Názory k článku Děti a plyšáci

Foxino, duplikát pomoct nemusí. Náš mladší syn (2 a kousek) miluje plyšovou krysu z Ikea. Manžel před časem koupil druhou "co kdyby náhodou" a stalo se to, že teď nehledáme jednu zašantročenou krysu, ale dvě. Navíc od začátku jednoznačně rozlišuje, které je která (pracovní názvy "jednička" a "dvojka", což používá i syn), s tím, že dvojku ještě sice nerad, ale oželí, jednička je naprosto nepostradatelná.

jo jo nejhorší je se jich zbavit, do nemocnice je nevezmou, jsou tam jenom hračky které jdou dezinfikovat, já jsem našla jeden denní stacionář pro ment. postižené, nemají moc sponzorů, takže je dávají klientům k narozkám, svátku..., takže vyberu vždycky tašku těch co jsou noví a zanesu je tam.

To je zajímavé, potvrzuje mi to můj názor. Také jsem někde četla, jak psal někdo výše, že dítě by v rámci odpoutání se od matky mělo přilnout k nějakému náhradnímu objektu (a pozor, nemusí to být plyšák). Můj starší, tříletý syn si s plyšáky začal hrát teprve po 2. roce věku, ale nijak zvlášť ho neberou. Náhradní objekt buď neměl, ale spíš jím byl kočárek - vždycky, když si hrál, jak někam jedeme, mluvil o sobě, mámě, tátovi a kočárku (případně vynechal tátu, protože nejvíc vyrážíme na výlety sami - táta v týdnu pracuje). Zdá se mi ale, že "náhradní objekt" je vlastně jen taková náhražka vynucená moderní dobou, kdy matky, resp. rodiče, odkládají děti víc, než je zdrávo. Já doufám, že oba moji synové přijdou bez obav s jakýmkoliv problémem za mnou nebo za manželem a nebudou muset své dětské starosti řešit s plyšáky

he he, teď sem si uvědomila co píšu za blbiny, pohádky samo nečte, ale dělá, že je čte, ukazuje v knížce a mele nesmysly (ale roztomilý)

Mno, já dokonce spala v manželově nošeném tričku..kdysi dávno, když ještě ve stavu těžké zamilovanosti musel na vojnu..fakt to hodně uklidňuje