| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak si poradit s protežováním jednoho z dvojčat?

 Příspěvky 110 z 49 [Dalších 39 >>]
Hagar
  • 
6.6.2009 16:12:59
Mám 2 děti - sourozence. Už dlouho tvrdím, že není možné mít ke každému svému dítěti stejný vztah, protože každé dítě je jiné. Nedokázala bych říct, která z mých holek je "lepší" nebo "vyvolenější" ale ke každé mám jiný přístup, s každou mám jiné zkušenosti a vzpomínky.
Jsem ráda, že je to normální. Vnímám, že manžel víc tíhne k té mladší a možná i díky tomu se snažím víc se zastávat té starší ..
1.6.2009 22:48:37
Máme dva kluky, jeden je bohužel trochu pozadu a proto se mu věnuju víc prostě to potřebuje. Toho druého si myslím nezanedbávám. Oba to jsou moje sluníčka pro které by člověk dýchal,ale prostě ten jeden potřebuje to mazlení víc.
Hanka 75
30.5.2009 15:42:31
ahoj, díky za příspěvek. o tom to je také asi u nás, obě děti miluju stejně a vždycky budu tím jsem si u sebe dost jistá, ale přesto člověk nechtěně může ublížit. Dvojčata to mají v tomhle jsitě mnohem těžší než-li sourozenci od sebe.
jedna z dvojčat
  • 
30.5.2009 14:18:57
Tak já dvojčata nemám, ale z dvojčat jsem. Jsme 2 vaječné holky. A musím říct, že v tom článku je hodně pravdy. Vždycky jsem se cítila tak trošku ta "druhá", byla jsem to méně sympatické a méně hezčí dvojče. A přesně jak je to v článku popsané, jsem až chotrobně na svém dvojčeti závislá. A to už jsme dost pátků dospělé holky a máme svoje rodiny, děti. Jako dítě jsem měla velké problémy s tím, jak nás lidi srovnávali, ubližovalo mi to, zůstaly mi komplexy...i když jinak jsem měla hezké dětství.V dětství nebylo vždycky jednoduché být dvojče a ještě to "horší". Za to v dospělosti jsem strašně ráda, že ségru mám.
Jen kdybych měla já sama dvojčata (to už asi mít nebudu:-), nedala bych je ve škole do stejné třídy, chtěla bych, aby každá mohla být sama sebou. Tak to cítím já.
Hanka 75
29.5.2009 21:39:05
holky díky za příspěvky. Šátkovat budu, už se moc těším. Také mne to mrzelo, že s dvojčaty to nepůjde, ani jsem proto nešla na žádný kurz, a nekupovala sátek. Tak jsem ráda, že ted v 7 měsícíh to vypadá, že i minimálně občas šátkovat zvládneme a asi budeme. Reší to i ten problém, když jeden spí v kočárku a druhý se nudí. Já řešila jak to dělat, aby to nebylo nespravedlivé, a vůbec organizacne, ale povzbudili jste mne tady, že hlavně nějak... :-)
u nás bohužel manžel s šátkováním vypomůže minimálně, ale také by chtěl, tak zřejmě alespon občas to tak bude, super :-) vím, že jednomu dítěti se to moc líbí, je to mazlík a i jstem to čekala, druhému zatím ne, ale snad to bude tím, že se mi tehdy nepovedl moc úvaz... musím se to lépe naučit. A ted mě napadá, mohu se ještě zeptat, jak nosít v 7měs. a více. Já zatím zkoušela úvaz do kříze, dítě čelem ke mě, nožičky okolo mých boků... nevím zda je to zdravé, ale příjemné jo.
Když zažívám takovéhle radosti tak si říkám, zda si nepořídit ještě jedno miminko "za odměnu" :-) ke klukům. Po dvojčatech, bych to měla už v pohodě, jedno dítě žádné dítě... když mám chvíli jen jednoho tak je to taková pohoda, že závidím maminkám jednoho dítěte, jak si to mohou užívat a nechápu, v čem se jim to zdá náročné :-))
ale stejně se jistě cítí maminka trojčat vůči mě :-)
Hanka 75
29.5.2009 21:31:57
Markéta ti to napsala dobře, ty jsi tvrdila, že kdo to nemá jako ty, tak si neco nalhává. Já mám problémeček malý s dvojčaty, ale miluju obě stejně. Nemluju jedno více, neuměla bych ti ani říct, které preferuji, kdybys to po mě chtěla, tak prostě nevím. Takže těžko říci, že jedno upřednostňuji, přesto mám obavy v oblasti, o které je článek.
Hanka 75
29.5.2009 20:54:09
tak dnes jsme měli zrovna organizacne dobry den, byt se kluci pekne rozjeli. tak mi to dobylo baterky...:-)
Hanka 75
29.5.2009 9:55:18
Vero díky, já to četla. Myslím, že naši budou povahově také každý jiný (no ani nejsou jednovaječní) a už ted je to vidět. Jeden vtší mazlík, druhý přemýšlivější, každý si hraje trošku jinak... :-)

