Názory k článku Rodiče podporují dialog ke společnému vzdělávání dětí

Nemyslim si, ze jde o pomoc podprumernym. Ja mam mentalne postizeneho syna v prakticke skole a verte mi, rozhodne bych ho nechtela integrovat do bezne zakladni skoly. V cem by mu pomohlo, ze by naprosto zaostaval za spoluzaky a stal se tercem posmechu? Rozhodne se o pomoc nejedna, v nasem pripade spis o katastrofu. Chapu rodice nadanych deti, ze jim to neni vhod, ale nam, rodicum podprumernych deti, to uz vubec neni vhod. Nicmene to vypada, ze mame vsichni smulu :-(

hmm, ten článek ale přináší víc pochybností a otazníků, než odpovědí

Když už mluvíme o bludech, je dobré také dodat, kde jsou reálná rizika. Ta tkví především v téměř nulové informovanosti škol, učitelů i rodičů.
no, jak v článku správně píší, zápisy jsou za dveřemi a školy téměř nemají informace? pokud stát nezvládá ani tak základní věc, jako je podat včas dostatečné množství a dostatečně jasné informace, jak tentýž stát zvládne začlenění v praxi? informace pro odborníky i laiky, školení pro učitele a to včetně zajištění dostatečného množství odborných stáží v zahraničí, kde to funguje, zajištění dostatečného množství speciálních pedagogů do každé školy - to je přece základ, který musí předcházet praxi. jinak se nejedná o nic jiného, než o pokusy na dětech - buď to přežijí v dobrém psychickém zdraví a vzdělání ani dětí hendikepovaných, ani těch ostatních, nijak neutrpí, anebo holt mají smůlu, přece ne každý pokusný králík experiment přežije v dobré kondici, s tím se musí počítat z toho celkem běhá mráz po zádech, já myslela, že aspoň odborníci, vědí co a jak a že diskuze se vedou jenom mezi "prostým nevzdělaným lidem".

do školy třeba se šesti sty žáky a třiceti třídami přijde nových šest či osm dětí k těm, které už tam jsou a mají nějaký handicap a podporu.
to mi přijde takhle naráz dost. bude ta škola a to mít kapacity? nevím, jak je to jinde, ale na naší škole se ve třídách, kde je integrované dítě (myslím tím dítě s nějakou výraznou vadou, nemám na mysli děti s poruchami učení a papírem z PPP), udržuje poloviční množství žáků na třídu. nevím, jestli je to aktivita školy nebo jestli to tak vychází přímo z legislativy (ono to snížené množství dětí pamatuji i ze školky, pokud tam chodil chlapeček s downovým syndromem), každopádně mělo to význam. pro modelovou školu by to tedy znamenalo rozdělit osm tříd na dvě (pokud mají plný počet žáků, což třeba naše třídy mají), sehnat pro ně dalších osm volných učeben na kmenovou třídu a dalších osm třídních učitelů - plus osm asistentů pro děti s problémy a předpokládám, že by bylo potřeba navýšit i ne-třídní učitele, protože i učitelům odborných předmětů sice zůstane stejný počet žáků, ale více tříd, kdy každá si jede svůj rozvrh. mně to zas až jako taková nevýznamná banalita nepřijde, na to je potřeba dostatek volného prostoru, dostatek peněz a dostatek učitelů.

Už dnes jsou a ještě více budou třeba na každé škole a je jich jasný nedostatek (pozn. speciálních pedagogů). Optimální by bylo ze současných praktických škol udělat metodická centra nabízející pomoc a odborníky běžným školám.
takže speciálních pedagogů je na běžných školách už dnes málo. proto na ty školy pošleme děti, které jejich péči potřebují a doteď ji využívaly, ale teď holt utřou nos, speciální pedagogové nestačí ani pro potřeby současných žáků školy, tak holt ty nové potřebné děti musí pochopit, že na ně už nedostane. nebo současní žáci budou muset pochopit, že děti ze speciálních a praktických škol mají přednost a budou to oni, komu se zhorší kvalita výuky? nějací učitelé z praktických škol možná se svými bývalými žáky do běžných škol přejdou, ale rozhodně se jeden učitel nebude moc roztrhnout, aby přešel se všemi svými žáky. nemluvě tedy o tom, že pokud má z praktických škol zůstat poradenské centrum, tak určitě do škol nepřejdou ani zdaleka všichni současní speciální pedagogové. aby to pak se speciálními pedagogy na běžných školách nedopadlo jako ve zdravotnictví se sestrami - díky nedostatku sester z praxe odchází i ty, které jejich práce baví, ale cítí se přetěžované a/nebo mají pocit, že nemají na pacienty tolik času, aby svoji práci mohly vykonávat tak, jak by správně měly a chtěly.

