Názory k článku Dudlíkové hororstory :o)

Ahoj Sylvie, to není horor, ale brilantní komedie, smála jsem se od začátku až do konce Tvého textu. Soucítím s Tebou za prožité "utrpení", ale vtipné to rozhodně je moc. Jsem v 6 měsíci a včera mě popadla touha něco miminku koupit, tak jsem vyrazila na dudlíky bez vyšší maminkovské: 3 telefonáty (přítel - kamarádka- přítel. Ten poslední proto, že jsem nevěděla, že kaučuk je latex), 4 obchody. Přinesla jsem si domů vítězoslavně 2 dudlíky, ale když to tak sleduju asi to byli vyhozené peníze. Pravda 80 Kč náš rozpočet nezrujnuje (ovšem kdybych za dva ks dala 150 jako v jednom babycentru, asi by mě to naštvalo), ale mohla jsem si ušetřit to plýtvání časem a energií. No což, v Pardubicích máme krásný klokánek, třeba se tam některému mimiku budou hodit (ještě, že jsem je nerozbalila). Rozhodně ale zkusím bez dudlíku.
Pohodové rodičovství přeje Lucka

Já nevím, ale možná Laděnka dostala dudlíka trochu pozdě. Já jsem tedy před porodem dodlíky nijak neřešila, jeden jsem dostala v jakési sadičce pro mimi od kamarádky a jinak jsem neplánovala nic. Když jsem ale ještě v porodnici, třetí noc po porodu chodila s malou v náručí celou noc po chodbě, protožě jinak řvala tak že vzbudila celé oddělení, brala jsem jako naprostou spásu, když asi ve čtyři ráno vylezla sestra a co prý mám za problém Řekla jsem že netuším, že je napapaná, přebalená ale nespá ani vteřinu. Sestra zmizela v sesterně a za chviličku se objevila s vyvařeným dudlem at prý ho zkusím. Malá se zakousla a ve vteřině byl naprostý klid. Po příchodu domů jsem taky pořídila nějaké do zásoby. Jenže náš drobeček si vybíral - naštěstí to vypadalo že podle ceny. Odmítala totiž jakkoliv tvarované i silikonové. Přijala jen klasický latexový zvoneček. No a od té doby byl prostě s námi stále nějaký. Jelikož existují řetízky nebo jiné způsoby uchycení k oblečení, nijak jsem se nestresovala věčným ztrácením. V noci si ho držela, jakmile vypadl už ho jaksi nepotřebovala a spala bez něj, pouze když se probudila a nebyl, tak začala plakat, ale kvůli dudlu si vstávání nepamatuju. Ted je nám rok a půl a už pomalu přemýšlím jak se ho zbavit, máme ho tedy jen na noc nebo při nějakém velkém trápení, jako je prokousnutá pusa, odřenej nos nebo tak. Ale scény ani takovéhle trable fakt nepamatuju. Fakt jsem to příliš neřešila

Já jsem bzla naučená z domova bez dudlíku ani ránu . Proto když se mělo narodi moje první dítě měla jsem pro něj nakoupený dudlíky 2aještě jsem dostala asi 4. Jaké překvapení v porodnici ,kdž můj filípek nechtěl dudlík ,ale moje prso .Moje mámá také mu nutila dudlík ,ale bez úspěch u spíš řval ještě víc /mzslel si co mi to davá za gumu do pusi/.Celou dobu jsme byli bez dudlíku.Jednou našl dudlík ve 2 letech a psatl se maminko co to je. Tak jsem mu vysvětlila co to je. Prstíky si nikdy nežulal a to měl od 5měsíců zuby radši si vzal prso nebo vychlazené kousátko.Všichni de divili coje to za dítě bez dudlíka.

Můj synáček odmítal dudlík od svého narození. Nijak mi to nevadilo a ještě vzhledem k "protidudlíkové politice" jsem na to byla i pyšná. Kolem 3tího měsíce se ale synátor začal v noci budit 4-6x a po poradě s lékařkou jsem si řekla, že budeme večer přikrmovat umělým mlékem, které je prý sytější a dítě vydrží déle spát bez přerušení. Taky ještě studuji a ono se něco učit po přeruševaném spánku není úplně to pravé ořechové. Tak jsem zkusila lahvičku. A ejhle. Synáček vůbec nevěděl, jak se z lahvičky pije, vždy se strašně rozeřval a mě došlo, že kdyby byl býval uměl cucat dudlík, neměl by takové problémy s lahvičkou. Pak jsem si představila, jak bude stále vyžadovat prs až do nevím kdy a tak jsem ho začala učit. Na lahvičku i na dudlík. Po měsíci pořádné dřiny, se dnes konečně dostavil úspěch a synáček začal ten dudlík cucat! Připadalo mi to jako zázrak, tak doufám, že to nepřejde. S lahvičkou zatím nevím, ale myslím si, že když teď ví, že ta umělá hmota v pusince není úhlavní nepřítel, tak doufám, že to půjde. Bude mu záhy 5 měsíců, tak v nejhorším i kdybychom i o to kojení přišli, svět se nezboří. Snad nejsem krkavčí matka, ale mě za to ta dostudovaná škola stojí. Tak hodně zdaru, chce to trpělivost.

Michalo, ono ho to přejde. To je teď takové období, hračku si ještě pořádně nepodá, tak žužle, co má "po puse". Hanka taky dudlíky odmítla, chvíli žužlala ruce (měla i cucfleky), pak všechno, co našla, a teď už jen jídlo, papír a kamínky :)