Názory k článku Desková hra nikdy neumírá

Když jsem mu předvedla jeho hysterák, tak se tommu smál, že to je směšný. Když to bylo obráceně, ještě víc se vztekal.

Jinak hru při záchvatu taky končím. Ale žádnej vliv to nemá, protože on už dál hrát nechce, jak se vzteká. Jediný výchovný efekt je ten, že ho po skončení záchvatu donutím, aby to po sobě uklidil.

Je jen velmi málo her, které jsou založené striktně na logice... a ty jsem fakt neměla na mysli. Drtivá většina kombinuje obojí, přesně tak, jak to dělá život - něco si promyslím, něco mi přinese náhoda. A na to, co mi přinese náhoda, musím nějak reagovat a ne se tomu poddat a odevzdat, že to se holt nedá nic dělat. Prvek náhody je ve hře důležitý, ale je-li to jediný prvek, pak pro mě nemá smysl takovou hru hrát, to si můžem rovnou na začátku jednou hodit kostkou a je dohráno

Dobrý den.chtěla bych jen podotknout, že nejde vždy jen o hru samotnou, ale i o kontakt lidí mezi sebou.Ať jsou to rodiče a děti, nebo sourozenci, babička s dědou a s vnoučaty atd.V dnešní uspěchané době je to možnost zpomalit a užít se trochu navzájem.A také si popovídat.Malé děti nerady mluví o určitých věcech při pohledu do očí a hlavně pokud mají pocit, že je poučujeme a při hře je to lepší.dítě nás bere jako rovnoceného partnera a hlavně pokud vyhrává má ještě lepší náladu a krásně si popovídáte o všem možném. a vy může te hlavně trochu vypnout, což u her které vyžadují logické myšlení(i když osobně je miluju) moc nejde.

Ale život není jen o té logice a snaživosti, ale právě i o náhodě. A tím se děti učí, že ne vždy všechno vyjde podle plánu

Opravdu skvělý článek. Dokonce jsem se s ní setkala jako se součástí terapie. V Jánských Lázních ji mají na ergoterapii a lidé, kteří třeba po úraze nebo mrtvici potřebují znovu rozhýbat ruku, získat motoriku pod kontrolu ji tam hrají. Byly tam jednou dvě mladé sestřičky na praxi, hráli to s jedním starším pánem a když měly při hře nějaké zádrhely, byla velká legrace, protože měly velmi legrační obličeje a hlášky.
Dost mne v diskuzi překvapilo, že se děti při prohře vztekají. Já se sestrou jsem se nevztekala nikdy a u mých dětí a jejich kamarádů jsem to nikdy nezažila taky.