Máš prvdu v tom, že všichni říkají, že nejhorší je, když se rozlezou :-), ale já myslím, že nejhorší už máme za sebou. Já je kojila na střídačku a to bylo pro mne nejnáročnější, když chtěli oba současně jíst, a byl to ten miminkovský hlad - prostě šlo o život. To jedno jsem krmila, druhé řvalo (ale opravdu řvalo hlady)... to pro mne bylo absolutně nejhorší.
Vojtovku jsme jeden čas také cvičili s oběma, s každým 4x denně, v tu dobu jsem se skoro vůbec, ještě asi vzhledem k tomu kojení, nedostala ven. Naštěstí asi jen 2-3 měsíce. Ted cvičím jen s jedním, 4x denně a výjimečně vynecháme. Hned se to pozná, že je cvičení méně. A také už tolik nekojím, jsou příkrmy, super. Také se obávám, že nám cvičení vydrží do cca 13m, je to mimo jiné též kvůli asymetrii, a to tak bývá. S Vojtovkou je to náročné. Tys to měla vlastně 6x denně, celou tu dobu.. to jste měli opravdu náročné. Já cvičím 4x denně s jedním a opravdu to stačí, přesně si pamatuju, jak to bylo blbé s oběma.. A pomohla vám Vojtovka, srovnalo se vše ?

Já bohužel (vím to o sobě) nejsem dobrý organizační typ a navíc na dvojčata nemám "muster". Já bych radši brala dvě děti po sobě, byt po roce. Ale nestěžuju si, zase si myslím, že pro kluky to bude obrvoská výhoda, mít takhle bráchu a kamaráda a konečně i pro nás (pokud si nepořídíme další děti), tak dovolené, výlety vše bude zase organizačně jednodušší :-)

No kdybys mi napsala něco k své organizaci budu ráda.. můžeš mi kdyžtak napsat na můj mail 75han@seznam.cz díky
  • 
29.5.2009 7:51:46
Ahoj, o klukách jsem tu už psala, a k otáze na konci můžu říct asi toto. Už jakoby od těhotenství (jsem asi výjimka, ale dvojčata jsem chtěla) se mi myšlení a ty návaly lásky k oběma rozpůlily, těžko se to popisuje. Vždycky, když jsem pak jednoho chovala, jsem v podvědomí věděla, že za chvíli pochovám druhého a bude to v pohodě. S klukama jsme od 3. do 15. měsíce cvičili 3x denně Vojtovku s každým, takže jsme měli na všechno systém, abysme se nezbláznili. A oni už věděli, že nejsou na řadě a že musí počkat. Kluci jsou na tohle dost vnímaví, vědí, že máma má jen jedny ruce. Když má jeden třeba horečku a nosím ho celý den, druhý je spíš špatný z toho, že je bráchovi ouvej, než z toho, že se mu věnuju míň. Obvykle si po dvou dnech role stejně prohodí...
Takže je to hlavně na Tobě, jak se dostaneš do pohody, dvojčata už to mají v hlavě srovnáno! A na závěr, krizové období přijde na řadu až mnohem později, až budou stát na vlastních nohách, ale ještě ne dost stabilně a budou na hřišti i doma lézt každý jinam...
28.5.2009 22:40:55
No nemám to štěstí a zkušenost s dvojčátky a po pravdě říkám, že se mi to strašně líbí, ale u cizích...Pro mne děsivá představa. Holky jsem měla šíleně uřvané a nedobré mimina, že mám husí kůži při vzpomínce....Přitom to byly tak vymodlené a chtěné děti, těhotenství jsem prožívala v klídečku a šťastná, ale holt ten gen nedobrosti po někom zdědily..ovšem představa je mít dabl mne děsí, to si nedovedu představit, ale na druhou stranu říkám, radši dvojčátka než děti po roku, no to musí být teprve hrůůůza. Dvojčátka mají stejný vývoj a nemají asi tak potřebu žárlit,jelikož jim péče maminky připadá normální, což dvouletému sourozenci určitě ne!!!~t~
 Příspěvky 110 z 49 [Dalších 39 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.