Názory k článku Mé těhotenství, mé děti

já jsem zažila taky něco zvláštního. Po porodu se mi nalila prsa až pátý den a ten den taky malého odnesli na svícení kvůli žloutence. Já jsem měla hormonální bouři a bulela do polštáře, protože na mě nebyla zrovna milá sestra, která si pro malého přišla. Uvnitř jsem jí ho nechtěla dát, ale co naděláte, když je to nutné. A jak jsem tak bulela, měla jsem pocit, že jsem byla napojená na své dítě - jakobych se dívala jeho očima na svět a jakoby jsme byli propojeni - jako jedna osoba. Nedá se to pořádně popsat, ale koukala jsem koelem sebe po pokoji a připadala si, že jsem on - bude to asi znít vyšinutě:o) Ale jinak jsem v pořádku:o)

Článek je na jednu stranu dojemný a z hlediska porodních praktik velmi pravdivý.
Na druhou stranu ale sklouzává k lehkému fanatismu - zejména na konci. Proč? Hamiltonův chvat totiž ještě nemusí vyvolat porod. Mně ho dělali třikrát, z toho dvakrát jsem musela stejně na vyvolávaný porod a jednou jsem porodila až za týden po Hamiltonovi.
Takže bych zde byla opatrná v tvrzení, zda Hamilton opravdu urychlil porod a nebo zda se v tomto případě komunikace s dítětem prostě "nepovedla". Trochu mne mrzí, že autorka o variantě "nepovedené" komunikace vůbec neuvažuje.

U mých prvních dvou dětí jsem nic takového jako komunikace s nenarozeným dítětem nezažila. Ani náznaky.
Až ve třetím těhotenství jsem od začátku měla pocit, že je něco špatně. Nevěděla jsem co, když vše bylo v pořádku celou dobu, jen jako by mi malý říkal, že se mu něco může stát. Celých devět měsíců jsem byla na vše strašně opatrná a stejně ten pocit přetrvával. Tak intenzivní pocit, že jsem se před spaním třásla jak v čekárně u zubaře.
Ke konci těhotenství jsem, aniž bych měla nějaký konkrétní reálný lékařský argument či špatnou zkušenost, dospěla k názoru, že nechci dirupci vaku blan, a to mne tohoto strachu z části zbavilo. Dvakrát jsem ji přitom předtím podstoupila, bylo to bezbolestné a urychlilo to porod. Ale cítila jsem, že ji prostě nechci, že pak budu klidnější a s tím jsem šla rodit do porodnice. Tam jsem sloužící lékařce neuměla logicky vysvětlit, proč dirupci vaku blan odmítám. Takže jsem pod jejími logickými argumenty a pod nevhodným nátlakem k protržení vaku blan nakonec přistoupila.
Ihned po odtoku plodové vody se ale malému začaly ztrácet ozvy. Jak ho přestala nadnášet plodová voda a on klesl hlavičkou dolů, utáhla se mu šňůra kolem krku a hrudníku - měl ji omotanou dvakrát. Můj organismus na to reagoval zastavením stahů, což značně zkomplikovalo porod, protože jsem byla otevřená na 9,5 cm.

Dnes si myslím, že některé děti prostě dovedou v břiše komunikovat prostřednictvím nějaké empatie se svoji matkou, jen se to musí umět správně přečíst. A nemyslím si, že by toho byly schopny všechny děti nebo všechny matky, dokonce si nemyslím, že když toho jedna matka je schopna s jedním dítětem, bude toho schopna i s druhým dítětem stejně intenzivně. Každé dítě je jiné.

Ostatně k těmto věcem dochází i po porodu - u nejstaršího syna, když mu byly asi čtyři, jsem měla podobný zážitek. V noci jsem se vzbudila bolestí ucha, jako kdybych na ušním lalůčku měla velký zánětlivý bolák. Lehla jsem si na druhou stranu, abych ucho nedráždila s tím, že se na to ráno podívám. Ráno jsem se vzbudila již bez bolesti, ovšem bolák na ušním lalůčku měl můj čtyřletý syn.

Jo jo, zánět může způsobit předčasný porod.

ok, ja jen, ze to vyznelo, jako ze si stezujes, ze musis lezet a ja nevim co jeste.
bohuzel je to tak, ze doktori si obcas hraji na boha, ale druha vec je i ta, ze pacienti nejsou casto moc prijemni. na jedne strane chteji pomoct, ale na druhe strane se nechteji nechat "omezovat"...

Evo úplně s Vámi souhlasím, zažila jsem něco podobného u svého prvního porodu.Byla jsem moc mladá, abych se zvládla bránit.Teď mám pár dní do porodu a za sebou těhotenství plné vnucování vyšetření a testů, které jsem odmítla.A byla za to "trestána" lékaři.Ale dnes po pěti letech už vím dost, abych se mohla bránit a to doufám, že účině.
Držím vám pěsti ať se vše v dobré obrátí.A Vy a Vaše děti jste šťastní.
Jen tak mezi námi, taky rozmlouvám se svým miminkem