Názory k článku Polohy při porodu I

Já teda epidurál neměla, ale kamarádce vůbec nepomohl, měla i poněm šílené bolesti.

Já měla epidurál, takže mi to bylo taky ukradený, protože mě nic nebolelo, nejpohodlněji mi bylo v posteli se zvýšenými zády. Ale neumím si vůbec představit rodit bez něj, než jsme přijeli do porodnice, tak jsem řvala bolestí, tam mi naštěstí hned dali něco do žíly, tak jsem tři hoďky spala /po probdělé noci to přišlo vhod/ a pak epidurál, ten jsem pak měla až do konce. Bylo to super, tlačila jsem a při tom koukala na film a povidala si s manželem.

Insulo, jde spíš o to, jak se k ní chovali, přestože byla rozumná a racionální a třetirodička ... :( Co to udělá s emocionálně introvertní prvorodičkou jsme viděli v tom prvním článku ...

Milá jmenovkyně, velmi s Tvým názorem souhlasím a Terreze až závidím tak krásný zážitek. Někteří lidé si budou stěžovat vždy a na vše. Je dobré vědět co chci a co mám čekat, to je možná někdy ten základní problém.
Já mám na porod velmi pěknou vzpomínku, byl to pro nás moc pěkný zážitek a ráda na to vzpomínám. Samozřejmě to nebyla procházka růžovou zahradou a samozřejmě to bolelo, ale čekala jsem to, tak nevím, proč bych si na tu bolest měla stěžovat, však patří k životu, ne?
Je fakt, že jako prvorodička jsem opravdu neměla dost fantazie na to, v jaké poloze bych chtěla rodit, dopředu jsem nic neplánovala a nechala to na ten konkrétní pocit, který budu mít. Nakonec jsem rodila vleže na zádech. Před tím jsem ovšem mohla chodit, hopsat na balónu dle libosti (hlavně ve sprše, což mi dělalo moc dobře)... Pak jsem ale začala být hodně unavená a jsem ráda,že jsem rodila tak, jak jsem rodila, protože jsem pak zbytek porodu mezi kontrakcemi prospala :-) (dvě noci jsem nespala, tak se není čemu divit:-)))
Je krásné, když si může žena zvolit, jak bude rodit podle svého cítění, to by bylo fakt super. Ale stejně důležité je podle mě nějaké to "pozitivní myšlení" a "pozitivní přístup", i když to zní tak zprofanovaně.

Jsem pro to, nechť má každá možnost si vybrat, v jaké poloze rodit. Trochu jsem se zasmála při představě, jak já rodím sedíc naproti manželovi a máme krásný zážitek z porodu, zatímco já mu průběžně zvracím na krk. Takže to není poloha pro mne. Také si vybavuji, jak porodní asistentka evidentně proškolená v tom, co je pro rodičku nejlepší, mě nutila tlačit ve stoje zavěšená rukama za krk manžela - prý to je to nej. Nic nepomohlo, že tohle tedy opravdu ne, protože na to nemám sílu. Neustále jsem cítila, jako by ve mně něco praskalo a trhalo se, což ji nechávalo naprosto v klidu. Když ze mně začala téct krev čůrkem, omdlela jsem vysílením a už si nepamatuji nic. Po týdnu za mnou ještě drze došla na pokoj s úsměvem - co jste nám to provedla, takováhle komplikace, no nic, vy jste zdravá a malý taky. Kdybych mohla vstát, fakt bych jí nakopala prd*l, odbornici-))))