| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Do postýlky?

 Příspěvky 110 z 23 [Dalších 13 >>]
18.9.2006 0:05:29
Me milovane deti byli kojene pres rok a to obe. Ale prvni holcicka uz od tri mesicu byla ve svem pokojicku, ve sve postylce, se svymi hrackami, ale brzo zjistila, ze maminka i tatinek neni zase az tak daleko.
Nemyslim, ze je hodne chtit zavest u miminka alespon nejaky rezim, at sebemensi...treba naucit se spinkat v noci? To zase neni az tak hrozne. Nase druha dcerka s nami spinkala take do tri mesicu, pak mela svou postylku, sve teritorium, ale take vedela, ze jsme blizko.
A ani u jedne to nevedlo k zakriknutosti, ci k necemu takovemu.
Obe holky jsou sikovne, rady se s nami mazli, jsou sebevedome, maji rady svet, nas, svuj pokojicek a nijak je nepoznamenalo to, ze jako miminka meli nejaka byt mala pravidla!!! Ba naopak.
18.9.2006 0:05:27
Me milovane deti byli kojene pres rok a to obe. Ale prvni holcicka uz od tri mesicu byla ve svem pokojicku, ve sve postylce, se svymi hrackami, ale brzo zjistila, ze maminka i tatinek neni zase az tak daleko.
Nemyslim, ze je hodne chtit zavest u miminka alespon nejaky rezim, at sebemensi...treba naucit se spinkat v noci? To zase neni az tak hrozne. Nase druha dcerka s nami spinkala take do tri mesicu, pak mela svou postylku, sve teritorium, ale take vedela, ze jsme blizko.
A ani u jedne to nevedlo k zakriknutosti, ci k necemu takovemu.
Obe holky jsou sikovne, rady se s nami mazli, jsou sebevedome, maji rady svet, nas, svuj pokojicek a nijak je nepoznamenalo to, ze jako miminka meli nejaka byt mala pravidla!!! Ba naopak.
18.9.2006 0:05:14
Me milovane deti byli kojene pres rok a to obe. Ale prvni holcicka uz od tri mesicu byla ve svem pokojicku, ve sve postylce, se svymi hrackami, ale brzo zjistila, ze maminka i tatinek neni zase az tak daleko.
Nemyslim, ze je hodne chtit zavest u miminka alespon nejaky rezim, at sebemensi...treba naucit se spinkat v noci? To zase neni az tak hrozne. Nase druha dcerka s nami spinkala take do tri mesicu, pak mela svou postylku, sve teritorium, ale take vedela, ze jsme blizko.
A ani u jedne to nevedlo k zakriknutosti, ci k necemu takovemu.
Obe holky jsou sikovne, rady se s nami mazli, jsou sebevedome, maji rady svet, nas, svuj pokojicek a nijak je nepoznamenalo to, ze jako miminka meli nejaka byt mala pravidla!!! Ba naopak.
27.6.2005 12:15:09
Podobně píše i dr. Jiřina Prekopová v knize "Malý tyran".
Dává tak do souvislosti dvě na první pohled nesouvisející věci - a to, když rodiče novorozeně hned dají do samostatného pokoje - a fakt, že některé děti stále častěji trpí syndromem "malého tyrana" - tedy protože jim v dětství nebyla dopřána základní "jistota" rodičovské lásky, později - ve čtyřech pěti letech si tuto jistotu a pevný řád stále vydupávají "tyranizováním" okolí. Respektive - protože se od malinkata necítí dostatečně milovány, vydupávají si na rodičích neustálé ústupky, a často se stává, že rodiče k těmto ústupkům stále svolují (jsouce prodchnuti ideály liberální výchovy), čímž opět nedávají dítěti jistotu určitých pevných hranic - a celá rodina se dostává do kolotoče problémů.
Po přečtení této knihy (bez náročnějších statí, které na mne byly příliš odborné) jsem s povděkem blahořečila osudu, že jsme s manželem nebyli ani na chvíli v pokušení nechat spát našeho syna v jiné místnosti (možná i díky tomu, že tehdy jsme měli byt 2+1 :-))))
M.
Jitka 3deti
  • 
27.6.2005 11:44:09
Ahoj všichni, tenhle článek mi hovoří z duše, ale k tomu souhlasu byla dlouhá cesta, mám tři děti, 13, 12 let a 9 měsíců,ty první dvě se mi narodily coby mladé "dívce", při prvním mi bylo bez pár dní 19 let, po 16 měs následovalo další, neznalá toho jak se co dělá jsem sbírala informace hlavně od babiček a od prababičky, děti se mnou nespaly jedly v pravidelnou dobu a nejde ti kojení, no bože dáš Sunar, já vím že vyrostly a že jsem se snažila jim dát to nejlepší, ale dnes po tolika letech od nich se mi narodilo z druhého manželství tolik očekávané miminko, né že by oni nebyly očekáváni, ale mohu říci že je to opravdu po 30 úplně něco jiného, a já si naši nejmenší opravdu užívám a dělám to přesně tak jak to cítím, papá když má hlad, spí s námi v posteli,chováme ji jak potřebuje a jen vzácně ji necháme uplakat, to když už nic nezabírá, maličká je hrozně spokojená, skoro vůbec nepláče, v 9 měs ji stále kojím a jak všichni říkají je neobyčejně vysmátá, myslím že je to tím že se řídím svým srdcem a ne radami z okolí, takže když to shrnu chovejme svá miminka a spěme s nimi v posteli a neposlouchejme babičky že si na sebe pleteme bič, tohle období už se nikdy nevrátí a ty naše mimča už opravdu nikdy nebudou tak sladká, vím o čem mluvím, mám doma dva puberťáky, užívejte si nejkrásnější období pa všichni kdo jste dočetli až sem Jíťa
Lenka a syn
  • 
22.6.2005 23:16:35
Máme syna,kteremu jsou 2 roky a 2 mesíce.Byl kojený skoro do 2 let a vzdy v noci,spíse k ranu uz zustal mezi nami v posteli.I kdyz mel svoji postylku,spi krasne az do rana s nami.V noci se nekdy prituli na levo nebo na pravo a vzdy tam nekoho ma.Mozna je to tim kojenim,ze je zvykli od maminky na pritomnost.Mozna je to mnou,ze myslim kdyz uz je to druhe a posledni dite,ze si ho chci uzit nez utece do sveho pokojicku do sve postylky,kterou uz ma taky nachystanou.V postylce i kdyz nechtel v noci kojit spal neklidne,vadily mu boky dvou druhu postylek a casto se budil.Jsem rada,ze ho mame u sebe v posteli.Co muze byt krasnejsi,nez si vychutnat svoje dite,nez se dostane do let,kdy vas u moc nepotrebuje a radeji se mazli s opacnym pohlavim.Nebo kdyz uz se stydi dat najevo city treba na verejnosti.Setkala jsem se s nazorem, ze i kojeni tak dlouho je zbytecne.Jsem stastna,ze si vychutnavam svoje druhe dite vice nez to prvni pred 12 lety, a jsem nestastna z toho,ze i moje prvni dite nespalo s nami v posteli,ale SAM v postylce. LENKA
Ajinka
  • 
18.5.2004 12:09:45
podle me by melo každé ditě mit svou volnost ale do určité meze!! ja mam mladši sestru a mamka mi nekdy vyklada jak a ma sestra byla když byla mala tanto članek se mi libil
Tomaš
  • 
18.5.2004 12:05:36

