Názory k článku Pečete s dětmi?

Lízo, to je )))
ale je naše )))))))

Tak pak je to těžký ;)

Little, možná je pro ni nemožný jen tak stát a koukat. Kdyby měla svoji hroudu těsta, s níž může nakládat, jak se jí zachce, nesypala by ti mouku všude a nedělala jezírka.

Náš 4letý syn se nejraději dívá - přinese si stoličku a dá si ji na to "nejlepší" místo, stoupne si na ni, sleduje mě a občas mi něco podá. Třeba oříšky mi podával tak, že vzal jeden z talířku a položil ho na vál. Když melu oříšky nebo mák, tak si stoupne tak blízko, ža ho vždycky musím posunout, abych mu náhodou nevyrazila zuby.

Ahojenky,
dneska už mi "děti" pomáhají tak, že je to opravdu pomoc. Ale přesně si vzpomínám, jak 1,5 letá dcera (dnes skoro 19) seděla ve vysokém stolečku u linky a patlala si svoje těsto a já v 8.měsíci těhotenství ji se září v očích sledovala. A když se narodil "malý" (dnes 17) a vyrostl alespoň tak, že se udržel na židli, patlal s námi. Prostě jsme si to užívali všichni tři v každém jejich věku. Jejich "minulost" se dnes projevuje tak, že dcera v srpnu plánuje vánoční cukroví a v prosinci pomáhá. Syn se nijak nevzpírá a používá mužnou sílu při zadělávání těst a nasává předvánoční vůni cukroví a chválí hotové výtvory.
Abych to shrnula: prostě, holky vydržte!! Tohle společné dělání je ohromným vkladem do jejich života. Že to mělo smysl je vidět až s odstupem času. Ale zjistí se to! A je to úžasný pocit pro mámu, když vidí, že její snaha nevyšla naprázdno.
Krásné vánoce. Monika.