Názory k článku Kdopak jezdí v dětském vláčku?

já teda nevím, ale mě to neva, máme dva kocoury, když jím jogurt, vždycky somrujou a nakonec se nechám těma jeich kukadlama ukecat a dám jim a klidně ze lžičky ze které jím já, jsou jen doma, očkovaní, vůbec by mi nevadilo kdyby totéž dělal jednou náš Matyáš, kterému táhne nyní na třetí měsíc, kdo má zvířata rád tomu semtam nějaké líznutí neva, lezení do kočičího záchodu by mi sice vadilo, takže bych ho za to rozhodně nechválila, ale když se to neuhlídá, tak co, na to ještě nikdo neumřel...vadilo by mi víc, kdyby sahal na lidský
Kdyby měl malej alergii, rozhodně nedám zvířata pryč, i přestože ho nadevše miluju, čím víc se z prostředí eliminují alergeny, tím hůř potom člověk alergik na alergen v jiným prostředí reaguje, spíš si myslím, že kdyby tomu byl vystaven, tak to samo odezní, pořád to vidím jako lepší terapii než cpát se lékama... a psy máme taky a dva, jsou venku, domů nejdou, ale až budem chodit ven, tak pokud nebudou mít hubu upatlanou od h....tak se taky nezblázním pokud by ho olízli, připadá mi uhozený pořád běhat za dítětem třeba se slunečníkem aby ho neosvítilo sluníčko, jestli si nesáhne na psí lejno, jestli ho neolízne pes, jestli on neolízne psa...no prostě všeho moc škodí, samo jsou jisté hranice ale semtam něco upevňuje imunitu. Takové ty mámy co drží děti ve sterilním prostředí, co si nesmějí sáhnout na psa, na kočku nebo třeba slepici jenom zapříčiní to, že děti nemají vztah ke zvířatům, přitom v dnešní době je to fakt snad jedinej tvor na kterého se člověk může spolehnout a který člověku zůstane, pokud třeba nemá peníze,nebo má nějaké trápení, nejlíp se vypovídá zvířeti které ho má rádo, někdo křečkovi někdo psovi, co je na tom?

Já jsem zase slyšela (od nějaké celebrity v TV): "život je krátkej, na to aby se uklízelo".

Tedy pročetla jsem si příspěvky a docela jsem se pobavila... ..ale sama taky občas bojuju.
Máme tři psy, kocoura... a sámo taky roční holčičku. Nejdřív jsem dostávala infark z upadlého a znovu ocucávaného dudlíku apod., ale vždycky si pro srovnání vybavím ošahané (a dětmi rádo ocucávané - alespoň co vídám)madlo v tramvaji!!!!! a můj smysl pro hygienu se vrací do "správných" mezí. Čictotu, tím méně absolutní !!?! ve velkém baráku, kde s námi bydlí zvířata, prostě udržet nejde.
Zatím nechodíme na písek - to bude další prubířský kámen. Ale chodíme cvičit a plavat a tam mě taky občas napadá, jak často čistí hračky, které mají většinou skoro všechna mrňata v puse?????

Zdraví z postele s chřipkou a kocourem, Radka
(nebojte - domácí, očkovaný, testovaný ;-) Mimochodem po tom, co mi v těhotenství jeden kocour umřel na záchvat, jsem hned jela do SVU/Statni Veterin.Ustav, aby mi řekli, co to bylo a jestli nemůžem být ohroženi - já, mimčo a tou dobou jsme měli i štěnda. A mimo jiné jsem se dozvěděla od místního vedoucího lékaře, že od kocoura v posteli se můžu maximálně nakazit nějakými dermatologickými problémy pokud by měl.. ikdyž např. pískovišťata s kočičími výkaly mě děsí!!) Pa Radka

Souhlasím s tebou i s názory doktora, ke kterému chodila spolužačka s ekzémem. Stačí použít mýdlo nebo sprchový gel 2x týdně nebo při koupání ve vaně jednou týdně trochu pěny do koupele. Jinak si zbytečně odmašťujeme kůži a tím ničíme přirozenou ochrannou vrstvu. Já tedy gely a mýdla používám v práci, kde dělám na 24h směny, a to jsem pak taková opocená, ulepená, i když se jdu několikrát denně opláchnout k umývadlu. Jinak při běžném denním režimu, kdy se sprchuji 2x denně, stačí vodou. Kožní problémy jsem nikdy neměla, např. suchou kůži.

Moje sestra, když byla malá a lezla po zemi, tak milovala sušené vosy, které byly v nabídce u babičky pod topením. Jak nějakou našla, chytla ji do tlapky a se slovy: "Papu", ji slupla. Jednou jsem pod oknem lozila s ní (jsem o rok starší) a taky jednu pochoutku objevila. Ale sestra se nedala a řekla: "Ja šem ji viděla plvni, je moje", a sežrala mi ji. Ach jo. Jsme celkem 3 ségry a jako malé (no i teď) žravé jako kobylky.