Názory k článku Jedináček

Tak tahle logika mi připadá na hlavu padlá!!!Pořídit si nejdřív kupu dětí,bydlet pod mostem a bejt šťastenj,že mám velkou rodinu??? To snad nééé´!!!

Tak nevím milá paní,ale přijde mi to že prostě dítě schováváte za to že vy s manželem potřebujete pohodlí,dovolenou a to že dítko zajístíte,nezlobte se ale nemůžete vědět s jistotou,leda že máte pár milionů na účtu a s těmi můžete vycházet dalších pár desítek let i s vaší dcerou.Ale to jsem psát nechtěla.Zkusila jste někdy přemýšlet nad tím,až vaše dcerka vyroste,nebude mít kolem sebe svoji krev.Nebude brácha ani sestra,kterým by se vyplakala na rameni,komu by svěřila zážitek a ani nebude mít kam zajít až se všichni ti kamarádi,které vy jí dneska vybíráte,otočí k vaší dcerce zády protože oni budou mít kam jít.Ale vaše dcerka ne.Nebude a bude sama a vy tady nebudete věčně.Mí rodiče chtěli více dětí,ale nemohli a fakt že jsem jedináček není moc fajn.Prostě nikdo není víc než rodina.A tu ze sousedů neuděláte.

některé věci nás v životě prostě zaskočí, jsou jinak, než bychom je rádi... já mám své děti s mužem svých snů, který se o nás stará, má s nimi hezký vztah, ale přesto jsem u třetího dítěte (chtěného, plánovaného, doslova vymodleného) najednou měla problém se na tohle dítě "napojit", najednou mě "obtěžovalo" se o něj starat - bylo to dáno mnoha okolnostmi, hlavně vnitřním vyčerpáním (přišli jsme před tím o miminko, byla jsem na tom zdravotně nahnutě, manželovi zemřel táta a mnoho dalšího). On si mě ten miláček teda nakonec získal :), hlavně tím, jak se na mě totálně nalepil, což mě nejprve strašně vadilo, ale pak jsem jaksi podlehla jeho kouzlu :), ale určitou dobu jsem si připadala jako naprosto nemožná, citově prázdná matka... asi proto, že jsem v tu chvíli skutečně měla svou "citouv nádrž" dost prázdnou. Vzhledem k tomu, v jaké jsem vyrostla rodině (kde se láska moc neprojevovala, takže je ze mě typický deprivant), tak jak říká můj manžel, moje citová nádrž je bezedná studna. Ono kde nic není, tam není ani co dávat, i když strašně chceme a snažíme se. Takže potřebuju dostatečně čerpat, abych měla dětem co dát - aby z nich nebyli až takoví deprivanti, jako já :) V tomhle musím říct, že potřebuju čerpat "shora", protože ani ten nejvysněnější ideál a ani ti nejbližší přátelé tu moji bezednou studnu nemůžou doplnit... to je nadlidský úkol.

Veselá cow,
těžko říct. Ale asi ano. Mně totiž na celém mateřství nejvíc vadí to, že jsem díky synovi připoutaná k chlapovi, se kterým nechci žít a jeho rodině, se kterou nemám nic společnýho (myslím názorově, přístupem k životu atd.).
Kdybych měla dítě s mužem, který by se o něj dokázal postarat, měla jsem s ním hezkej vztah... bylo by to o něčem jiným. Ani tak bych ale neobětovala svojí práci, jenže vzhledem k tomu, že Pan Ideální by mi to logicky nemohl vyčítat a podporoval by mne, zas by to bylo o něčem jiným. :o)

monty, neumím se vžít do tvých pocitů:-/
čistě hypotetická otázka. kdybys byla těhotná s mužem svých snů, nebylo by mateřství a vztah k dítětí o něčem jiném?