Názory k článku Když se nám spánek vyhýbá - rodiče na pokraji nervového zhroucení

Jo, přesně, souhlasím!!! Měli bychom si více vážit toho, že naše děti s námi chtějí být v těsné blízkosti a vnímat to jako dar, není důvod to brát jako vopruz... mé dvě děti dlouho spaly s námi v posteli, starší pak sama a bez problémů přesedlala do své postýlky a v noci se vůbec, ale vůbec nebudí! A tk vůbec m přijde, že je nás nabažená a proto nás v podstatě nepotřebuje a nevyžaduje více, než je nutné.

přesně tak,co dítě to originál,taky už takové knihy nechci anividět,jen to člověka stresuje.Nečtu a jde to.

U nás se spaní zlepšilo až teď po sedmi měsících a to jsme zkoušeli všechno. Dávat spát přes den, nedávat spát přes den, nenechat usnout večer, chovat, nechovat, kojit, nekojit, odstěhovali jsme se dočasně z ložnice, pak zase přistěhovali .... .... no na co vzpomenete .... něco zabralo, ale jen dočasně, takže nakonec jsem rezignovala a nechala vše plavat. Vypozorovala jsem ale, že malá potřebuje být najedená, přebalená a unavená a tady jsou urč. signály. Ona si třeba začne lehce mnout oči - ale jinak si hraje dál a komunikuje. To je pak nejlepší jiprostě přiložit k prsu - to si ve většině případech cucne a usne mi u prsu. Sice se při dávání do postýlky probudí, ale nevěnuji tomu pozornost - prostě ji douložím a zhasnu. Ona pobrekne, ale je tak načatá spaním, že většinou sama usne. V noci se pak probudí po cca 1-1,5 hodine a to už ji nevytahuju z pokoje, ale jen tiše dokojím a znovu uložím .... pak už spí cca 4-5 hodin v kuse. ¨Pak se probudí - někdy za hodinu. To ji nevěnuji pozornost - hlavně se nijak nechrout v posteli a nechat ji usnout - pokud brečí dost, tak dostane jen napít čaje(ne celou lahev!)Nesvítím u toho, nemluvím na ni ... a zalehnu i když brečí - po chvíli se uklidní a usne ..... někdy se neprobudí tak brzo, ale až po 4-5-ti hodinách. Pak ji znova nakojím a zase dám do postýlky - i když se při ukládání do postýlky probudí a pláče .... přikreju ji, pohladím a zalehnu ... ve 4 hodiny ráno, prostě nemá nárok na mou společnost .... ona opět usne a budí se pak kolem sedmé ..... ----tohle je tak standartní noc, jaké teď zažíváme a libuju si!!!! Před měsícem mi děcko se budilo co hodinu, nebo dvě a vydatně řvalo a já vstávala a vstávala a kojila a uspávala a vstávala a uléhala a ..... no vypadala jsem jak po flámu několik měsíců .... myslím, že je to hodně o rozhodnutí rodičů a vytrvat v tom rozhodnutí .... jinak co se týče jejího řevu, tak když jsem byla už totálně vyčerpaná, tak jsem si fakt už řekla "jednou musí usnout" a usnula jsem já .... a ejhle .. ono to mimino fakt usnulo ....i bez mé pomoci .... jinak předpokladem dobrého spánku je opravdu to, že se miminu věnuju dostatečně přes den a večer už ho nerozptyluji hrama jako fyzickým cvičením, nebo naše má oblíbenou hru na piáno, tak ani toto už neprovozujeme před spaním. Spíše ji jen tak poponáším a sklízím nádobí po večeři a tak, nebo mi sedí na klíně a povídám si s manželem .... ale je se mnou.... odkládám ji až opravdu do postýlky po kojení aby mohla vklidu spát .... tak asi tak ... to jest moje zkušenost...

Pozorně jsem si přečetla všechny příspěvky, protože i máme problémy se spaním. Přes den mi Dominiček spinká asi dvakrát a to po půl hodinkách a to jenom při krmení nebo v kočárku při procházce a vždy usíná s pláčem. Je unavený a přetažený, ale bude se spánkem bojovat až do konce, takže ho utěšuji a uklidňuji a občas to zabere občas ne, tak to je a nijak to neřeším.
Večer je to jednodušší, protože je za celý den tak unavený, většinou si tře očička už při koupání a usne při krmení kolem osmé hodiny. Dopije láhev, dám mu dudánka a uložím do postýlky a on spinká až do dalšího krmení. Budí se tak kolem jedné až druhé hodiny. Abych ho neprobudila úplně, dávám mu mlíčko v postýlce a podkládám láhev plyšovým medvídkem a poslouchám až láhev dopije. Pak mu ji vezmu z postýlky dám opět dudánka otočím na bok, pohladím po vláskách a dám mu pusinku a on usne a většinou to tak funguje. Pak se mi probudí až tak kolem paté nebo šesté a to už si ho beru k sobě, když dopije mlíčko tak se chvilku převaluje, než se zabere, párkrát si i zakňourá ale po chvilce usne a spíme až do osmé nebo deváté a probouzí se s úsměvem. Občas se samozřejmě stane, že se mi probudí uprostřed noci celý mokrý a já ho musím přebalit a celého převléknout a pak je mnohem těžší ho dát zase spinkat. To si chce povídat a řehtá se na mě, takže ho uspím na rukou nebo ho dám do houpačky kde si usne po chvíli sám a pak ho zase přenesu do postýlky. Párkrát jsem ho nechala usínat s pláčem, ale metodu šokem neschvaluji. Vydržela jsem to jednou a dostal z toho takový záchvat, že jsem ho pak těch pět, možná deset minut musela utěšovat a pak mi dítě ve spánku vzlykalo a škytalo a budil se TÍM ŠOKEM. A to opravdu už zažít NECHCI! Zastávám názor, že dítě má usínat v pohodě a klidu bez stresu a tak jak mu to vyhovuje aby se netrápilo nočníma můrama. Láska, láska, láska samozřejmě důvěra a pocit bezbečí, jedině tak z našich dětí vyrostou vyrovnané osobnosti a totéž si vezmou jako základ pro svou budoucí rodinu.
Takže ať to je jak chce, každé dítě je jiné a co platí pro jedno neplatí pro druhé. Na mého syna platí něha a láska a zase jenom láska. Má rád, když mu přehrabuji vlásky a hladím po čele a po tvářích, držím za ručičku a pusinkuju na spáncích. To mi potom usíná a přede jako koťátko a když se probouzí, tak jen s úsměvem. Pak vím, že to co dělám, dělám správně. Takže hlavu vzhůru maminky a tatínci. Však oni se vdávat a ženit s námi rodičema v posteli nebudou :-) Silvia & Dominik

No nevím teda. Sama bych to takhle nikdy neudělala - a ještě jak to nazval "Léčba šokem". Aha, pak se můžeme divit, kde vznikají důležité zlomy a body pro vznik různých fobijí a strachů z opuštění. Zvlášť když je miminko zvyklé na maminčinu blízkost a jistotu. Já jsem také dítě naučila spát samostatné a to do 8. měsíce spalo u mě. Dělala jsem to postupně, pomalu - beze spěchu, aby si uvědomilo, že i dkyž se budu týden po týdnu pomalu "Oddělovat", pořád ví, že ho neopouštím. A jistotu má pořád a postýlku má rádo a dokonce se těší spinkat. Ten pán tomu nemůže rozumět. vědcům prostě nevěřím - a zvlášť chlapům, co nemají děti a určují co je správné pro dítě.