Názory k článku Nejsme jen rodiče, ale i partneři a milenci

S pobavenim jsem si precetla clanek a hlavne prispevky-za nekterymi jsem videla ty ustvane matky,ktere ovsem hledaji jen duvody, proc to nejde a naprosto nepripusti,ze i u nich existuje cesticka,jak se k te romantice vratit.Jsem matka 4deti-15,13,4roky a 3mesicni miminko a i pres to,ze sdilime zatim s malymi detmi spolecnou loznici se nam ta romantika nastesti nikam nevytratila a to mame za sebou 16let manzelstvi a mame porad radi.Samozdrejme neni to vzdy tak,to jde snad jen v pohadkach,obcas to i zaskripe,ale prave tyto neovykle romanticke chvile,nas krome radosti s nasimi detmi pomahaji preklenout ty starosti,ktere nam zivot prinasi.Musi byt hodne smutne,kdyz se ze vztahu vytrati ta romantika,ktera klidne muze,ale i nemusi skoncit sexem a zbydou jen starosti a povinnosti.Vzdycky to jde-kdyz se chce,ale musi chtit oba.Autorce clanku tento postup k romantice vyhovuje a napsala to nejlip,jak umela-tak proc tolik kritiky?Ja myslim,ze je to dobry pokus o obnovu tech krasnych chvil,ktere se nam lety proste vytraceji.A jestli si pri tom budete prenaset deti,nebo ne-to prece zalezi na situaci,nekdy to jde,nekdy ne.Ale vzdycky to nejak jde-proste-jaky si to udelas,takovy to mas.Preju vam vsem hodne krasnych romantickych chvil-teda jen tem,kteri o ne jeste stoji..M.

Poraďte, kde vzít chvilku k hrátkám, když jsou v rodině za jednou zdí dvě dospělé děti, které chodějí spát déle než rodiče a za druhou zdí rodiče, kteří trpí nespavostí a v postýlce vedle manželů vrní batole. Je to velmi nereálný článek zcela nevhodný do našich poměrů, kdy manžel chodí z práce utahaný jako kotě večer, nají se a pustí zprávy. A většina ženských když jde z práce, přemýšlí, co má koupit a posléze třebas uvařit k večeři a ne čím zaujme manžela. Já osobně jsem velmi ráda, když manžel vezme třeba ven dceru a já si zatím vyluštím křížovku nebo sudoku. Rady v článku mi připadají opravdu jako pro někoho z jiné planety, jako pro někoho, kdo si chodí do práce odpočinout na čtyři hodiny, dítě má pečovatelku nebo chůvu, v domě je hospodyně, uklizečka a manželé jsou svými životy tak znuděni, že si musejí vymýšlet nějaký program (i když jistě příjemnější než ten náš).

Mně se ten článek líbí. Se svým mužem jsem téměř 15 let a máme dva syny ve věku 12 a 7 let. I po téhle době toužím po pozornostech manžela, včetně donesené květiny, romantické večeře ve dvou, po svíčkách ať v koupelně nebo v ložnici... Je pravda, že vzhledem k naší vytíženosti, těch chvilek není moc, ale aspoň se mohu na ně víc těšit. A přenášení dětí z ložnice? Za prvé - nevím, jestli mám tak výjimečné děti, ale odmalinka se nějakým přenášením nebudily a za druhé - neberte ten článek doslovně - ta romantická chvilka může přece být i v jiném pokoji než je ložnice...

O to nejde, jestli dite jde nebo nejde prenest. Otazka je, proc bych to delala, kdyz mame obyvak????
Cely clanek je nejaky podivny, proc se skrabat jednoduse, kdyz to jde i slozite, ze?

já teda takové dítě neměla, mně se zdá, že to přichází až věkem

Pro ilustraci, znám člověka, co vstával (v 19 letech) ve čtyři ráno do práce a jel autobusem, ale kolikrát se vzbudil až v kanceláři a ani nevěděl, jak se tam dostal.