Názory k článku Už máme vysvědčení!

Ahoj Sally, opravdu si nevzpomenu, už je minimálně dva roky. Snad to byly Květy nebo Vlasta, ale už je to dlouho. Ahoj Sylvie

Jano,
bohužel s tím vzděláním to u nás opravdu není valné. Myslím si, že je to částečně v osobě pedagoga - učila jsem na druhém stupni základní školy, byla jsem tam jediná "mladá" - zbytek dam byl věku důchodového, a učil, aby si přilepšil - a taky tak, aby s tím měl co nejméně práce (vyjímky byly asi tři). Mladé učitelky a učitelé nevydrží dlouho - chtějí si založit rodinu, což s tou almužnou nejde - takže odcházejí dělat sekretářky, překladatele, obchodní zástupce... Druhá strana mince je, že ani rodiče si učitelů neváží - a kolikrát si na učitele "došlápnou" a ještě doma pak hrdinně poreferují (v přítomnosti dítka), jak "jí to ukázali".
No a část problému je na rodičích - když jsem vzala šesťáky na Pražský hrad, zjistila jsem, že asi polovina dětí v životě nebyla ani na Staroměstském náměstí - natož na Hradě (přitom se jednalo o pražskou škola).
Mimochodem - jednoho starého vzdělaného pána jsem měla doma - byl to můj děda, který mi odmalinka četl (od Kocoura Mikeše až po Kytici a Staré pověsti České), vodil na víkendová představení do divadla a coural se mnou po památkách, kde jsme si opakovali pověsti a dějiny.
Lék na všechny ty nešvary nemám - ale jednu věc udělat můžeš (a podle toho, že tvoje děti znají např. zkameněliny, soudím, že to již děláš) sama pozorovat k čemu tíhnou a dát jim k tomu prostor. Myslím, že jsem toho Jiráska ve čtyřech letech dokázala strávit proto, že mi ho předkládal milovaný děda, kterého jsem si nesmírně vážila. Na druhou stranu školní výuka tenkrát povinné ruštiny na mě nezanechala nejmenší stopy. Asi rodičům nezbývá, než pečlivě vybírat školu a doplňovat, na co škola nestačí...
Mimochodem - oslovit mě někdo na ulici s kamerou, asi si nevzpomenu ani jak se jmenuju, natož abych zodpovídala nějaké vědomostní otázky :-))))

Ahoj Sally,
kdysi jsem četla rozhovor s rodiči, kteří učili děti doma. A ti říkali, že dítě není izolované - chodí normálně s kamarády ven, chodí do junáka, navštěvuje zájmové kroužky... akorát se učí s rodiči. Když jsou z učení unavení, vyjdou si do přírody, tam si procvičí zároveň prvouku, matematiku, zpěv i tělocvik... mladší sourozenci se kolikrát učí taky, protože se jim to líbí... zkrátka idylka... (Já bych na tu idylku asi neměla dost pevné nervy, jako matka - učitelka). A ten kontakt s dospělými taky nebude nejhorší, když Tom zvládnul udělat zkoušky před ředitelem školy - na moji psychiku by to byl docela nápor (i dneska). Měj se Sylvie

Ahoj Sally a ahoj Jano,ponecham stranou Tomaska, ten je urcite spokojeny, Pravdu mate / jak to byva / asi obe. Nejlepsi je individualni uceni v kolektivu.Citite ten nesmysl? Vsechno ma sve pro a proti,a myslim si,pokud maminka Tomase dokazala sve dite denne ctyri hodiny ucit a nezblaznit se, klobouk dolu.Co mu nemuze sdelit a predat ,je kolektiv stejne smyslejicich deti /strach opred pisemkou je sice negativni emoce, ale strach je nutne naucit se prekonavat,,a poradit si i kdyz se bijim... a lumparnicky typu bacha ucitelka uz jde mu domaci uceni taky nenahradi. Nevim ale, co vedlo maminku Tomaska ucit kluka doma, a ani,jak to dela,je na materske ?Podle fotek je Tom sympaticky kluk. Jeste jednu otazku.Jak se Tomas vyrovnava se svou vyjimecnosti ? Tedy s tim,ze nemusi do skoly ? Nejak se lisit je taky dost stresujici zalezitost.
Chtela jsem reagovat na klasicka gymnazia. Muj dedecek jednim prosel a absolventi gymnazia se schazeli rok co rok az do smrti jednoho ze dvou poslednich... Chodili si i na pohreb.
Neumel vsechno,co ja, ale mel velmi pevne zaklady. A to je asi dnes ppproblem. Informaci pribyva geometrickou radou,a skole nezbyva nez o kazdou oblast alespon zavadit. O neuveritelnem mnozstvi informaci z fyziky se nasi predci ani ucit nemohli. A co chemie,biologie. Pravda ale take je, ze řízek se porad pise s mekkym i a ne, jak mi prinesl tuhle mladsi kluk ze skoly řýzek se obaluje ve strouhance...
Ale jinak nas skolstvi nuti plavat po povrchu veci. Krava ma ctyri nohy a buci.Doji mleko. Konec.
Opacny exterm je uzka specializace oboru, kdy lekaz neurolog a programator mluvi na jedne prednasce, a navzajem vubec nerozumi ani slovesum !!
Bude to asi, jak rika Murphy : Jeden konkretni vedec v jednom konkretnim oboru vi cim dal tim vic o cim dal tim mene vecech. Nakonec bude vedet uplne vsechno o nicem...Hezky den, a nechte se zit. Myslim, ze to jak Jana,tak Sally mysli dobre . Posilam pusu Tomaskovi, ma skvelou mamu.

Jano,
tak mám pocit, že v tvé mysli domácí škola = pomocná škola.
Pořád kladeš důraz na to, že když někdo neumí v šesti letech psací písmenka, že musí být nějak... pozadu. Ale k čemu psací písmenka jsou??? K čemu je člověk používá? Anglické a americké děti píší celý život tiskacími a nemyslím, že by byly všechny zaostalé, nebo že by přišly o nějakou podstatnou část vzdělání (z mého pohledu leváka, který si psací písmenka neustále rozmazával, bych bez nich přišla akorát o šikanu s úpravou, kvůli které jsem měla kolikrát problém udržet svoje samé jedničky).
Mě se na domácí škole nelíbí to, že dítě nepřijde do styku s jinými dospělými než rodiči (např. s učiteli) a s ostatními dětmi, ale jinak - proč ne? Jestliže je dítě stydlivější, nebo se nějak vymyká hrubému průměru (a tím nemyslím ani tak směrem dolů, jako směrem nahoru - příliš chytré děti si neužijí ve škole nic pěkného), možná bych domácí školu vítala. Mě prostě jen přijde, že ty jsi to pojala "no když chudák Tomášek na nic víc nemá, tak mu to přejme" - a to mi přijde poněkud zvláštní postoj.