Názory k článku „Zbit romskými spoluobčany“

No, alespoň Etyna ví, jak se píše slovo b í l ý, na rodzdíl od tebe.

Ano, věřím tu bezmoc a bolest, bohužel u vás víc než u jiných platí, že vás házejí do jednoho pytle, a trpíte kvůli chybám jiných.
přeji hodně sil, hodně přátel, kteří pomohou a podrží.

Nestihla jsem sice přečíst všechny příspěvky, nicméně bych ráda přidala i ten můj.
Jsem matka dvou přijatých dětí s romskými kořeny a téma článku je tím pádem pro mne krajně aktuální. Náhradní rodičové jsou o situacích, o kterých Maceška píše, informováni a jsou připravováni na to, že se jim podobné případy prostě budou stávat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nad věcí a mám to vyřešené a zpracované a vím jak na to. Nemám a nikdy mít nebudu a útoky na lidi jiného etnika, notabene na mé děti se mně dotýká do hlouby duše a velmi mě trápí.
Jsem toho názoru, že KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ PRÁVO NA ÚCTU. Z toho vycházím a snažím se podle toho chovat (sama na sobě samozřejmě také musím makat). Reakce prodavaček je tedy krajně neadekvátní. Jsou opravdu jiné formy, jak s lidmi (dětmi) jednat, pokud má člověk podezření. Ostatně jak už to tu bylo psáno.
Všichni víme, že doba se zásadně změnila a jak už tu opět někdo psal, chtě nechtě, žijeme v multikulturní společnosti. Nemyslím si, že je to naškodu. Naopak, může nás to velice obohatit a záleží skutečně na každém z nás, jak naše společnost bude v budoucnu vypadat. Zda budeme jako Češi proslulí svojí nenávistí a neochotou přijmout jinakost a nebo opakem. Je jasné, že to jednoduché nebude a není, ale na druhou stranu to vnímám jako úkol pro naši generaci. Když to doženu do absurdna, ty minulé se zase musely vyrovnat s 1. a 2. světovou válkou. Nám věřím žádná nehrozí, ačkoliv to v zásadě záleží opět na naší toleranci, ochotě a otevřeném srdci. A jak to vypadá, když je to naopak, víme každý. Stačí se podívat více na východ. Základem je vzdělání, snaha se o kultuře druhého dozvědět více a dojít pochopení či porozumění. Bez toho se asi neobejdem. Takže nemá cenu nadávat a sedět se složenýma rukama.
Díky všem těm, co to vidí stejnýma očima. Mám tak naději, že naše děti budou moci žít "normální" život jako každý jiný aniž by byly na každém kroku ponižovány a odsuzovány za skutky jiných.

Ne, vůbec to bohužel není samozřejmé. A samozřejmé dokonce není ani to, že píšete Romové, a já jsem moc ráda, že když jsem zběžně prolítla tyhle příspěvky, tak se tu psalo o Romech. Na mě padalo deprese z toho, že brácha Macešky, tedy člověk, který se setkává s autorkou článku, považuje (nebo považoval, nevím jestli nezměnil názor) za normální používat pro Romy označení cikáni. A argumentem je mu i to, že je přece film Cikáni jdou do nebe. Já jsem teď ráda i za takové "maličkosti" - podle mne důležité věci, že se píše alespon Romové a ne cigáni.
Já mám to štěstí, že se pohybuji ve společnosti a rodině, které je naprosto nerasistická a přijímající a to, že na mě z podobných příspěvků nepadá deprese, mě vlastně vyléčil Maceščin brácha. Teď už mě nic nepřekvapí. Je to jako s tou doktorkou, nepředpokládám, že by chtěla někoho diskriminovat, ale prostě si neuvědomuje, co píše a jaký dopad to má. Jednou tohle napsat bude neslušné, ale budeme si muset ještě chvíli na tu dobu počkat.

Léli! "Kočovník" snad není nic hanlivého. Někdo bydlí v paneláku, někdo má domek a někdo kočuje

Pozitivní diskriminace funguje. A myslím, že neschopného lékaře roma bychom se bát nemuseli. Když na studium nebude mít, tak ho nedokončí.