Názory k článku Když dva jsou jako jeden

Ahoj, já mám 4 děti. Starší holky jsou rok a půl od sebe, mladší dvojčata kluci (to třetí jsem si chtěla v klidu užít). Holky chodily spolu ve školce do jednoho smíšeného oddělení. Měly spolu krásný vztah, starší dcera mladší vždy se vším pomáhala, poradila ji. Nikdy by mě nenapadlo holky nějak rozdělovat. Až když jsem byla zapsat kluky do školky, dozvěděla jsem se, jak mladší dcera po odchdodu starší do školy, rozkvetla. Začala jednat sama za sebe. Z toho důvodu jsem kluky ve školce rozdělila, většina lidí mi to rozmlouvala, protože dvojčata se nerozdělují. Jeden rozdělení nesl špatně, bráchu používal jako svého mluvčího, druhý byl od začátku v pohodě. Klukům bude pět, až teď mi logopedka i učitelky ve školce potvrdily, že jsem udělala správně. Ten méně průbojný se naučí od začátku bojovat za sebe a čím se začne dříve tím lépe. Kluky se chystám dát každého i do jiné školy. Jeden neustále poskakuje, potřebuje pohyb, tak bude chodit do sportovní školy. Druhý ze zdravotních důvodů sportovat nemůže, ale rád zpívá, tak ho dáme do hudební školy.

Ivate, děkuji za další pozitivní zkušenost, i když ze začátku píšeš, že byly problémy. Taky počítám s tím, že to nemusí jít zpočátku úplně hladce, uvidíme. Výhodu mám v tom, že ředitelka je tomuto nápadu nakloněná, jednotlivé učitelky ve třídách tedy ještě neznám, ředitelka je bude trochu přeřazovat. Každopádně mám v plánu si učitelky v obou třídách obejít a vysvětlit jim situaci a důvody, které mě k rozdělení vedly. No a pak už budu jen doufat.

Díky, že jsi napsala

Máme také kluky dvojčata rozdělené. První týden byl strašný, ještě paní učitelka mi vynadala, že by to v životě jako matka neudělala. Kluci měli opravdu silnou vazbu. Z pohledu dítěte "v závěsu" mohu však jen doporučit. V tomto trendu budeme pokračovat ještě jeden rok ve školce a pak ve škole.... ...

Míšo, za sebe bych se rozdělení vůbec nebála. Asi záleží na výchově dvojčat od narození, ale já jsem v tomto neviděla žádný problém.
Máme trojčata (jednovaječné kluky a holku) a od začátku jsem byla rozhodnuta, že je ve školce rozdělím. Nastoupili do ní ve 2 a 3/4 letech, každý sám, nikdy jsem se jich neptala, jestli chtějí nebo ne, prostě to byl fakt a hotovo. Tímto způsobem si podle mě ušetříš spoustu zbytečnýh starostí. V této situaci nikdy nebyli a tudíž ani nemohou vědět, že je tady nějaká jiná možnost. Může to vyznít tvrdě, ale naši byli úplně v pohodě, bylo to pro ně přirozené, navzájem se vídali ať už na zahradě nebo po vyspání, kdy se třídy spojovaly. Odchodili už druhý rok a vidím v jejich rozdělení jen pozitiva! Určitě záleží na dvojčatech a neříkám, že VŽDY je tohle nejlepší řešení, ale podle mého, pokud nejsou žádné "problémy", je tohle to "nejzdravější" řešení.

A k té diskuzi na toto téma, taky jsem se už nějaké zúčastnila, tak ji zkusím pohledat.

tak jsem předčetla co jsi psala, a na tvém msítě bych udělala totéž, zvláště když máš možnost to kdyžtak vrátit a spojit je zpátky. To je výborné. A možná bych vydržela nějaký ten den, týden, protože je pravděpodobné, že chlapeček to možná bude muset zpracovat a hned třeba nebude vypadat, že je takto spokojený.
Navíc bych si možná nechávala upovídanou holčičku a tatínka poslala s chlapečkem, možná i jeho mlečenlivost může synka podpočit, nikdo od něj nebude očekávat okamžitou odpověd, bude mít zvor, že být mlčenlivější je v pohodě (myslím tím, že by ho třeba mohlo podvědomě stresovat, že ty i ségra odpovídáte okamžitě, bez prodlevy, takto uvidí, že je to i jinak v pořádku a mužští to tak myslím často mají)...