Názory k článku Dítě nežije náš život

Tohle jsem si potřeboval přečíst. A možná by mi neškodilo občas si to zopakovat :-)

Díky Tobě i lidem kolem tohoto serveru!

Článek je moc pěkný a i když jsem ho našla až dnes,musím napsat že je velice poučný pro rodiče,ale i okolí ve kterém se naše děti pohybují.Doufám,že nebudu taková matka,abych si svého syna přetvářela k obrazu svému.Zatím se mi to myslím celkem daří i když vím,že taky nejsem matka bez chyb.Mého syna fascinují pyramidy,dynosauři,bojová umění a taky David Coperfield.Když řekl,že by se chtěl naučit bojové umění,přihlásil se na judo.Je z něho nadšený a minule se ptal,jestli než umře stihne se naučit 2 bojová umění.Řekla jsem,že určitě ano.O dinosaurech jsme mu koupili krásnou knížku a tak ji teď stále čte.Pozorně sledoval seriály o Egyptě,moc se mu to líbilo,měl molion otázek a my jsme si řekli,že by jsme snad mohli pomalu našetřit nějaké peníze a do Egyptu se podívat.Splnil by se mu tak velký sen-viděl by pyramidu na vlastné oči.A popravdě taky bych ji ráda viděla.Mám ráda cizí řeči,ale říkala jsem si,že ve 2 třídě je snad jěště trochu brzo a až bude chtít na na něco může chodit později.On však přišel před 2 dny s tím,že chce chodit na angličtinu.Když jsem se ptala proč,řekl že David Coperfield mluví anglicky a on chce jednou jet za ním,aby ho naučil všechna kouzla a tak se musí naučit anglicky.Copak bych mu to mohla odmítnout když má tak vážný důvod?

Připojuji se ke všem, kterým se tento článek líbil. I já někdy podléhám tomu, že obrazně řečeno "dělám z komára velblouda". Snad si na moto tohoto článku vzpomenu pokaždé, když budu mít snahu Ondru příliš "přizpůsobovat obrazu svému" - tedy představě o tom, jaký by měl být. Ono opravdu čeká děti v životě i tak dost problémů, než abychom jim my rodiče museli přidělávat další svými zbytečnými nebo nereálnými požadavky.

Děkuji za vynikající článek na téma, o kterém už nějakou dobu přemýšlím, hlavně při pročítání příspěvků na Rodině. Jak se tu postupně rozběhla diskuze o LMD a rodiče popisovali různé příznaky a projevy této dysfunkce, nabyla jsem přesvědčení, že tím určitě trpí moje dcera - neklidná, nepořádná, nesoustředěná, roztěkaná, neposlušná, hrozně píše, porod byl těžký...Učitelky ji nesnášejí už od školky téměř bez vyjímky. Babička si na ni stěžuje. Sousedka ji hlídala jen jedinkrát, od té doby odmítá. A pak jsem se na stránkách Rodiny dočetla o biofeedbeku, který má úžasně pozitivní účinky na děti s LMD. Představovala jsem si, že z naší svérázné dcery se stane konečně roztomilá holčička, kterou jsem si vždycky přála mít - a nemám. Šla jsem tedy na neurologii, abych zjistila podrobnosti. A paní doktorka se mi vysmála. A řekla mi, že jestli chci, aby se učila se soustředit, ať s ní hraju karty. A jestli chci za něco utratit peníze, ať si koupíme zájezd a čtrnáct dní ať máme jen pro sebe. A ať jsem ráda, že je zdravá, chytrá a hezká. Bylo mi trochu hanba. Uvědomila jsem si, že jsem si opravdu přála, jak pan doktor hezky napsal, aby moje dítě někdo "vyléčil", aby nebylo tolik "dysfukční", aby ho měli všichni rádi. Bylo by to tak krásné! Ale je to nesmysl.
Tím samozřejmě nechci zlehčovat LMD ani posuzovat metody její léčby. Ale myslím si, že je to poněkud módní záležitost a rodičům, jejichž dítě je trochu jiné, je vnucována (i pedagogy a psychology) myšlenka, že by měli takové dítě "léčit", místo toho, aby se mu co nejvíc snažili porozumět a pomáhat. To je ale mnohdy hrozně těžké a únavné, věřte, vím to. Ale jinak to asi nepůjde.
Těším se na Vaše další názory.

Děkuji panu doktorovi za napsaný článek, až zase budu mít na svoji dceru přehnané nároky, přečtu si ho znovu... :-). Myslím, že popsané jevy souvisí s obecnými trendy ve společnosti - snahou o co nejlepší výkon, úspěšnost, která se často měří jen objemem vydělaných peněz. My, rodiče, pak máme pocit, že pakliže dítě tímto směrěm nepřipravíme, úspěšné nebude, a přece úspěch v životě a štěstí je pojem tak relativní...jsem pro - nechme děti žít svůj život, ale vytvořme mu pro to podmínky.

Hezký den,

Ivana