Názory k článku Život jako úkol

cetla jsem Vase dalsi odpovedi.Mate pravdu,lepsi to nebude,spis horsi.Rozhodujici je,zda se tatinek o deti stara,tim mam na mysli,jestli s nimi travi volny cas,misto na hokej s kamarady jde na plavani nebo do ZOO... s detmi.Kolik ma toho volneho casu na ne,pokud je to hodina denne,tak to vubec nepocitam.Jak moc by ho eventuelne deti postradaly?Ja toho tatinka v manzelovi nemela,prestoze se se synem maji radi,nikdy spolu volny cas netravili,takze v tomhle jsem to mela asi jednodussi.

Děkuji Vám za Vaše slova. Když teď ale opět čtu článek paní Veroniky, bije mě do očí věta, že všechny ty záporné věci, co se dějí vedle životního partnera, k životu patří stejně jako radost, smích, pohoda, harmonie, milování. Jenže já vedle svého partnera nemám absolutně nic z toho. Ani radost, ani smích, pohodu, harmonii, ani milování. Prostě nic. My jsme dva lidé, kteří se k sobě vůbec nehodí.
Je to normální ? Nebo jsem jen naivní a čekám od života příliš mnoho? Potřebuji to vědět, abych věděla, že je čas začít něco dělat, než bude pozdě...

Milá Lenko, nečtu co Vám odpověděli ostatní, zaujal mne Váš nadpisek. Moc bych Vám přála, abyste našla sílu to zkusit změnit. Moc obdivuju, že ještě spolu jste. Zkuste se na něj podívat jinýma očima- pracuje pro rodinu, je to pěkný muž, ... přece aspoň něco a aspoň trochu musí být pozitivní. Jak se jednou rozejdete, bude to definitivní. Určitě i on bude muset něco změnit, ale proč byste to nezkusila začít Vy? Ukliďte kvůli němu, namalujte se kvůli němu, navařte něco pro něj, kupte mu něco...Řekněte mu: Chtěla bych být na Tebe milejší, aby se nám oběma lépe žilo....Třeba po nějaké době zase dojde i na ten sex.
Moc bych Vám to přála, aby se ten vztah zachránil a obnovil.
Budu se za Vás modlit.

Je mi skoro čtyřicet, mám dvě děti, peníze taky v pohodě, ale hlavně já jsem v pohodě. Manžel si zatím nestěžuje a já si taky nepřipadám zanedbaná a strhaná. Občas jsem trochu utahaná, ale to se dá srovnat správným relaxem.

Je mi čtyřicet.