Názory k článku Pod tlakem superrodiče

Je pravda, že v okolí rodiče hlavně usilují a přejí si, aby jejich děti byly vzdělané, úspěšné v práci a dobře vydělávaly. Ale uvědomuji si, že jsem nikdy neslyšela od žádného ze známých že by chtěli, aby jejich děti byly šťastné, spokojené a našly si dobrého partnera, s kterým stráví celý život. Aby byli zdraví a měli zdravé děti. Aby dělali práci, která je baví a naplňuje. Já taky chci, aby se mé děti měly dobře. Ale špatný výběr partnera vám může zkazit celý život bez ohledu na peníze a vzdělání. Nebo narození postiženého dítěte, to nevyváží naprosto nic. V poslední době mám pocit, že všichni známí v okolí spolu jen soupeří - kdo má lepší to a ono, kdo má lepší děti, čí dítě je chytřejší a kam to dotáhne, kdo víc utratil za novou kuchyň, kdo jede do lepší destinace na dovolenou... hrozně mě to unavuje a nebaví.

luthienko,
ale blbost.
Ono stačí, aby bylo dítě líný a jsi s celou svou teorií v koncích.
Nejsem ani náhodou superrodič, ale taky nejsem až takový salámista, abych nechala dítě růst jak dříví v lese.

Filipe, to je zajímavý.. byl by odkaz na nějaký zdroj? Děkuji..

Takoví lidé jsou prototypem loutek, přežívají dobře v každém systému, systém si je dobře vycvičí, protože mají mentalitu opic, vždy dělají to co je potřeba, aby se dostali k penězům, postům, moci... a k tomu neomylně vedou i své děti.

Hele tak to zase ne, myslím, že dětství si mají děti rozhodně užít, protože žádné jiné takové údobí bez nějakých zásadních povinností už mít nebudou. Všichni přece vzpomínáme rádi na dětství, pokud bylo povedené. Já vnímám největší problém v tom, že málokterý rodič si připustí, že jeho dítě zkrátka je průměrné, či lehce podprůměrné, myslím, že Gaussovu křivku jen tak snadno ošálit nelze. Myslím, že z dítěte s průměrný IQ zkrátka zázraky vydolovat nelze a může být rodiš sebeambicioznější. Nechala bych dětí žít a pouze usměrňovala. To věčná touha za výkonem a být nejlepší akorát kazí dětství. Myslím, že důležitější než nějaké výsledky ve škole je harmonická rodina, která má na děti čas, nikoliv nějaké vrcholové výkony jak ve sportu tak ve škole. Já zrovna něco podobného řeším se synem, který má IQ ve vyšším průměru až nadprůměru, ve škole má problémy, které vzniky nerovnoměrným vývojem. Zjistila jsem, že nátlakem fakt nic nezměním, jen usměrňováním a hlavně pozitivním motivováním a nepřikládáním důrazu na známky. Od té doby, co se na známky vůbec neptáme, tak se ve škole rapidně zlepšil. Fakt v životě není nejdůležitější být nejlepší, myslím, že by si to už měli rodiče uvědomit.