Názory k článku Jak se z milování stala manželská povinnost

Ten Clavin je fakt třída! Super!

Já Clavin taky znám a můžu potvrdit, že jsem ani nečekal že bude mí u mě takový úspěch. Já beru ten Gold.

I já to prožívala úplně stejně...po 1 porodu jsem na dítě zůstala sama bez partnera takže jsem si zvykla na samotu a pohodu.Po čase jsem už ale tu samotu nemohla ani cítit a našla jsem si přítele,který bral jak mě tak i dceru....a po čase se nám podařilo počít společné dítě a začal horor...nechut k sexu,k mazlení,k polibkům...bylo mi tak zle,že jen myšlenka na sex mě nutila ke zvracení...přítel vydržel a když jsem porodila držel se,ale po 8 týdnech po porodu už nevydržel a zeptal se mě jestli už by jsme mohli.Ze strachu že už je to opravdu dlouho a že o něj můžu příjít jsem souhlasila a šlo se na věc...u mě znechucení(ve tmě nešlo poznat) a u přítele spokojenost a začal teror,hádky,nervozita co 2 dny povinnost...dopadlo to tak,že jsem byla vždy tak pod tlakem že jsem po každém sexu byla tak odřená,že jsem další 4 dny nemohla.A na ty 4 dny jsem se těšila...občas zánět,menstruace...a měla jsem klid.Pak jsme se přestěhovali do našehonového bytečku a já se seznámila s fajn sousedkou,mladou, svobodnou matkou.Už jsem nemohla unést ten pocit s přítelem,nevěděla jsem jak mu mám říct,že mi to není příjemné-už to byla povinnost a né naše milování.Tak mi poradila sousedka nakreslit graf...od do za celý den co dělá přítel a co já a kde já mám ten čas "na klid" abych večer byla odpočatá a mohli jsme se milovat...trvalo mu to 2 dny než přišel za mnou a uznal že domácnost a dvě děti leží na mě a on si odmaká jen to svoje a zbytek ho nezajímá...od té doby mě nechá spočnout od 5-7 někdy i do 8večera...a večer jsem odpočatá a chce se mi pomilovat...a už to není přítěž ani povinnost a pouze chtíč... Před půl rokem jsme se po 5 letech vzalia a teď čekáme 3dítě a zatím vše klape tak jak má.Nenutí mě k ničemu,jsem hodně unavená...takže pomáhá seč mu síly stačí.Takže jde to...jen se musí s manželem promluvit a nebát se toho

Jenže ono mu to nedochází,protože mužský myslí jinak než my ženský!!
Pokud to není vyloženě nějaký hajzlík,tak věřte,On to nedělá naschvál......
Stačí napovědět co vlastně chcete a čím by Vám udělal radost.A hlavně v sobě nedusit vztek,ale komunikovat s tím druhým.

Ahoj Flankere!
Jsem v podobné situaci i když s drobnými rozdíly. Děti už odrostly a manželka pracuje. Také už několik let řeším tento problém a po dívání se na to ze všech možný stran jsem dospěl k jednoduchým základním otázkám. a to: Snažíme se oba? Má mne žena ještě ráda? Po několika diskusích jsem dospěl k závěru, že se manželka naučila žít "sama" a já jsem k tomu přispěl právě snahou, odlehčit jí v domácnosti a s dětma. Dnes chodí domů jen, jako do dalšího zaměstnání a když se chce bavit nebo relaxovat, tak uvažuje pouze za sebe a o zábavě beze mne. Takže jsem byl donucen situací, postavit ji před volbu, že buď v nějaké krátké době přijde na to, jestli má o mne jako o chlapa zájem, nebo jestli chce pouze sponzora, pomoc v domácnosti a hlídače dětí. Nění to jen o sexu. Sám sebe jsem překvapil, že i když jsem hodně náruživý, tak mě víc chybí ty běžné denní projevy náklonosti a něhy, které jsou k vidění třeba na ulici. Milování je jen třešnička na dortu. Snažil jsem se ženě vysvětlit, že když mne přes den bez povšimnutí míjí, tak to fakt večer nedožene tím, že mě "udělá radost" a že se přinutí k akci, aniž by sama měla chuť. Držím Vám pěsti, aŤ se nedostanete tak daleko jako já a situaci zvládnete aktivně a co nejdříve. Já jsem chyboval nejvíce tím, že jsem naivně věřil důvodům, proč to nejde a když to šlo, tak jsem se obelhával, že od toho okamžiku už to bude jenom dobrý. Hezký den!