Myslím si, že existuje cesta ke zmírnění problémů, cesta k pomoci, a tou je určitá jasná, dynamická, ale zároveň i laskavá výchova mladé generace, která předkládá hodnoty, ukazuje, že ideály, které nosíme v sobě mají smysl, pojmenovává dobro a zlo, učí hodnotným vztahům a zahrnuje v sobě výstupy do praktického života.
Naprosto souhlasím.
Ondra brada
  • 
18.5.2004 12:03:06
Ja jsem mimi ja jsem mimi ja mjsem mimi
24.7.2002 22:36:12
Lído, my už zase spolu spíme, a mám pocit, že hodná Verunka v naší posteli k tomu dost dopomohla (oproti tomu, když ve své postýlce brečela, takže manžel spal vedle, aby byl schopný jít ráno do práce). Jenom jsem psala, že ty teorie, které píšeš, mají dost podstatnou vadu, a to, že nepočítají s tím, že děti v noci třeba taky pláčou, a pak mohou být klidnější v posteli než v postýlce. Což je hlavní důvod, kvůlikterému si ho maminy berou do postele - aby se v klidu vyspali, jak ony, tak děti, tak manželé :o) Aspoň co mohu soudit z toho vzorku, se kterým jsem se na tohle téma bavila.

S.
 Příspěvky 110 z 23 [Dalších 13 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.