Názory k článku Jeden pohodový porod

Přiznávám se otevřeně, že i když hladké nohy a podpaží považuju za společensky nutné zvláště v letních měsících, kdy oděv tyto partie odhaluje, holení intimních partií jsem nikdy za hygienickou nutnost nepovažovala a ani by mě k tomu nikdo dobrovolně nepřinutil. A myslím si, že nejsem sama.

Já vás asi nechápu, v dnešní době je uplně normální se holit. Když ste taková zastánkyně možnýho i nemožnýho, tak by ste snad měla vědět, že holení je vlastně v dnešní době už jeden ze zákoladních hygienických návyků - asi jako to, že si každý den minimálně věčer vyčistím zuby. Opravdu nejsem příznivcem těch ryze přírodních žen s knírkem a chlupatým podpažím... fuj... Představte si, jaké to asi je když v létě jedete nacpanou hromadnou dopravu a vedle vašeho nosu ční takové exceletní chlupaté zapocené podpaží... Mě je z toho zprominutím na blití. Je to opravdu nechutné to jako uznejte sami.

Souhlasím, klystýr mi v žádném případě při porodu nevadil, když jsme jeli do porodnice a kontrakce byly najednou hodně časté, největší hrůzu jsem měla z toho, že mi ho nestihnout dát a vyprázdním se při porodu. Oholená jsem byla už z domu. A nástřih - to byla největší úleva při porodu, toho jsem se před ním bála, ale vůbec nebylo proč.
A druhý porod jsem měla císařským řezem - dvojčátka, obě koncem pánevním, není o co stát, normální porod i s těmito procedurami byl rozhodně lepší a míň bolestivý.

Bohuzel nemuzu rict, ze muj porod byl pouze o neco dobrodruznejsi den.
Tehotenstvi normalni, nevolnosti atd. Zustala jsem aktivni, caste prochazky po horach i s velkym brichem, plavani, predporodni priprava atd.
Na posledni prohlidku (polovina devateho mesice) jsem sla ve stredu. Lekar me prohlidl takovym zpusobem, ze jsem se svymi 22kg navic poskocila na lehatku. Domu jsem se vratila s bolesti v brichu a s kontrakcemi v krizi. Ty nabyvaly na intenzite cim dal vic. Pekne jsem se snazila dychat mezi kontrakcemi- cele odpoledne, celou noc, cely ctvrtek. Vecer jsme se dostavili do porodnice na monitoring. Poslali me domu, ze to neni ONO.
Noc jeste horsi, v patek odpoledne znovu do porodnice. Znovu zpatky domu. Nohy me uz skoro nedrzely, kontrakce naprosto nepravidelne- po 10 min, potom nekolikrat za sebou po 2-3 min a zase po 10-15 atd- do prirucek to nezapadalo. Klystyr si moje telo diky bolestem udelalo samo. Zkusila jsem i teplou sprchu, cim dal horsi a pocit, ze se mi rozleti krize.
Patek pulnoc znovu do porodnice, monitoring- a znovu ono jeste to neni ONO. Rekla jsem, ze uz to trva od stredy a ze na 3 tydny do terminu mi nezbyvaji sily. Nabidli mi injekci na sklidneni bolesti (+ zustat 1 noc v porodnici) anebo zpet domu. Otocila jsem se na manzela s otazkou co delat? Ve stejnem okamziku mi praskla voda= nas kluk odpovedel.
Porodni asistentka sdelila, ze ted uz to je ONO.
Noc byla silena, vsechny bolesti krizove, ja i kluk vycerpani, v 6 rano periduralni injekce (muj tlak prilis nizko), prilis intenzivni kontrakce vycerpavaly miminko, srdicko se unavovalo cim dal vic, takze mi nasadili kyslik. V sobotu, 12h15 primar prohlasil, ze mame 10 min. Po 10 min manzela vyprovodili ze salu, najednou kolem me bylo prilis lidi, ja uz jsem stejne videla jenom cerne skvrny a uz nicemu neverila, ani tomu, ze ve me neco je a neco vyjde..
Takze nastrih, kleste- pokus prvni nezdaren, napodruhe chlapecek byl venku 12h45.
Po 5 minutach prestal dychat. Diky rychlemu zakroku, vse dobre dopadlo.
To vse jen jako priklad toho, ze kazde telo reaguje jinak a ze pres vsechnu dobrou vuli nehystercit a nepanikarit (tak jak je to hezky popsano v knizkach pany doktory), vse se ridit a planovat neda. Me kontrakce do prirucek nezapadly, dite, ktere melo podle vypoctu bez problemu projit panvi, by se nikdy ven bez cizi pomoci nedostalo.

