Názory k článku Seznamy

Jájo, já to cítil podobně, ale není pro mne lehké říkat mému protějšku často do očí, že ji mám rád. Taky radši mluvím skutky. Byl jsem hold vychován jako chlap, tak se jen těžko změním na něčí povel. Ale to, že láska se musípřiživovat jako ohýnek polínky, s tím souhlasím. Kéž by si to lidé aspoň teď v období adventu uvědomili a ne až u stromečku se zlatým zdobením a hromady dárků, materiální hodnoty.
PS: taky nejsem křeťan ale slušnej cynik

Článek byl přesně o tom, o čem by měla být láska, po letech ten pocit zamilovanosti zmizí, právě proto musíme přidávat do ohně polínka a nenechat ho uhasnout, jde to velice jednoduše, mluvím z vlastní zkušenosti.

Tak to máte pravdu a nemusí to být ani po třiceti letech. Já jsem s mužem tři roky, máme roční dceru a jak to u nás vypadá? Manžel příjde domů v osm večer, dá si večeři, sedne si k počítači nebo usne u televize. Na večeři jsme nebyli ani nepamatuji. Já už mu závidím i to, že šel někam na polední menu. Já chci taky ven! Jsem doma pořád sama, nikoho tady nemám. Z manželství se stal totální stereotyp, který mě nebaví. Jenže co mám dělat, když manžel pracuje? Vím, že se nikde nefláká, má práce nad hlavu, je z toho na nervy a ještě já si mám do toho stěžovat? Tak si to nechávám pro sebe.

Ahoj Petru, asi máš pravdu, že to , co jsem napsala si může vzájemně odporovat, asi jsem se nevyjádřila přesně.
Pragmaticky, pokud to slovo můžu použít, beru majetek a ne city k manželovi. A taky si myslím, že by spolu partneři právě kvůli majetku neměli zůstávat a že by se to mělo oddělovat.( To byla reakce na článek Albeky, která se právě v souvislosti s majetkem o manželství vyjadřovala)
Nikdy bych nechtěla dopadnout tak, abych zůstávala s manželem jen kvůli pocitu jistoty, kvůli tomu, že veškerý majetek, je psaný na něho a být na něm závislá. Tím, že je majetek napsaný na oba, mám pocit určité nezávislosti a spravedlnosti .
Setkala jsem se v životě se ženou, která po pětadvacetiletém manželství skončila na "dlažbě", byt a veškerý majetek byl psaný na jejího manžela. Je to už starší generace, kdy bylo celkem běžné, že byt, auto apod. měl na sebe psaný muž. Jejich manželství se rozpadlo a ona z něho odešla úplně na dně. Samozřejmě, že záleží na tom, jaký je to muž, jestli dopustí, aby takhle žena dopadla. Píšu to jen jako konkrétní příklad manželství, kdy po letech a odchodu dětí, z jejich manželství vyprchalo asi už vše a jak nespravedlivé mi to přišlo vůči ní.
Rozhodně si nemyslím, že to tak může dopadnout u kohokoliv, kde je majetek psaný pouze jen na jednoho z manželů. Uvádím to jen jako smutný příběh jedné ženy, která si později vyčítala, že její postoj k společnému jmění manželů byl velkorysý.
A proto si myslím, že majetek a láska by se měly vzájemně oddělovat a nemyslím si, že člověk není nebo nemůže být v lásce romantikem jen proto, že o majetku uvažuje bez citů a realisticky. To, že není vše psáno jen na mého manžela neznamená, že ho nemiluji a že jsem jen na peníze. A ani to neznamená, že mu nedůvěřuji a že myslím na zadní kolečka. Je to určitá rovnoprávnost, kterou já v životě potřebuju.
A také mi to nesupluje spokojenost ve vztahu, ve vztahu s partnerem jsem maximalista. Chci všechno a nebo nic. Buď černé nebo bílé, vadí mi šeď, nuda a stereotyp. Pořád hledám další podněty, které mohou posílit a nebo oživit náš vztah. Proto jsem psala, že některé postoje nebo postřehy Albeky svým způsobem obdivuju, právě v normálním manželském životě bych potřebovala být asi realistější, byla bych asi spokojenější.

Dašo, řekla bych, že si odporuješ. Nejdřív napíšeš, že nemůžeš připustit, aby byl majetek napsaný na manžela, a pak řekneš, že nejsi pragmatik, ale romantik.

Já si taky myslím, že jsem romantik, a tak je většina našeho společného majetku napsána na manžela, dokonce přesto, že věší část peněz na ten majetek pocházel od mých rodičů.

A další věc, se kterou nesouhlasím je, že chlap, který si vezme holku i díky tomu, že je romantička, by se najednou změnil a chtěl ženu jen pragmatickou. Nejsem si jistá, jestli jsem správně použila ten cizí výraz, ale jsem jaká jsem a měnit se můžu jen pomaličku.