívala lék. Po dobu tří dnů jednu lžičku. Po propuštění jsme měli v kůře pokračovat a dva dny měla užívat ten samý lék po jedné lžičce denně. Dostali jsme recept a šli pro novou lahvičku do lékárny. Lék stál 1000,- Kč, hradí jej pojišťovna. Spotřebovali jsme dvě lžičky a lék vraceli. Stejně jej lékárna už jen zlikviduje...
A lékařská péče? Po příjmu do nemocnice se 20 hodin nic nedělo. Dcera byla tzv. na pozorování. Její stav se zhoršoval, až musela být ráno v kritickém stavu převedena na JIPku. Čili nákladná péče na JIPce, léčení podstatně horšího stavu než předchozí den, následné komplikace a téměř kříšení miminka a zbytečný pobyt v nemocnici nás obou po dobu prvních 20 hodin... A pak má mít zdravotnictví peníze...

Vážená paní doktorko,
jste vedle jak ta jedle.Víte proč? Protože ty peníze ve zdravotnictví chybí z důvodů, které jsou jen a jen systémové. Že lékaři i personál mnohdy nemají ani základní vychování - to není nic mimořádného. Že lékaři mají malé platy slyšíme na každém kroku - za co by chtěli vyšší?
Víte paní doktorko, žila jsem několik let v zahraničí a mám zkušenosti s hospitalizací v tamní nemocnici (Rakousko). A mohu Vám říct jediné - jsme opravdu Balkán - i Váš příspevek je toho důkazem.

Bděte.
Alena Vránová