Názory k článku Naše děti jsou hodné

Je to zvláštní,můžete své děti zahrnovat láskou a oni Vás časem začnou,až odrostou,za vaši starost-nenávidět.Na druhou stranu jsou děti,které rodiče odložili do ústavu a ony ,až odrostou,tak své rodiče omlouvají a milují.

ahoj,díky moc. v podstatě to u nás vypadá stejně.Hanču dopředu připravuji a stejně se jí někdy nechce.A když nepomůže pozitivní motivace,tak pohrozím plácnutím a hned to jde. Takže to plácnutí je fakt vyjímečně... ještě jednou dík V.

To je téma složitější, protože "nechat vyplakat" lze skutečně jen dítě, když je trochu nevrlé, poplakává a chce se vysloveně domoci chování, jen tak, že se třeba nudí... ovšem pláče-li dítě bolestně a vytrvale celé hodiny, je to podle mne špatné. Zažila jsem to a vím o čem mluvím. Kojená dcera mi plakala celé hodiny, i nakrmená, přebalená atd.atd. dokonce pak i plakala při chování,měla špatné zažívání, větry atd. Když jsem ji nechala ležet třeba jen pět minut, bolestí se kroutila a modrala. Nepomáhalo prakticky nic. Půl roku jsem ji neustále chovala. Myslím, že by bylo dobré, pokud by v té době existovaly velké šátky, jako měla později moje dcera na moji vnučku, kdy dítě není napnuté v postýlce a tudíž bříško tak nebolí. A jsou bohužel i rodiče, kteří nejen dítě nechají plakat bolestí, ale v krajním případě mu poté i ublíží, neboť pláč nevydrží. To myslím není rozhodně případ ani jednoho rodiče z této diskuze, takové rodiče podobné diskuze ani nečtou a jejich děti velice lituji a myslím si, že by skutečně měl být mnohem větší zájem ze strany sociálních pracovnic, aby takové děti netrpěly, i když zamezit úplně se tomu nedá, pouze kdyby dítě bylo rodičům odebráno, než přijde k úrazu...

Já bych na tohle asi neměla, ale vůbec neodsuzuju někoho, kdo to dělá. Pro dítě je šok ta náhlá změna, ale to je vše. Jsem proti téhle metodě u moc malých dětí, ale kolem toho 3/4 roku už opravdu hodně chápou a brečí, protože nemají rády změnu, není to hlad ani strach, že máma zmizela. Mě se naštěstí kluk okolo půl roku budil jen asi 3x za noc, horší bylo, že noc trvala tak od 21 do 5 a při probuzení nechtěl znovu usnout :-( Srovnalo se to samo tak v 10 měsících. To už jsem ho uspávala rovnou v postýlce a vypadalo to, že po pár minutách ho svojí přítomností spíš ruším než uklidňuju. Tak jsem ho uložila, chvilinku ho zklidňovala a šla jsem, pár minut plakal spíš únavou, pak jsem se vrátila a nechal se uspat na počkání. Během pár dní si zvykl, že se vrátím a začal usínat dřív než jsem se vrátila. Teď ho dám do postýlky, zhasnu, dostane pusu, popřeju dobrou noc a jdu. Má v postýlce malou látkovou hračku (tu prostě jednou před spaním nechtěl vydat tak jsem mu jí tam nechala) a když není tak moc unavený, tak ještě v chůvičce slyším pískání té hračky a vrzání postýlky, ale jinak ani nekníkne a za pár minut je tak jako tak ticho. Obvykle noc trvá od 20 do 7 h, budí se 2x a v pohodě znova usne.

Ajino, ono je to proste tak, ze zalezi kdy jak a na kom se ona metoda "nechat vyrvat" pouzije, protoze ac to vypada vnejskove stejne, v ruznych kontextech jde o rapidne ruzne pristupy.
Priste se nenech ani otravit, natoz vystresovat, nechat si ubirat sily internetovym diskusnim forem je kontraproduktivni .