Názory k článku Období a délka dětského pláče

Naprosto souhlasím... Vařit s dítětem v šátku? Vytírat? Co když něco vystříkne, uklouznu po mokré podlaze? Nosit ano, ale ne pořád... Nehledě na to, že z toho bolí záda a celkové zvýšení váhy víc zatěžuje klouby... Mám Manducu a stejně nosit v ní desetikilové dítě je zátěž... A myslím, že mateřství není o tom být 24 hodin s dítětem na krku...

Nebo si muzete koupit rovnou pristroj ktery to pozna podle frekvence detskeho place a hned vite co mu je, stejne tak jako u monitoru dechu a dalsich modernich veci. vice tady http://www.whycry.cz/

Jsem ráda, že má taky někdo neplačící miminko a že je to stejně normální jako plačící (i když jsme zažili i děsné řevy první holčičky a libujeme si, jak je ta druhá sladká - má měsíc, narodila se o 3 týdny dřív a spíše fňuká než pláče). Ráda bych si přečetla další názory rodičů neplačících miminek, zejména, jak se vyvvíjely a jaký typ se z nich vyklubal. Mně se zdá, že jde hlavně o menší dráždivost a vyladěnější vnitřní prostředí (i když koliky jistě přijdou, až se začne přikrmovat). Děkuji. AH

Jani, já s vámi souhlasím, že by mělo dítě umět si i pohrát samo, neříkám jako malé mimi, to ne, to prostě není schopné pochopit proč máma není.Ale třeba u ročního , to je jiné.já mám 13 ti měsíční dceru, pomazlím se sní,pohraju si, dělám kravinky atd..ale nechá mě uvařit třeba, dám ji do chodítka, vytáhne rohlík ať si papá nebo ji vytáhne vařečky na hraní a prostě si malá musí hrát sama.většinou mě nechá v pohodě uvařit (samozřejmě když je počůraná nebo má hlad, tak se ji jdu věnovat), ale to, že ji nenosím přo vaření na rukách neznamená , že ji nemám ráda.Takové případy taky znám, matka si naučí děcko nosit na rukách a pak bečí pořád.já se malé věnuju hodně, jsme pořád spolu, ale když prostě musím něco udělat tak má svoje hračky, v pohodě sníuklidím celý byt, sice k ní musím odbíhat, když má hlad nebo je protivná, ale vždy si uklidím až do konce.myslím, že to máme dobře zařízené doma, malá je spokojená a my taky (samozřejmě, že někdy má své dny a nic neudělám )

Souhlasím s tím, že je to těžké býti v postílce a nikdo vám nerozumí. Dočetla jsem se ale že v Austrálii paní Priscilla Dustan přišla na to co novorozenci říkají. Pokud ale nereagujeme na zvuky, tak oni je přestanou používat a pak už se snimi opravdu nedomluvíte. Ona tvrdí že vlastně všechny děti používají na začátku stejný "slovník". "Neh" znamená dej mi jíst."Heh" znamená potřebuji čistou plínku. " Eh" znamená chci si říhnout. "Eairh " mám bolení bříška (prdíky) :o). "Owh" chce se mi spát. Od chvíle kdy jsme začali poslouchat malá je mnohem klidnější. Někdy se sice stane, že říká všechno najednou, ale většinou tomu tak i je.Že potřebuje to i ono :o) No zkuste to.
Budete překvapeni, že ty zvuky vlastně znáte.