To vsechno se zapomene rychle a da se prezit, priroda to dobre vymyslela, a zustane jen to hezke a pocit absolutniho stesti pri pohledu na broucka. A kdybych tim mela projit znovu, tak urcite, vysledek stoji za to!!!

PS: klystyr se tady nedava- na vase pozadani dostanete cipek.
Neholi se. Kosilku tady tatinkove dostavaji. Ale o to tady prece vubec nejde... Osobne, v bolestech, ktere jsem si prozivala, tyto DETYAILY byly na kilometry ode mne....

Bohuzel nemuzu rict, ze muj porod byl pouze o neco dobrodruznejsi den.
Tehotenstvi normalni, nevolnosti atd. Zustala jsem aktivni, caste prochazky po horach i s velkym brichem, plavani, predporodni priprava atd.
Na posledni prohlidku (polovina devateho mesice) jsem sla ve stredu. Lekar me prohlidl takovym zpusobem, ze jsem se svymi 22kg navic poskocila na lehatku. Domu jsem se vratila s bolesti v brichu a s kontrakcemi v krizi. Ty nabyvaly na intenzite cim dal vic. Pekne jsem se snazila dychat mezi kontrakcemi- cele odpoledne, celou noc, cely ctvrtek. Vecer jsme se dostavili do porodnice na monitoring. Poslali me domu, ze to neni ONO.
Noc jeste horsi, v patek odpoledne znovu do porodnice. Znovu zpatky domu. Nohy me uz skoro nedrzely, kontrakce naprosto nepravidelne- po 10 min, potom nekolikrat za sebou po 2-3 min a zase po 10-15 atd- do prirucek to nezapadalo. Klystyr si moje telo diky bolestem udelalo samo. Zkusila jsem i teplou sprchu, cim dal horsi a pocit, ze se mi rozleti krize.
Patek pulnoc znovu do porodnice, monitoring- a znovu ono jeste to neni ONO. Rekla jsem, ze uz to trva od stredy a ze na 3 tydny do terminu mi nezbyvaji sily. Nabidli mi injekci na sklidneni bolesti (+ zustat 1 noc v porodnici) anebo zpet domu. Otocila jsem se na manzela s otazkou co delat? Ve stejnem okamziku mi praskla voda= nas kluk odpovedel.
Porodni asistentka sdelila, ze ted uz to je ONO.
Noc byla silena, vsechny bolesti krizove, ja i kluk vycerpani, v 6 rano periduralni injekce (muj tlak prilis nizko), prilis intenzivni kontrakce vycerpavaly miminko, srdicko se unavovalo cim dal vic, takze mi nasadili kyslik. V sobotu, 12h15 primar prohlasil, ze mame 10 min. Po 10 min manzela vyprovodili ze salu, najednou kolem me bylo prilis lidi, ja uz jsem stejne videla jenom cerne skvrny a uz nicemu neverila, ani tomu, ze ve me neco je a neco vyjde..
Takze nastrih, kleste- pokus prvni nezdaren, napodruhe chlapecek byl venku 12h45.
Po 5 minutach prestal dychat. Diky rychlemu zakroku, vse dobre dopadlo.
To vse jen jako priklad toho, ze kazde telo reaguje jinak a ze pres vsechnu dobrou vuli nehystercit a nepanikarit (tak jak je to hezky popsano v knizkach pany doktory), vse se ridit a planovat neda. Me kontrakce do prirucek nezapadly, dite, ktere melo podle vypoctu bez problemu projit panvi, by se nikdy ven bez cizi pomoci nedostalo.

To vsechno se zapomene rychle a da se prezit, priroda to dobre vymyslela, a zustane jen to hezke a pocit absolutniho stesti pri pohledu na broucka. A kdybych tim mela projit znovu, tak urcite, vysledek stoji za to!!!

PS: klystyr se tady nedava- na vase pozadani dostanete cipek.
Neholi se. Kosilku tady tatinkove dostavaji. Ale o to tady prece vubec nejde... Osobne, v bolestech, ktere jsem si prozivala, tyto DETYAILY byly na kilometry ode mne....