Názory k článku Čím chci být, až budu velká

No to zní hrozně mentorsky. Nevím teda odkdy nastává ten věk, kdy by člověk už měl vědět, co chce v životě dělat, ale podle mě je dost lidí i ve starším věku, kteří to prostě nevědí.
Ne každý má to štěstí mít nějaký talent, být nějak jasně vyhraněn, vystudovat zrovna tu správnou školu, popř. hledat....a nalézt.
Navíc si myslím, že je i dost lidí co pracují prostě proto, že se musí nějak živit a není to tím, že by věděli že tohle je to ono, co by chtěli v životě dělat nebo na co se nejlíp hodí. Práce je třeba ani nijak nebaví, ale někdy ani není moc na výběr.

Danielo, to je hezké, že víš, co chceš dělat, a že na sobě pracuješ. Máme jednu známou - dost smutný případ. Za minulého režimu vystudovala s červeným diplomem práva, měla před sebou skvělou kariéru a pak se vdala do ciziny. Tam nenašla žádné uplatnění, zůstala v domácnosti, přidaly se problémy s alkoholem, vztah s manželem šel do kytek, ale nerozvedli se. Spousta lidí ji kvůli tomu litovala, včetně mě. Jednoho dne mi ale docvakla jedna věc: Jak to, že za 20 let nebyla schopná s tím VŮBEC NIC udělat? Vždyť znám i několik jiných žen, které se vdalo do ciziny a i když to třeba nebylo vůbec jednoduché, tak dříve nebo později uplatnění našly - a kolikrát to bylo i lepší uplatnění, než by mohly mít doma.
On občas člověk musí dělat kompromisy. Po škole jsem také nenašla práci úplně přesně v tom oboru, ve kterém jsem chtěla pracovat, tak jsem prostě šla dělat něco TROCHU JINÉHO. Řada lidí se mně ptala, proč jsem si nenašla něco lepšího, že je mě na mojí pozici škoda. Já toho ale nelituju, ta práce mi hodně dala, ráda na dobu strávenou v té firmě vzpomínám a dodnes jsem s bývalými kolegy v kontaktu. A rozhodně mi přišlo lepší jít na chvilku pracovat na středoškolské pozici než být nezaměstnaná.

vase starosti bych chtela mit. Taky bych rada premyslela, co vyzkouset abych se realizovala, ale zustala jsem sama s malym ditetem, ktere m usim zivit, tahnout hypoteku, hlidaci babicky nemam. Takze ve 2,5 malej pomaze do jesli a ja hakovat do prace, ktera me nebavi, ale je relativne dobre placena a pro me je priorita uzivit dite a doprat mu krouzky, vzdelani...

Bell chapu te. a ja to musim jeste resit v cizi zemi. nastesti jsem naslo, co chci jednou delat, a pracovat na sobe, a hrozne me to bavi. ted jeste abych se v oboru uplatnila.
preji ti at se muzes zivit tim co ti jde nejlepe a bavi te. ty sama vis co to je

Bellano, ještě nikdy jsem ti asi nic nenapsala, ale vždycky mě to cuká. Moc ráda čtu to co píšeš, zhltnu to a velmi často v tom vidím sebe. Já také dokážu mít takovou hlubokou sebereflexi, nehledám radu, zvlášt ne takovou jak mi vyzněla ta od Kopřivy Dvoudomé typu nestěžuj si a běž něco dělat. Věřím, že si potřebuješ chvilku postěžovat, ulevit si, že si tímhle psaním i čistíš hlavu, je to taková psychoterapie co pomáhá. Taky si myslím, že až přijde ten tvůj pravý čas, tak práce přijde, najdeš ji, nebo si najde ona tebe. Pro mě nejsi vůbec žena která by zapadla v davu. Jsi vyjímečná a mě třeba tvoje články dost pomáhají. Podle reflexí na tvoje psaní od ostatních bych řekla, že nejsem jediná. I kdybys už byla po zbytek života ženou v domácnosti, pro mě tohle tvoje psaní má hluboký smysl, fakt jsi mě oslovila. A tahle diskuse má konečně po dlouhé době opravdu úroveň, zaznělo tu dost zajímavých názorů. Já mám teď osmiměsíčního chlapečka, mateřské ještě hodně před sebou, ale protože mám zítra 32 narozeniny, tak dneska dost bilancuju. Měla jsem vyjímečnou kariéru ve specializované profesi, ale protože jsem pracovala s těžce nemocnými, umírajícími a starými lidmi, tak jsem stihla pět let po škole úúúplně vyhořet, na dno jsem se dostala. Tak je teď pro mě MD opravdovým odpočinkem. Nevím co budu dělat až se vrátím do práce. Všechno to z čeho mám atestaci jsem úplně zapomněla a nevím, zda ještě někdy zvládnu pracovat s takovým utrpěním. Jsme příjemně zabezpečení a tak si práci hledat nemusím, teda ne pro peníze. Něco ale dělat musím, přece nebude můj život prázdný, k něčemu tu na světě určitě jsem. Zatím jsem alespoň začala přednášet maminkám na MD a občas pracuju s dětmi. A moc se mmi líbí názor který tu zazněl, maminky, které pochybujete a bilancujete- to dělají hlavně inteligentní lidé, tak směle do toho, vy máte na trhu práce určitě místo.