Názory k článku Do ústavů míří děti dřívějších odchovanců

I po odečtení těch 90 dnů svátků se nerobotovalo každý den. Takže volna měli zhruba jako dnes naší "nedocenění" učitelé. Podívejte se třeba na Zufi. Ta je úplně vylízaná a v hlavě vítr. Tato osoba může učit naše potomky. Neuvěřitelné. Hloupá na druhou. Když čtu její příspěvky, tak je to až k neuvěření.

Tak se hlavně vzájemně podpořte.

Zrovna včera jsem si pročítala 4. díl cyklu Toulky českou minulostí od Petra Hory Hořejše. Mj. jsem se zde dočetla pro mne osobně novou informaci. Zhruba v druhé polovině 17. století /tedy v době silné rekatolizace našich zemí/ lidé měli více osobního volna, než má naše generace/. Měli v roce 90 svátků, kdy se nerobotovalo. Byli to svátky zasvěcené mnoha svatým patronům. To mě skutečně překvapilo. O historii se zajímám, tato informace mne do současnosti míjela. Jinak k Vaší poznámce. Dnes se do práce dojíždí často z větších vzdáleností. Doprava také oproti 70.80. letům 20. století vícenásobně vzrostla. To je realita. Například do Prahy se již od brzkého nedělního odpoledne sjíždí desítky tisíc "náplav" od Slovenska, Ostravska, Slovácka, jižní Moravy. V pondělních ranních a brzkých dopoledních novinách intenzita dopravy do hlavního města má často charakter dopravního kolapsu. Do práce jezdí také například naši pendleři,kterých bude také zhruba kolem 200 - 300 tisíc. Míří do Německa, Rakouska, kde pracují na stavbách, ve zdravotnických zařízeních, v zemědělství... Můj postřeh ze zahraničí (více zemí) a u nás je mj. i skutečnost, že co venku standardně dělají 2 - 3, v Česku má naloženou jeden zaměstnanec. Naše produktivita se již v současné době dostala na úroveň Italské a do pár let má dostihnout Španělsko, jen ty mzdy a platy jsou stále dumpingově nízké. Ale to je již na jinou debatu.

Bobo, tím chceš jako říct, že v minulosti se lidem do pracovní doby započítávala doba cesty do práce? Za 1.republiky se za prací chodilo pěšky třeba 10 km, protože autobusová doprava ještě nebyla tak rozvinutá a na vlastní auto měl málokdo. Běžně se tolik kilometrů jezdilo na kole. Moji předkové jeli 10 km na kole, pak 15 km vlakem a 1 km pěšo nejprve do školy, posléze do práce, jen to bylo pěšo na jinou stranu. Odpoledne v obráceném gardu zpátky domů. Navíc museli stihnout napsat úkoly do školy ještě za denního světla, protože doma svítili petrolejkou a večer už na ty úkoly špatně viděli. Navíc byla pracovní doba delší a pracovní prostředky omezené, dřeli fyzicky daleko víc než my. Když jsem viděla třeba fotky z výstavby železnice, tak tam byly desítky chlapů, jejichž pracovními nástroji byl krumpáč, lopata a kolečko. Přesto tu železnici postavili dřív než my dneska s moderní technikou, a to, co postavili, slouží dodneška, tedy více než 100 let. A nedřeli jen chlapi. Jen té práce, než ženská vyprala: elektřina ještě nebyla, pračky taky ještě nebyly moc rozšířené, takže to znamenalo zatopit a ohřít v kotli vodu, pak vzít necky a valchu a vydrbat prádlo na valše. Vyprat pro celou rodinu byla dřina na celý den. Pak to ještě museli usušit, případně vybílit. K tomu stihli plést a háčkovat, šilo se ručně, protože šicí stroj nebyl v každé rodině. Moje teta si ještě za 2.sv.války sama utkala a ručně ušila výbavu, protože na koupi neměla peníze, ještě to stihla i nádherně vyšít. K tomu chovat husy a v zimě nadrat peří - a přece se ty lidi nehroutili, žili, jak mohli a uměli. Jo, pravda, nechodili do 25 let do školy, skončili základní školou a kluci případně do učení, holky většinou rovnou do práce. Moje matka (*1925) si pak třeba při práci udělala maturitu, ale to jen proto, že jí táta pomohl s hlídáním dětí, co jsem znala její vrstevnice, tak minimálně polovina šla makat hned v 15 letech, vzdělání neměly žádné.