A přibývá škol, odkud prakticky neodcházejí žáci na víceletá gymnázia.
tohle už jenom taková poznámka na okraj - takové školy buď mohou být velmi dobré, ze kterých se dětem jinam nechce. mohou to být ale i školy dost špatné, jejichž žáci jsou na přijímačky nedostatečně připravení, nebo takové, kde schválně klíčové učivo "schovávají" do druhého pololetí pětky po přijímacích zkouškách, aby to případným zájemcům o gympl co nejvíc ztížili.

Souhlasím. Nevím proč se nepoužívá rozum a společné vzdělávání ano, ale s určitými hranicemi. Moje děti chodí na spádovou vesnickou školu, kde ve třídě najdete opravdu různý výběr žáků s různým IQ a z různých soc. vrstev a s různým postižením. Myslím, že se shodneme, pokud se jedná o tělesné postižení není problém a i děti se s tím velmi rychle sžijí a je to přínosné, ale jaký přínos má dítě s nižším IQ a poruchou chování pro ostatní to nevím. Sedí samostatně odděleně od ostatních, aby jim neubližoval a o přestávce je s učitelkou v kabinetu. Při hodině nemá zájem o učivo a vyrušuje, často s pí.učitelkou navštěvuje pana ředitěle, který na něj trochu platí. Syn pak přinese učivo domů a např. u Aj musíme přečíst článek a přeložit, napsat slovíčka a vyplnit dvě stránky pracovního sešitu. Syn je vysoce nadprůměrně inteligentní a tak má individuální studijní plán tzn, dle školy další práci doba - křížovka s tajenkou v Aj k probíranému učivu, referát a prezentaci tématu na hodinu. Výsledek dle mne je domácí studium, které mne zabírá mnoho času a nic rozšiřujícího pro mého syna. Zákonitě moje snaha směřuje k přesunu na jinou výběrovou školu. A to není můj pocit, ale syn se do školy netěší, nudí se tam a vadí mu kázeňské problémy u vybraných spolužáků. Můj závěr je, že schválením společného vzdělávání pohřbíme školství tak jak ho známe nyní a přesuneme se k segregaci vzdělání dle jednotlivých společenských vrstev a bude po společném vzdělávání.

