Názory k článku Montessori školička: Strouhání mýdla

Já psala to s tím cukrem. Vy jste odpověděla, že ale když dá cukr do cukřenky, chce ho dávat zase zpátky a to už mu nedovolím. Takže jsem psala o tom, že každá činnost, kterou dítěti povolím, má hranice.

tak nepište, že je to součást praktického života, ale že je praktické naučit dítě strouhat a když nejsou po ruce potraviny, tak strouhá mýdlo (a matka bude pracně vymýšlet, jestli ho vyhodí nastrouhané nasucho nebo po rozmočení)

No ale tenhle argument se dá použít na všechno. Nenechám dítě přelejvat pití z hrnku do hrnku. Ale dám ho do vany, aby si při koupání přelejvalo. Jenže ono už nebude chtít přelejvat z kelímku do kelímku, bude to chtít lejt z vany na zem. A to už mu zakážu.

Totéž přesýpání fazolí. Přesýpá, přesýpá, ale pak bude chtít zkoušet ne z kelímku do kelímku, ale do květináče. A to mu zakážu.

U každé činnosti, může vzniknout varianta, kterou už nedovolím.

Já třeba strouhám pravidelně - v mýdle peru...

Jinak mi přijde, že většina nepochopila podstatu těchto činností s ohledem na dítko. Malé děti to nedělají kvůli dosažení cíle ( jako my dospělí ), ale pro činnost samotnou. Tudíž, pokud mu dám strouhat okurku a maminka řekne jen půlku - stane se, že dítko bude chtít ještě. Ale maminka mu řekne že ne - kdyby našla alternativu ( jako třeba to mýdlo ), dítko uspokojí svou touhu po strouhání. Kolikrát jsem tu již četla, jak dítko lije pití do jídla. Maminka zakazuje, někdy i pleskne přes ruku, jelikož ho to nějak naučit musí, že se to přece nedělá - a jinak to nejde!!! Ono neposlouchá. Kdyby mu dala možnost uspokojit jeho momentální touhu ( přesýpáním, přeléváním, trochou mouky a vody ), třeba by to dítko to přestalo dělat. Krom toho, že by si perfektně natrénovalo motoriku. Ono to nedělá za účelem naštvat matku, ale z vnitřní touhy ( možná proto, že to vidělo, že chce vyzkoušet co to dělá apod. ). Takže dítko spokojené ( má zábavu na dost dlouho ) a přestane dělat věci, které mamince vadí i bez trestů. Jde o to, zaměřit se na dítě, ne na náš pocit správnosti. Někdo tu psal, že nechá dítko přesypat cukr - super, ale co když to dítko, to chce nasypat zpět? Nedovolíme mu to - přece šlo o to dostat cukr do cukřenky, a tam už je - ale dítko to baví, chce to zkusit znovu. A pak se člověk diví, že když ho to chceme naučit, nejeví zájem, nechce to a ono - protože je jinde a má už v plánu naučit se něco jiného. Spoustu činností mu nedovolíme, protože my nechceme - stačí si přečíst časté nářky o tom jak dítě kramaří, jak vyhrabává hlínu z květináčů a pod. A stále mne nepřestanou překvapovat reakce, jak je důležité dítko zkrotit - místo mu dát možnost ten svět objevit.