Názory k článku Dítě na "učňáku"? No fuj!

Souhlasím s těmi obavami - hlavně ze zdejší společnosti. S manželem (ač oba VŠ) vůbec nezavrhujeme možnost, že by se náš syn vyučil řemeslu – jednak víme, že pracovitých a kvalitních řemeslníků je zoufale málo, jednak syn asi nebude studijní typ po nás. Nicméně vzhledem ke své zkušenosti bych mu asi hooodně bránila, aby šel na učňák rovnou ze ZŠ. Ta zkušenost je taková, že jsme bydleli pár let nedaleko jednoho velkého učiliště v Praze a občas se potkali s jeho svěřenci na autobusové zastávce – a to byla síla – z několika takových setkání (kterým jsem se pak již cíleně vyhýbala) jsem nabyla dojmu, že slušně vychované dítě má v takové „společnosti“ pouze 2 možnosti – buď a) zapadne mezi ty grázly (sorry, ale jinak se ta individua nazvat nedala) se vším všudy – a to pak kouření, alkohol a katastrofální slovník jsou asi ještě „soft atributy“takového statutu nebo za b) bude mezi nimi trpět (opovržením, vyčleněním, šikanou...) I když zas na druhou starnu máme ve svém okolí celkem dost kamaráddů, kteří nějakým tím učňákem prošli a zůstali „celí“ (fyzicky i psychicky) a slušní... Má zkušenost s osazenstvem učilišť je ale bohužel taková a nejsem si vůbec jistá, zda se přes ní dokážu přenést. A hlavně své dítě do něčeho takového uvrhnout...

Jsem poněkud starší a tohle jsem nikdy neslyšela - spíš - uč se, nebo skončíš u pásu. Ale v současný době jsou u pásu i vysokoškoláci

No - vzali by mě do místní cukrárny, ovšem k praxi, jakou si představuju, se nedostanu ani náhodou - a to by mě vzali jen proto, že šéfem tam je můj spolužák. Ale to je praxe, kterou nevyužiji - vše je zautomatizované - a navíc po mně chtěli závazek, že tam budu pracovat po "vyučení" 2 roky - no to ani náhodou.
A v soukromé by mě nevzali, protože i kdybych chtěla tam pracovat, tak mě nepotřebují - a popravdě, nemají zájem o rozšiřování konkurence. O tom žádná a taky mi to řekli.

No tak nevím, já svého času hledala práci třebas i jako prodavačka a s maturitou mě nechtěli, protože jim prej uteču až najdu něco lepšího

Pracuji 8 let jako učitelka angličtiny a němčiny na učilišti technického zaměření a musím souhlasit s tím, že pokud bych měla dát svého syna na učiliště, měla bych opravdu velké obavy. Velkým problémem jsou hlavně žáci se špatným prospěchem už ze ZŠ, kázeňskými problémy a hlavně u těchto žáků NEFUNGUJE RODINA!!! Ti pak "rozhodí" celý kolektiv, stáhnou mnohé žáky k záškoláctví, drogám, alkoholu atd. Ale abych jen nestrašila, tak mám i optimistické příklady, kdy žáky na první pohled "odepsané" začalo bavit řemeslo na praxi (zde je velice důležitá osobnost učitele odborného výcviku čili mistra!),začali pracovat na zakázkách pro firmy za peníze), začali být chváleni za to co dokážou a ve 3. ročníku byste je nepoznali. Toto by měla být jedna z možností, jak žáky motivovat, určitě spolupracovat s firmami a schopné řemeslníky si vychovat. Lepší ocenění by si zasloužili i pedagogové na učilištích, protože jejich práce se někdy podobá práci psychologů a speciálních pedagogů!