Názory k článku Jak si poradit s protežováním jednoho z dvojčat?

Hani abych pravdu řekla nosím míň než bych chtěla, vlastně jsme pořádně začali až ted když je klukům 19měs, kombinujeme šátek s monogolfkama. nejlepší je když jde i manžel a každé můžeme vzít jednoho, nebo si občas vyjdu jen s jedním a další 2děti hlídá manžel. když jedu s oběma sama a mám jednoho na zádech v šátku, beru toho lehčího :) doma jsem pak nosila většinou když byli nemocní, toho který to potřeboval víc.
nemusíš se bát že bys takto jednoho ochuzovala, občas to dělám tak že jednu cestu jeden a zpátky druhý, prostě systém v tom nemám, podle potřeby a síly. najednou jsem je nikdy nenosila, jsou těžcí, i když teď jsem objevila že by šli oba dát najednou do jednoho šátku jeden na zádech a druhý na břiše, do batohu, ale to bych ráda použila jen v příp nouze až začnou chodit, na občasné poponesení. fakt se toho neboj, šátkování je super, holt když jsou 2 naráz musí se podělit, počkat si... to jediné - že je nebudu moct tolik šátkovat - mě na dvojkách štvalo a štve, jinak bych samozřejmě neměnila

Lorax kluci jsou jednovaječní, ale povahu má každý jinou. Peťulka je kliďásek. Hodně přemýšlí než něco udělá a dovolím si tvrdit, že domýšlí důsledky, v tom jednodušším slova smyslu vzhledem k jejich věku. Není takový nervák. František je od malinka nervák. Když mu něco nejde tak s tím praští, bouchne sebou o zem a tříská do ní hlavou. V tom jejich bratrském vztahu je Fanda ten průbojnější, ale jen když jsem u toho já. Když přijde někdo cizí tak Peťulka je společenštější ale Fanda je pořád u mě. Venku se Fanda vydá i na výlet kolem paneláku úplně sám a je mu fuk jestli na mě vidí. Péťa se drží u mě. Co mě ale dostává je to že i když Fanda něco špatného udělá Péťa místo aby se vztekal udělá malá malá a tím to pro něj hasne. Když je teď Péťa nemocný a jen zabrekne, tak mu František bez zaváhání přinese to s čím si zrovna hraje, což běžně bez rvačky nejde... Jsou každý úplně jiný povahou a to je krásné. Nemám pocit, že bych jednoho prosazovala více než druhého. Peťulka míň naspí, tak je se mnou o samotě a tulí se a "povídá" proti tomu Fanda je živel a chce víc pozornosti když je vzhůru. Oba si přijdou an to co potřebují a já na to co potřebuji já. tatínkovi nechávám oba když jdu do obchodu, chci se vyspat nebo v soboty dopoledne kdy si pozařizuji to co potřebuju. Když tak nad tím přemýšlím tak podle toho článku bych teď třeba měla napsat že prasazuji Peťulku protože má horečku a nosím ho 3 dny na rukou. Mě to, ale přijde jako nesmysl. Jen plním jeho aktuální potřebu, což dělám zase jindy u druhého, to je dáno okolnostmi,ale za protežování bych to nenazvala.

ahoj, mám také dvojčata, ted 7 měsíců a chystám se šátkovat. Drív na to nebyl čas a možnosti (kojila jsem na střídačku a skoro nic jiného nedělala), tak se chci zeptat, jak to děláš, aby to bylo spravedlivé, nebo prostě jak to děláš ? Opravdu by mě to moczajímalo. Já zatím plánovala nosit jednoho, když druhý v kočárku spí a ten první už se nudí, ale jinak nevím. Moc by mne to zajímalo. Obávám se, že když to bude dle jejich potřeb, tak jeden je na to víc, a nevím nevím, jednomo mít stále v šátku (líbí se to i mě moc) a druhého ne nebo méně... já nevím... díky

Zuzuk, ty jsi tvrdila, že to tak mají všichni, a kdo tvrdí, že ne, tak si něco nalhává - a to je to, co bylo v diskusi oponováno.

To mi něco připomíná. Z loňské ŠvP (tehdy 2.tř.) si syn přivezl třídní důtku. Nedokázal se přizpůsobit společným aktivitám, sabotoval veškeré výlety, procházky a jiné společné akce, hold není právě "stádní" typ , pěkně ten týden asi učitelce okořenil. V tomhle školním roce už "povýšil" na ředitelskou důtku i bez ŠvP (naštěstí nejeli, stejně by ho učitelka nevzala), jen trnu, aby ten poslední měsíc přežil bez úhony, s dvojkou s chování by ještě mohl nějaký ten rok počkat. No a na příští třídní schůzku bude muset manžel, já na to nemám nervy.