Názory k článku Jak jsme zchudli

Když jsem si přečetla článek: "Jak jsme zchudli", tak jsem si uvědomila, že takto dobře jsem se neměla nikdy. Rodiče se rozvedli, my byli s bráchou v děcáku. V pokojích minimálně 14 kovových bílých postelí, žádné koberce, žádné záclony, na oknech mříže. Do rána se některé děti počůraly a to byl pak kravál. vše bylo na povel. Už raději nebudu vzpomínat. Vdávala jsem se brzy a jsem 44 let vdaná. Taky se nám po svatbě brzy narodilo první dítě. Bydleli jsme v Praze v jedné místnosti ve sklepním bytě. Voda na chodbě z nálevky, wc na chodbě, žádné topení. Topili jsme uhlím, a byli odkázáni na jeden manželův plat. Na svačinu do práce jsem mu připravila dva chleby se sádlem a s cibulí, ty jsem slepila na sebe a šel, s sebou měl 2x 0,60 haléřů na tramvaj tam a zpět, hotovo. Na dítě jsem neměla nic, ale pár věciček jsem dostala od sousedů, kočárek z bazaru, který už dávno nebyl v módě. Po pár měsících jsme šli bydlet k manželovým rodičům na vesnici do domku, který měl dvě ,místnosti. V jedné jsme bydleli my a v druhé rodiče. Pro vodu jsem chodila do studánky, v kamnech topila dřevem, které jsem si ze špalků musela naštípat, prala jsem v ruce a v neckách. Po necelých dvou letech, dostal manžel od podniku přidělený družstevní byteček, ale mimo Prahu a upsal se na deset let a na peníze pro družstvo jsme si vzali půjčku. Odemkla jsem byteček, bylo tam wc a koupelka, tekla mi teplá voda a měla jsem ústřední topení, prostě, jako v pohádce. Než jsme si pořídili záclony, postele, pračku, ledničku, to uteklo hodně vody. Ano tyto spotřebiče jsem měla až po několika letech. Vždy jsem musela šetřit. Dnes máme svůj RD, byt jsme nechali synovi, dcera se vdala do jedné země Beneluxu a mají všechno. Naučili jsme děti skromnosti a šetrnosti. Nejvíce se ovšem lidé musí učit lásce. Babička.

Jano, velky souhlas.

Taky jsem mama, a jako takova citim jistou zodpovednost. Neriskuji a tim padem si neuzivam naplno (lyze, divokou vody, cyklisticke sjezdy v terenu). Prece si pri uivani nezlamu vaz a nenecham na svete dva sirotky.
A dovolena a uzivani si PRED a PO je velky rozdil

Štěpánko, otázka je jestli se tam někdo cítí vykořeněný...

Jednak je rozdíl, jestli je někdo přesídlený násilím, nebo dobrovolně, jednak jsou země, kde je starousedlík, už ze samotné podstaty vlastně podivnost (amerika)...

..pokud chceš srovnávat se západní evropou, je starousedlictví mnohem víc in, než by se mohlo zdát (např německo má v tomhle hodně podobnou mentalitu jako my..)

Stejně ale vždycky budou fungovat oba modely, důležitý je, jak moc budou dobrovolný..

Ono v tom baráčku tolik nádob potřeba taky není, náš děda ten skladuje kde co (jak říkáme stará škola) takže je to tu jak na kolotoči: Já vyhodím nějaký obal, děda ho vytáhne z popelnice, protože se "hodí" a odnese ho do dílny, na jaře při úklidu dílny ten obal najdem a opět vyhodíme raději do popelnice od našeho domu dosti vzdálené...většinou to vyjde, ale už se nám také stalo, nže nám ho děda přinesl i z té vzdálené popelnice a ještě se nám pochlubil co našel

To je zajímavé, chtěla jsem reagovat ještě na nějaké příspěvky, co byly na konci diskuze a jsou pryč....