Názory k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

Vážené, to všecko - co je v tom článku - něco na tom je, ale taky je pravdou, že musíte chtít vidět - to, jak se vám manžel věnuje - co pro vás dělá, že pro vás vydělává a že vás třeba i miluje. Ale má taky s vámi pocit, že je vše v pohodě, nebo ho pořád a do nekonečna obviňujete ? Jerry

Hm, to je fakt zajímavý názor. Sice si neumím dost dobře představit, jak takový emocionální upír vysává z lidí emoce - že brčkem? - ale dejme tomu.
Potíž je v tom, že na nějaký "obdiv" kašlu, ať už ze strany manžela nebo kohokoli jinýho. Stejně tak nemám potřebu někomu (komukoli) předstírat, že potřebuju něco jinýho než to, co OPRAVDU potřebuju. Přesněji řečeno CHCI, ono potřebuju asi není to správný slovo.
A to, co CHCI, jsem manželovi řekla poměrně dost jasně. Potíž je v tom, že on nechce a já neumím a ani nechci nikoho k ničemu nutit. Takže se musím smířit s tím, že to mít nebudu, rozhodně tedy ne od něj.
Mimochodem, pár lidí už mi říkalo, že je to moje chyba, protože neumím dát chlapovi najevo, že ho potřebuju. :o) Jenže já nejsem moc emocionální člověk a na to, co ženské chlapy obvykle chlapy potřebujou, ho skutečně nepotřebuju. Přišlo by mi dost hloupý předstírat něco jinýho jen proto, aby byl spokojenej. Ostatně on taky nic nepředstírá a je takový, jaký je.
Není mi jasný, jak si to představuješ. Mám přestat pracovat, aby nás mohl živit? To by mi bylo vrcholně nepříjemný. Mám před ním začít fňukat a stěžovat si, aby mi mohl nabídnout rameno na vyplakání? A myslíš, že by mi to věřil?
Mám prostě úplně jinou představu o vztahu a o tom, jak by měl IDEÁLNÍ VZTAH fungovat. Jenže IDEÁLNÍ VZTAH neexistuje. Tudíž si můžu maximálně občas zanadávat na Rodině nebo někde jinde, ale to je asi tak všechno. :o)

Na mna to zase neposobí ako "elegantní a efektní řečnické cvičení"... Na mna Monty posobí ako rozdvojená osobnost (ako to tu už bolo spomínané) a k tomu mi to všetko pripomína maniodepresívnu psychózu - že má dni, ked je všetko nanič, všetko jej lezie na nervy vrátane manžela a potom sa druhé ráno zobudí, je plná "energie", veci už nevidí tak čierne a tak má potrebu vyvracat svoje predošlé názory a obhajovat. A hlavne NEVIE, CO CHCE!!!!

Milá Monty,
velice často čtu různé články na Rodině a nikdy jsem na žádný neodpověděla. Tvůj článek mě ovšem vyburcoval k reakci. Mám doma pravý opak všeho, co jsi popsala. S manželem se známe 10 let, 7 let jsme svoji, máme 4 letého zdravého a hodného synka a brzy chceme mít druhé dítě. Manžel je o 17 let starší než já (je mu 48 let) a nepoznala jsem lepšího a hlavně férovějšího muže. Strašně mi doma pomáhá, sám vlastníma rukama bez jakékoliv pomoci dělá nádstavbu na našem domku. Já se starám o veškerou domácnost a dělám to s velikou láskou a radostí, protože večer, až manžel přijde dolů (pracuje na půdě), tak se milujeme něžně, vášnivě, romanticky a jsme šťastní, že jsme spolu. Můj recept na manželství ale je tento: je potřeba mít stále nějakou práci, která odvede škaredé myšlenky hodně daleko. I když veškerá práce (myslím domácnost - uklízení, vaření atd.) je na mě, tak manžel bez problémů vstával k miminku, pomáhal koupat a přebalovat. Když se setkáme, vítáme se s úsměvem na rtech, a s úsměvem na rtech se loučíme.... Možná že to bude hodně lidem připadat naivní, ale já doopravdy mám takový život a jsem šťastná.

S přáním hezkého dne všem

čtenářka Irena

Každý strůjcem svého štěstí, milé děvče. A kde je psáno, že s tím "hovadem" musíš dál žít? Dokud budou takové jako Ty (přizpůsobivé, neprůbojné a laxní), pak "hovada" nemají důvod něco na svém chování měnit. Až je někdo kopne do prdele podruhé potřetí, možná se zamyslí a když ne, tak aspoň zaznamenají, že takové, kterým by se toto líbilo, jaksi nejsou. Zatím mu dokazuješ opak.