Názory k článku Škola, kterou si rodiče vytvořili sami

Jsem v rozvojové zemi, kde je vzdělání na špatné úrovni, běžně se používají tělesné tresty a postižené děti jsou cíleně vyčleňované z kolektivu (zkušenost jedné známé z roku 2008). Tato známá tehdy s několika dalšími známými matkami založila školku, která funguje dodnes. Ze začátku měly kolem pěti dětí, které byly každý den v týdnu u jiné matky doma, najaly jednu místní studentku jako učitelku. Později jedna z matek poskytla trvalejší prostor ve svém vlastním domě. Tam se rozrostli na deset dětí a dvě učitelky a v roce 2011 jedna rodina poskytla vcelku prostorný dům v dobré čtvrti více méně zadarmo, ale pouze dočasně. Tam se školka rozrostla na více než dvacet dětí (od 18 měsíců do 5 let) a na čtyři učitelky rozdělené do dvou tříd. Jedna z těch původních matek tam od začátku zavedla montessori metody, nezavedly se samozřejmě uniformy (povinné všude jinde ve školkách). Letos byly vážné problémy s místem, na jaře ten dům ta rodina chtěla zpátky, rok trvalo hledání nových prostor, původní známou dokonce soudní cestou napadli obyvatelé čtvrti, kam se škola měla stěhovat, takže z toho na poslední chvíli sešlo, poté byla celá školka celé léto v obýváku jedné z matek (školní prázdniny jsou jenom dva týdny v srpnu) a až tento týden se školka konečně přestěhovala na trvalo. Bohužel se nepodařilo najít nic vhodného v hlavním městě, ale asi deset kilometrů za městem, autem asi 15 minut ve špičce. Platíme 125 USD měsíčně za jedno dítě a trochu míň za druhé, což je na evropské poměry výborná cena. Jsem ráda, že tuhle možnost máme, protože do místní školy bych tady děti dávala nerada a jediná americká škola tady má školné kolem 600 USD na měsíc.
Myslím si, že takovýhle projekt klidně může fungovat i na úrovni základní školy, nápad se mi rozhodně líbí. Bohužel je fakt, že pak všechno stojí a padá s osobností hlavní učitelky. Kdyby se mi nezdála dobrá, asi bych si to rozmýšlela. Každopádně přeju úspěch.

Prima, děkuji za odpověď.
Slovo "škola" má silné kulturní konotace, je velmi obtížné se o organizovaném vzdělávání dětí vyjádřit srozumitelně jiným slovem.
I o domácím vzdělávání se také hovoří jako o domácí škole, např. Asociace DV má webovky na doméně domaciskola.cz.
My jsme hledali co nejlepší termín, používali jsme "Komunitní individualizované vzdělávání", ale je to příliš složité vyjádření na zkratka "KIV-model" je nesrozumitelná.
Začali jsme na radu jednoho z rodičů používat název "Sdružená škola", jistě to není dokonalé označení... a budeme vděční za lepší návrh...

Pane Křístku,
prosím neberte si to tak, byla to jen taková legrácka. V podstatě to byla reakce na vyjádření neregistrované uživatelky Jáji, že můj dotaz, zda jde o individuální vzdělávání ve smyslu školského zákona nebo ne, napsala, ať "neslovíčkařím", že nejde o formu, ale o obsah, že se instituce, kterou provozujete, dá brát jako soukromá škola nebo malotřídka a že je to vlastně jedno.
S tím nesouhlasím a pokusila jsem se svůj názor vtipně (nebo spíš rádobyvtipně) vyjádřit.
Pointou mělo být to, že se Robinson nazývá školou, ale není to škola, že děti jsou registrovány v ZŠ jako individuálně vzdělávané svými rodiči, což ale nejsou. Toto konkrétně bych jako rodič, který pro své dítě hledá vhodnou formu vzdělání, vnímala hodně negativně.
Opravdu za tím nic jiného nehledejte, nechtěla jsem nikoho pomlouvat ani se nikoho dotknout.

Alegorie je jistě mocný nástroj, ale nejsem si jistý, zda jí rozumím. Má takovou zvláštní moc, člověk se jí nechá unést, věří jí, i když jí třeba úplně nerozumí. Osobně preferuji spíše racionální než mýtická sdělení, a protože komentujete můj článek, rád bych vás poprosil o korekci interpretace následujících jinotajů:

Rajčata = vzdělávání nebo děti? "Nechutnají mi kupovaná rajčata" by mohlo reagovat na mou potřebu vytvořit alternativu vůči dostupné nabídce vzdělávacích institucí. Pak bych ale nerozuměl příměru s keříky rajčat... nějak tuším, že začínáte mluvit o dětech... jako vzdělávání pak používáte "pěstitelství, možná... prostě tomu nerozumím... pomůžete mi?

Agronomem je asi myšlena paní učitelka. Píšete, že všechna rajčata uschla... v kontextu dalších komentářů zřejmě narážíte na popisovanou nekvalitní práci s dětmi. V podobenství se ten výrok může zanořit... a pak nečekaně vyplout. Pokud máte nezprostředkované informace o tom, že námi vybraná paní učitelka není kompetentní, prosím, předejte mi je, není v zájmu naší školy mít nesprávného učitele. Jinak bych se musel domnívat, že prostřednictvím příměru šíříte nepodloženou informaci. Případně mi vysvětlete, zdali se v interpretaci vzoru osobnosti agronoma pletu.

"koncept intuitivního pěstitelství "Vstávej semínko holala"" - podle kterých kritérií soudíte kvalitu programu a metod, které se v Robinsonovi používají, prosím? Mám dojem, že dětskou říkankou jen chcete zesměšnit... pletu se?

"Všechno se daří, sluníčko svítí, odborníci pracují, rajčata se červenají." - to zní jako pozitivní popis... a protože ve škole často pobývám, v tomto bodě mohu souhlasit.

"Známý, který provozuje farmu" - ředitel soukromé základní školy?
Jaké má pak být vyznění podobenství? Že soukromé školy mají více formální agendy než sdružené? To jistě není objev, který je třeba halit do alegorického hávu. Je to vyváženo tím, že soukromé školy pobírají dotace na plat učitele dle normativu, zatímco my neseme všechny náklady na vzdělávání našich dětí (vyjma učebnic) z našich rodinných rozpočtů.

Za podobenstvím se skrývá poučení nebo obtížně sdělitelná pravda. Můžete prosím explicitně napsat, o jaké poučení či pravdu jde? Nebo to opravdu nelze sdělit? Tehdy bych zavzpomínal na nejslavnější Wittgensteinův citát "O čem se nedá mluvit....". Pro diskuse na veřejných fórech mi připadá velmi inspirativní. Souhlasíte?

Chci jen dodat, že všechny moje komentáře se týkaly této konkrétní učitelky, ne nově vytvářené školy. O té toho moc nevím a nemám zatím ani jasný názor na její principy a fungování.