Názory k článku Čím víc sladkého, tím lépe?

horší, je když to dítě je ubabičky kazde odpoledne po skolce na hodinku - dve, a zatu dobu zpucne pytlik chipsu, a sladkosti - je ji 4,5:( a nechce mi jist ovocec vubec, zeleninu minimalne, jogurty atd.:(

Ahoj,
u nás probíhá přísun sladkostí z obou stran, to znamená od obou babiček (dědeček v tom lítá taky). Navíc máme atopický ekzém, takže se snažíme čokoládu omezovat. Domluva nepomáhá, takže jsem to vyřešila pasivním odporem, nechám je předat sladkosti a v nestřežené chvíli je poschovávám. Na nic lepšího jsem nepřišla.

Běžně se do takovýchto debat nezapojuji, ale tato mi nedala. Mohu vás všechny uklidnit, že je to všude stejné, nemyslím, jen naši rodinu, ale i rodiny mých kamarádek. Mám 21 měsíční holčičku, která je jediným vnoučátkem a pravnoučátkem v rodině široko daleko. Od malička se jí snažím dávat "zdravé" věci, učit ji dobrým stravovacím návykům a samozřejmě nedávat sladké, resp. nedávat sladké do té doby, než bude chápat, že nějaké sladkosti existují, nejsem naivní, abych si myslela, že moje dítě nebude jíst nikdy nic sladkého. A přesně u nás funguje to, co tu řada z vás popsala. Od malička by všichni do malé cpali "něco pořádného" k jídlu, tj. svíčkovou už pomalu v šesti měsících, a to nemluvím o sladkém. Bojuji já jako matka, bojuje otec a výsledkem je to, že jsme měli v rodině několik nepříjemných výstupů a jediným, kdo je schopen naše přání respektovat je překvapivě přítelova matka. Všichni ostatní, vč. mé matky, mají pocit, že dítě nemůže být šťastné nesní-li denně několik porcí jídla dospělého člověka (i mě by takové porce stačily) a nesní-li denně alespoň několik kousků čokoládičky. Nepomáhají žádosti, výhrůžky, prostě nic, výsledkem po týdenním pobytu u babiček je tedy minimálně 1-2 kila navíc, která malá shodí, ale mě to pochopitelně velmi rozčiluje, navíc se bojím, aby neměla problémy s nadváhou, neboť díky podobnému přístupu má tyto problém přítel jako otec, a to nemluvím o mé rodině, kde se to kyprými tvary jen hemží, s výjimkou mne a mého bratra, a to jen díky tomu, že jsme se vymanili "pořádnému jídlu", každodenním dávkám sladkého, sportujeme ..... prostě žijeme jinak, než jak žili naši rodiče a prarodiče.
Poradí-li mi někdo, jak vyzrát účinně na babičky a prababičky v této záležitosti, ušetří mi spoustu nervů, ale jak říkám, na ně prostě neplatí nic ....

Své děti jsem se snažila od malička stravovat zdravě.
Jídla u obou babiček, byla jakž takž v normě pouze do té doby, než jsem jim oznámila, že si nepřeji, aby jim dávaly uzeniny a zvláště párky. Dosáhla jsem opaku, od tohoto momentu čekala na moje děti, u obou, paleta všemožných uzenin a klobásů, které se daly v širokém okolí sehnat.Obě z mého přání pochopily pouze, to že jsem hrozná a jim chudáčkům nedopřeji ani párek.
Doma tyto potraviny od té doby vůbec nekupuji a jsem smířená s tím, že když jsou u babiček,tak na ně číhá všechno co doma není, jejiná cesta je, nedávat je tam příliš často.
Prostě babičkám a dědečkům nevymluvíte, potom co vychovali svoje děti, tzn. nás, že něco dělají špatně...

Co se stalo se rcenim VSEHO S MIROU??? To mi prijde jako vyborna stredni cesta, vsechno tohle odpirani totiz muze mit velice spatny dopad na dite ve chvili, kdy se osamostatni a ma volny pristup k nakupum cekoholiv. A jak take dobre vime, zakazane ovoce nejvic chutna... takze nevim, odsuzuji vsechny extremy!!!