Názory k článku Škola, kterou si rodiče vytvořili sami

Ano, přesně v duchu tohoto státu: je nám jedno, co se děje, ale napadneme a očerníme toho, kdo to vynesl ven. Jakékoli upozornění na možnou nepravost potrestáme hned v zárodku, protože to je kyd. A pak se divíme. Stát se taky najednou diví, že pančovaného chlastu může být až 50%, i když o pančování a jeho rozsahu minimálně 2 roky věděl.

Nejsem v kůži pana Křístka a ani bych v ní být nechtěla.
Za svými názory si stojím, nejsou to nepodložené bláboly ala jedna paní povídala.
Diskuzní příspěvek Hany Viansové je rovněž pravdivý. Pan Křístek jej ignoruje se slovy, že on si to ( narozdíl od ZŠ Dědina), ohlídá.
Pozornému čtenáři je snad jasné, že paní Haně nejde o pomluvy. Určitě ani já nemám zapotřebí očerňovat osobu pana Křístka. Jeho reakce mne nepřekvapila.
Aneb - Něco tady smrdí? Tak půjdeme zjistit, kdo na ten smrad upozornil. Myslím, že můj mail je to poslední, co by mělo pana Křístka zajímat.

Příběh pana Rozumbrady:
Nechutnají mi kupovaná rajčata. Zasadil jsem si tedy na své zahrádce tři keříky rajčat. Ale jelikož jsem velmi zaměstnaný člověk, nemám čas se o rostlinky starat. Co teď? Rozhlédl jsem se po okolí – a vida! I sousedé zprava i zleva mají na svých zahrádkách zasazená rajčata, dva tři keříky každý. Co kdybychom se domluvili, zbořili ploty a starali se o rajčata společně? Slovo dalo slovo, zbořili jsme ploty, založili společnou rajčatovou plantáž a nazvali jsme ji „Farma u šťastného rajčete“. Ale i sousedé jsou velmi zaměstnaní lidé, nikdo z nich nemá čas o rajčata pečovat. I najali jsme si odborníky. O našem hlavním agronomovi je sice známo, že musel odejít z blízké farmy, protože mu všechna rajčata uschla, ale nám se přesto jeho koncept intuitivního pěstitelství "Vstávej semínko holala" velmi líbí. A koneckonců my už si ho dokážeme ohlídat, aby měl výsledky.
Všechno se daří, sluníčko svítí, odborníci pracují, rajčata se červenají.
Včera jsem potkal známého, který provozuje farmu. Celý ustaraný si mi stěžoval, co je okolo farmaření starostí, jak musí dodržovat různé normy, mít různá povolení, papírovat, jak k němu chodí kontroly.
„Ale co mám tobě povídat“, dodal, „ty přece máš taky farmu“.
„Co tě nemá“, odtušil jsem dotčeně. „Já nic nemusím, nemám žádnou farmu, já mám jen na zahrádce tři keříky rajčat“.

Takže pokud děti zná a ví, že mají výchovné problémy a napsala to, tak pomlouvá? Tak už chápu, proč v Čechách není zloděj, ale člověk, co jen "změnil formu vlastnictví", proč se v Čechách nekrade, ale "odklání" a jinak manipuluje... Jak je tomu dávno, co jsme podobné triky vytýkali komunistům, že lžou, až se i to jejich (P)právo červená. A ono se to používá pořád. No, nějak nám ta pravda a láska nevítězí, pořád má problémy s identitou.

O "individuálním vzdělávání" nehovořím ani tak já, ale, paragraf 41 školského zákona jako o jiném způsobu plnění povinné školní docházky. Já jen polemizovala s tím, že dle vás je skupina o 12 žácích vyučovaná placeným učitelem individuálním vzděláváním ve smyslu zákona.
Termín "individualizované vzdělávání" jen podle mého názoru úplněvněco jiného, je to pedagogický termín týkající se nikoli způsobu plnění povinné školní docházky, ale přístupu učitele k žákovi.
J.