Názory k článku Jak matky přicházejí o zásady III

Syn nám spinkal od narození sám v postýlce bez sebemenších problémů. Nyní čekáme druhé mimčo a bohužel již 6 týden musím ležet. Což znamená, že se s ním moc nevidím, resp. se mu nemohu tolik věnovat, jako předtím (přes den - v leže je plno věcí těžkých. Manžel s ním i odjížděl na každý víkend k babičce, abych mohla ležet, protože 2,5 leté dítě člověka celý den ležet nenechá. Z ničeho nic nám začal zadrhávat v řeči a budit, takže jsem se jednou zasekla a řekla jsem, že si ho prostě vezmu k sobě do postele, aby byl také se mnou (i mně chyběl kontakt s ním). Ihned se vše změnilo, mluví zas úplně normálně a spokojeně spíme všichni (tedy - já již míň, ale za to rozhodně nemůže Matýsek

u nás to bylo na začátku trochu jinak. synek jako mimi s námi v posteli být nechtěl. budilo ho naše vrtění. v postýlce spal sám a rád. usínal sám při puštěném kolotoči nad postýlkou bez řevu. řeklo by se ideál . jenže v 9 měsících jsem přestala kojit a jako by mu ten noční kontakt chyběl a byť v postýlce usíná sám, tak při prvním a nutno dodat, že jediném nočním probuzení kolem půlnoci se nám stěhuje do postele ale nám to nevadí. spíme s ním rádi. normálně bych ho po uklidnění třeba i do postýlky vrátila, jenže já jsem takový spáč, že usnu dřív než on a probudíme se spolu až ráno, takže o nějakém vracení do postýlky nemůže být ani řeč z mé strany
taky si myslím, že do toho, že chce spát ve své posteli jednou dospěje sám a nemyslím si, že by to muselo být někdy v 7 letech. mě naši do postele nikdy nebrali, a já jsem jako dítě měla noční můry a špatně se mi spalo, tak nechci aby tak kluk skončil taky...
a jinak jsem na tom s těmi zásadami úúúúplně stejně jako pisatelka článku . už mi taky zbývá jen pár naivních představ a zásada žádná ))

a taky se doporučuje,udělat přesun do vlastní postýlky jako úžasnou událost, kterou dostane dítě za odměnu.klidně i s oslavkou a dospěláckými privilegii. Můžete začít tím, že natáhnete provázek mezi jeho a vaší postelí a dítě bude vědět, že je spojené a může kdykoliv zatahat, když se bojí.

Naprosto souhlasím.Rozmazlujme.I když já tomu rozmazlování neříkám,pro mne je to samozřejmá věc.Miluji svoji holčičku a neměla jsem jí proto,abych na ní lila studenou vodu,nechávala ji plakat samotnou v postýlce a plácala jí,když by byla vteklá.
Každý dospělý někdy dostane vtek a bije nás někdo?

Moje dcerak spí se mnou v posteli,protože to tak chceme obě.Když jsem se rozhodla nechat jí spát v postýlce,tak spala a jediné,komu to možná vadilo,jsem byla já.Rozhodně nemyslím,že by byla rozmazlená,možná máme jen jiné názory na výchovu,ale hranice máme pevně stanovené.Je jí 9,5 měsíce a poslouchá tak,jak je to v jejím věku možné.Máme mezi sebou vztah máma-dítě a je to vztah milující.Nejsem zastáncem toho,že dítě nechám vyřvat,protože se to má,že spí ve své postýlce.
Také zrovna nevyhledávám řvoucí děti a je jedno,jsetli řvou z rozmazlenosti nebo z toho,že jsou nešťastné,potože je rodiče nechávají ,,vyřvat".