Hrozinko, musím se smát nad tím, jak do školství chce kecat každý, kdo má doslova do (_).(_) díru. On je přece odborník, XX let přece chodil do školy že? Pokud odborníci a i specialisté z různých neškolských oborů říkají, že to vidí jako nemožné, tak proč jim to nevěříme? Uvědom si laskavě, že Komeský a jeho škola hrou vznikaly v jiné době, za jiných podmínek a především NEZABÝVAL SE VZDĚLÁVÁNÍM NA TZV. DRUHÉM A VYŠŠÍM STUPNI! Komenský se zabýval vzděláváním dětí předškolního a a školního věku do cca 10 let věku dětí. Tam si můžeš hrát a můžeš v omezené skupině vzdělávat i děti, které jsou na různých stupních rozvoje poznání. Pokud bys ale prošla školstvím a trochu si všímala, co a jak učitelé vlastně dělají, tak by sis velmi brzy všimla, že vzdělávat vedle sebe dítě těžce mentálně postižené a dítě nadané prostě NELZE. A to ještě mluvíme o situaci, kdy jsme obě děti přesvědčili o tom, že by neměly toho druhého vyrušovat, např. běháním po třídě.
Promiň, každý pochopí, že třeba sportovci hrají nižší soutěž, vyšší, jsou rozděleni podle výkonnosti, nikdo třeba Jágrovi nezazlívá, že hraje nejvyšší hokejovou ligu a nemrcasí se někde v okresním kole, že prostě jeho výkonnost je od amatérů v okresním kole naprosto někde jinde. Každý chápe, že děti při výuce plavání rozdělíme podle toho, jestli umějí nebo neumějí plavat a každou skupinku učíme jinak a něco jiného. A ó ano, děti vedle sebou plavou vedle sebe v jednom bazénu, ale každá skupina v jiné dráze, některé dokonce začínají v dětském brouzdališti, aby se naučily splývat a nebály se hloubky ve velkém bazénu. A když tvrdíme, že děti mají i rozdílnou úroveň vzdělání, bohužel značné rozdíly mohou být i u dětí tříletých, natož pak starších, tak najednou přestaneme chápat odlišnosti a nacpeme je do jedné třídy a jedné skupiny? Ty jsi asi nebyla nadané dítě a neměla a nemáš nadané dítě. Já ti můžu naprosto zodpovědně říct, že třeba pro mne byla výuka na základní škole utrpením, ale protože jsme žili na vesnici, tak kromě lítání po venku prostě v té době ani nebyly další možnosti rozvoje schopností dítěte. Levou zadní jsem zmákla i střední školu a úrovní vzdělávání mi vyhovovala až náročnost na vysoké škole, kdy na nás naložili tolik povinností, že by to porazilo i vola. Bohužel se už nepodařilo překonat nedostatky, které vznikly kvůůli předcházejcím 13 proflákaným rokům. Pak jsem to zažila u svých dětí, ale to už byla společnsoti trochu jinde a taky jsme bydleli ve městě, kde byly možnosti trochu jinde. Moje dítka se ve škole neskutečně nudila, protože při nástupu do školy uměla číst, psát i počítat, ale Pepíček na úrovni zvláštní školy to fakt nedával (taky v ní nakonec skončil), další děti měšly normální inteligenci, ale paní učitlka se jim taky nemohla tak věnovat, protože na úrovni Pepíčka byly další tři děti, tak se věnovala Pepíčkovi a této skupině, pak dětem normálním a na ty inteligentní už jí nezbyl čas ani energie. Proto jsem si prosadila, že moje děti od 3.třídy navštěvovaly základní školu s rozšířenou výukou jazyků. Můžu ti naporosto zodpovědně říct, že první dva roky školní docházky pro ně byly doslova utrpení, ale v té 3.třídě doslova rozkvetly, protože se dostaly do skupiny dětí s podobnou inteligencí, do školy se začaly těšit a sály do sebe vědomosti doslova jako houby (v této době totiž ještě nebyly 8-leté gymply, dneska už je situace zase někde jinde). Až jsem si někdy říkala, že učit tyto děti je pro učitele taky utrpení. Ne proto, že by rušily, to ne, ale proto, že byly velice inteligentní. Moje dítě třeba někdy ve 4.třídě zaslechlo, že existují i jiné matematické soustavy než desítková, a tak se neváhalo zeptat, o co se jedná. Paní učitelka ztuhla, protože o tom někdy možná cosi zaslechla, ale nic o tom nevěděla. Nasměrovala dítko na matikářku na 2.stupni, tu to zaujalo, tak si problematiku napřed doma nastudovala a osvěžila a pak měly děti ve 4.třídě ve škole seminář o matematických soustavách a zkoušely počítat v soustavě dvojkové, když už jsou na ní založeny počítače, počítaly v soustavě šestkové, prootže ta je základem měr a vah v anglofonním světě, počítaly v sustavě dvacítkové atd. Sama matematikářka se později rodičům svěřila, že s tím měla sama co dělat, aby si našla informace. Dovedeš si představit, že učíš v jedné třídě a v jedné hodině tyto nadané děti a vedle nich Pepíčka, co se dva roky učí poznat M a A a 1 a 2? A můžeš si na to klidně číst Komenského třeba i pozpátku.

Je, a velkým.