| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jedináček

 Příspěvky 110 z 870 [Dalších 860 >>]
Jana, 0 dětí
  • 
16.2.2008 20:58:32
Určitě nemá cenu řešit, co říká okolí, protože se člověk stejně nezavděčí..:D
Já sem taky jedináček a vážně nemám ráda když se o nás tvrdí, že jsme rozmazlení atd. protože si myslím, že naopak jedináčci to mají těžší..Určitě to má i plno výhod, mám hodně dobrej vztah s mamkou. ale kolikrát bych si přála mít jednoho sourozence, aby to bylo proti rodičům tak nějak vyrovnanější a víc demokratický:D. jedináčci mají takovou "speciální" péči.. myslím, že pak jak se rodiče na to dítě víc soustředí, tak se zabývají věcmi, které by u více dětí i přehlídli, což neni příjemný, poslouchat výčitky za každou drobnost a nemoct nikam jít kvůli přehnané starosti rodičů:D. Ale na druhou stranu jedináčci se umějí chovat mezi dospělýma lidma, protože v jejich společnosti od mala vyrůstají. Ale bohužel, někdy mám pocit, že jsem trošku majetnická:( Ne co se věcí týče, ale, jaksi lidí, jestli někdo chápe:D A vážně mě to štve, ale strašně těžko se některý ty pocity potlačujou, když jsem se s tim v dětství nesetkávala..možná proto se někomu zdá, že jsme rozmazlení, ale je třeba na to pohlížet i z jiný strany..
A na závěr bych chtěla říct, že opravdu jedináčci tím, že byli zvyklí dostávat tolik lásky, ji prostě tolik rozdávají..:)
Iva
  • 
10.11.2007 16:32:57
Promiň, Monty, jak si čtu tvoje příspěvky řekla bych, že je to tak že TY máš problém(s mámou, ale asi se vztahy obecně) ale prezentuješ to tu jako normu pro všechny. Já to vidím jinak.
Taky mít vztah se sourozenci nijak nevylučuje možnost mít i přátele, a je dokonce pravděpodobné, že je lidé mají a občas si s nimi i rozumí líp. Já osobně jsem měla i dlouhá období kdy jsem se se sestrou nestýkala, pravda ale je že to že tu je je pro mě velká hodnota a svým způsobem jistota, vím, že kdyby mi bylo fakt zle bude tu pro mě, je to koneckonclů moje sestra, a je to oboustranné. Asi se to špatně vysvětluje někomu, kdo nemá tu zkušenost, ale geny význam mají, a taky záleží na tom, jak si vztahy člověk od dětství pěstuje.
A klidně budu mít své děti k tomu, aby se měly rády, a nemyslím si že bych je tím nějak znásilňovala. Ono v životě je o moc víc věcí které si nemůžeš vybrat tak je určitý trénink dobrá věc. Tvůj apel na svobodu rozhodnutí mi přijde tak silný, že mi tam chybí rodičovské vedení a být tvým synem asi bych se cítila v životě trochu ztracená a ponechaná sama sobě. Já bych tohle pro své děti nechtěla, což je mé i tvoje právo si zvolit cestu.
Iva
  • 
10.11.2007 15:52:17
Na jedináčkovi je nejhorší právě to, jak se s ním rodiče mažou. (můj osobní názor!!!) Tedy to, co oni sami považují za tu výhodu. Navíc pak od toho moc čekají a nemusí se jim to vrátit tak jak si to představovali. Což se ovšem může stát i u více dětí. Myslím, že každý by si to měl vyřešit sám za sebe.

