Názory k článku Je mi třiatřicet a nemám dítě

Teda toto je nazor na ktery musim reagovat. Kdo to psal? Chlap co NEMA ani paru o nicem co se zde pise a zminuje. I kdyz deti mate, nemuzete nidky projit takovyma psychickyma, hormonalnima atd. zmenama. Vy to prozivate po svem a urcite i na 100%, ale tak jaky my zeny nemuzeme citit co vy, muzi se nedokazou vcitit do nasi situace. Tato zena absolutne neodsuzovala zadnou matku, jenom citovala jejich VLASTNI nazory (mimochodem, ja mam ty stejne zkusenosti, rozhodne znam vice matek, ktere se "trapi" nez ty, ktere se teteli blahem ze se jim narodilo mimino). Nemyslim si ze soucasna spolecnost je pripravena respektovat ty, ktere se rozhodnout jit smerem bez deti. A navic si myslim, ze autorka clanku nerekla, ze deti mit nikdy nechce, jenom ze nechce byt skatulkovana a jenom proto, ze ji je 33 let MUSI mit dite, tak jak to spolecnost vyzaduje. Kazda to prozivame jinak a bohuzel, zeny po 30tce jsou kamenovany proc jeste nemaji dite, a nikoho nezajima, zda ma partnera, socialni zazemi, zda je vyrovnana sama se sebou, pripravena na tuto zivotni zmenu. Nenapadlo vas nekdy ze to neni sobeckost, ale STRACH? Strach z neznama, strach z toho, ze sotva najdete vnitrni rovnovahu, tak ji mate rozborit? Strach z toho, ze partnersky vztah se "zmeni", ze partner si muze najit i jinou? Strach z toho, ze to nebudete zvladat? Ze se z vas stane vecne unavena, protivna zenska? Strach z toho ze najednou jste zodpovedni za lidsky zivot? Ze toho clovicka musite uchranit pred vsemi nastrahami zivota, ze se nemuzete ani otocit aby se vam dite nezabilo? Uhlidat ho pred spatnymi vlivy, drogami, apod? Jak muzete nekoho soudit, jenom proto ze je ZODPOVEDNY? Ne vzdycky to musi byt sobeckost, jak si asi vetsina z vas mysli..........

Vždycky,když jsem uvažovala o tom,proč by měl mít člověk vůbec děti, napadaly mě úplně stejné myšlenky a argumenty.Myslím si, že to hodně souvisí s hledáním smyslu života. S tím, jak vyplnit čas mezi narozením a smrtí, jak tomu dát nějaký význam. Jak přestat uvažovat nad vlastní smrtelností a tímhle ji překonat. Ano, nevyspím se a přibyde mi spousta starostí a já nevím, čeho všeho ještě. Ale bude to určitě lepší, až budu umírat, vědět, že jsem ten život nějak naplnila - jak to šlo - v zaměstnání, v dětech... V čem vlastně jiném? Asi proto jsem teď těhotná, že už mě nic dalšího - lepšího - nenapadá - všechno ostatní mi příjde celkem zbytečné - z hlediska věčnosti ;-)

Dobrý den, jsem přesvědčená, že na své pocity máte plné právo a ti, kdo Vás jakýmkoliv způsobem shazují, jsou netolerantní. Nic si z toho nedělejte a mějte jen opravdové přátele a rodinné příslušníky neposlouchejte. Sama jsem se stala matkou v jednatřiceti, jsem strašně šťastná a za nic na světě bych neměnila, ale zastávám ten názor, že je lepší, když ženy, které děti nechtějí, je nemají, než aby děti potom citově nebo jinak strádaly. Každý má právo na to být šťastný, hlavně děti, a my jim to musíme umožnit. Když se na to necítíme, je pro všechny lepší, děti nemít. Dělejte jen to, co sama chcete a žijte život naplno, ať už s dětmi nebo bez nich! Na závěr jen poznámku k Vašim kamarádkám: já jsem se jako mlíkárna nikdy necítila (kojila jsem 10 měsíců), dítě mi spalo a spí celou noc, plakalo jen první měsíc, než jsem pochopila, že má hlad, protože já nemám dostatek mléka. Rozhodně jsem šťastnější než předtím (ikdyž předtím jsem šťastná taky byla, jen jinak), ale já jsem já a Vy jste Vy, tak žijte svůj život ne život svých kamarádek. Hodně štěstí!!! Tam

Pisatelku a její vyšinuté názory nechápu, je mi taky třiatřicet, mám dvě milovaná sluníčka, báječného manžela a určitě bych neměnila!!!!!!!

Autorka se rozhoduje pro své nemateřství na základě toho, že si její kamarádky stěžují - cítí se jako mlíkárna, nemají chuť na sex atd... Jasně, každý máme nějaké negativní pocity a potřebujeme se svěřit, ale jenom proto, že např. nesnáším svého šéfa a stěžuji si na něj kamarádkám neznamená, že nechci chodit do práce :-).
Jejím kamarádkám mateřství jistě přináší i spoustu krásného - ale o tom se již tolik nemluví a nebo o tom s ní nemluví schválně. Buď proto, že je litují a nechtějí se jí dotknout a nebo proto, že si myslí, že by jim nerozuměla.