A Češi jako národ by si měli dát za domácí úkol naučit se mít trochu víc respektu k ostatní(což se projeví mimo jiné tak že se staráme o své a neřešíme sousedy).
romca+4,5 dcera
  • 
7.11.2007 15:31:05
Kazdy má jiné důvody, proc si pořídit 1, 2,3 deti nebo taky žádné. Ja jsem vždycky říkala, žechci jen jedno, pak manžel začal uvažovat o druhém. Představa, že budu další dva a více let doma, pak pracovat na zkraceny uvazek a taxikarem na zbývající uvazek, je přímo děsivá. Když jsem řekla, že 2. dítě ano, ale manžel bude alespoň 1/2 roku na materské tak to odmítl, že z mého platu bysme nevyžili+ další argumenty. No myslim si, že 1/2 roku bysme to zvladli. Ted chodim do práce na 8 hodin denně a večer jsem urvaná, ale na dceru se teším. když jsme spolu delší dobu, třeba nemocný, je to hrůza. Dcera je ale velice společenská a mezi detmi se ji líbí, takže žádné výčitky co se týče odloženého dítě nemám. No ženská by si to měla rozhodnout hlavně sama a nenechat se moc ovlivňovat hormony a zaneprázdněnýma manželama.
Tereza
  • 
6.11.2007 18:17:05
Kdo říká, že jsem studovala, ty jsi tady za Šalamouna :o))))
Míša, Tomík
  • 
6.11.2007 13:16:31
Myslím, že Hořovice jsou už Plzeňský kraj. Zbiroh teda určitě a do Hořovic je to coby kamenem dohodil. Do Prahy se dá jezdit do práce, ale s dětmi... prostě člověk žije v Hořovicích a basta. S Prahou to nemá nic společného, je to něco, jako když se pořídí byt v Kolíně a dojíždí za prací do Prahy. Taky to není "pražák":) Konečně ani do Brna to není daleko, taky jsem dojížděla do školy z Prahy do Brna xkrát týdně a dalo se. Ale mít např. rodinu v Brně a dojíždět za prací do Prahy (přitom technicky se dá)??? Nevím, nevím. S těmi Hořovicemi je to podobné, autem po plzeňské na kraj Prahy za 45 minut bez zácpy. Možná tatínek - živitel ano (pokud pracuje v centru min. 3 hodiny denně v autě), ne ale maminka, která "má na starost" ještě dítka. Ale technicky všechno se dá.
My zatím jsme pro jedno. Uvidíme, co bude dál, neplánujeme. Možná jsme sobečtí, ale pro koho? Pokud dáme dítěti láskyplný a pohodový domov, tak v tom nevidím sobectví.Moje mamka nestíhala (hodně práce a dětí) a pohoda mi doma vždycky chyběla. Možná bych byla "úspěšnější", ale mám své pochybnosti:) A to stíhám docela dost věcí v životě, tak nějak bych chtěla, aby vše bylo v rovnováze (děti, rodina, mé koníčky, zaměstnání). Je to každého věc, hlavní je, abysme byli šťastní, zdraví a předali dítěti (dětem) to nejlepší.
ps. mamka má byt 2+1 55m2 v Karviné, ještě před 1.5 rokem by ho prodala za půl milionu, nyní se stejný byt prodal za 700 tisíc. Sestra si koupila před 5 lety byt v Praze garsonku 34m2 za skoro milion, nyní stejný ve stejném domě se prodal za 1,8 milionu. Není to u metra, 5 let stará novostavba, kraj Prahy, ale hezké místo. Takhle to stoupá. Sehnat se dá leccos, to je pravda, ale komu se poštěstí? Kamarád prodával např. za slušnou cenu, potřeboval totiž hned hotovost:) a hypotéka nešla, neboť se prodávala jedna osmina domu a jeden z majitelů další osminy (bylo to blbě zapsáno v katastru) těsně před prodejem zemřel, takže banka by na to nepůjčila (dědické řízení atd).
Štěpánka
  • 
6.11.2007 11:59:36
Díky za tento názor.Souhlasím!

Štěpka
6.11.2007 10:39:22
My se k druhemu rozhodovali tezce. Vedeli jsme urcite, ze musi prijit brzy po prvnim, protoze nam je 34 a 38. Manzel chodi v osum vecer z prace, takze o domacnost a o dceru se staram sama.
Manzel videl, ze jsem fyzicky i psychicky casto hodne unavena a do druheho se mu moc nechtelo. Musela jsem ho docela nutit. Trochu jsem to tedy nechavala nahode a rikala si, dobre, kdyz se to ma stat, tak do vanoc otehotnim, jinak holt budeme mit jen jedno dite.
I ted mam strach, ze fyzicky i psychicky mi to druhe vycerpa a nejde jen o prvni, druhy rok zivota, ale dite je na hoooodne let.
Tak z toho mam strach ja, co se vice dite v pozdejsim veku tyce.
Bohuzel, jednu babicku uz nemame a druha je stara.
4.11.2007 17:01:02
taky zvažujeme, jestli mít či nemít druhé dítě.

Jen chci říct, že já nebyla moc ráda, že mám sourozence. Mám dva bratry mladší. Neustále se prali a běhali, rozbíjeli mi hračky atd. Nikdy jsem si s nima nerozuměla a ani teď to není lepší. Kluci měli problémy ve škole a tak se sice naši snažili, ale v podstatě se nikomu nevěnovali, tak jak bylo potřeba.
m
  • 
2.11.2007 16:04:51
když vidím ty moje dva jak jsou spolu šťastní(ne že by se vzápětí a něco nervali jak koně) je to jistě náročné,ale není to jako s jedním. nebudeš mít dva jedináčky ,ale dvě děti,které si spolu také vyhrají. moje jsou od sebe dva roky, říkám narovinu,že první rok(půl rok)byl opravdu tvrdý. ale záleží to podle mně hodně na temperamentu obou dětí i maminky a spostu dalších okolností,jako jestli máte babičky na hlídání či jen občasnou procházku s miminem a tak. my tedy jeli a jedeme bez babiček. malému je rok a je to pohoda. u dcerky jsem stále musela být a bavit ji,bavit se s ní.u těch dvou být stále nemusím, protože se kolikrát zabaví sami, a to platilo třeba i u 3 měs mimina.pak jsou tedy i chvíle že zase dvě ruce nestačí popřípadě jedna náruč.
teď chodí holka do školky a kdybis viděla jak je mladík šťastný když ji zase vidí...my zase uvažujeme o třetím prckovi,a taky už jde i o peníze, ale na druhou starnu si říkám,že by mohlo být doma ještě veseleji. rozhodně nevnímám že bych svou péči nějak dělila,nebo jednoho ochuzovala.spíše se učí, že zkrátka musí občas jede počkat a naopak vidím kolik se oba navzájem obohacují protože některé hry vymyslí jen děti (například na skřeky) a jedině v jejich podání to má tu pravou šťávu a dovedou se tomu řehtat hodinu (tu máš pak pro sebe, respektive nemusíš být nijak ve střehu)a podobných příkladů by se našlo asi víc....
 Příspěvky 110 z 870 [Dalších 860 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.