Názory k článku České matky a péče o děti do 3 let-rodina a (nebo) kariéra?

Provozuji baby centrum kde nabizime hlidani deti od 2 let. Obcas se na nas obracuji take maminky s mladsimi detmi, ale ne vzdy jim muzeme vyjit vstric - zalezi totiz na osobnosti ditete, nektere zvlada vstup do takoveho zarizeni bez problemu, pro nektere je to stresujici. (Ono si nakonec zvykne kazde ale je strasne smutny pohled na apaticke do sebe uzavrene 3lete dite, ktere maminka od 1 roku odklada na cely den do takoveho zarizeni, protoze by prisla o misto).I kdyz maminka nechava dite doma hlidat a dite to zvlada, prechod do ciziho prostredi kde je vice deti, musi se udrzovat jiny rad atd. je skutecne neco zcela odlisneho. S trpelivym pristupem a postupnym zvysovanim casu ktery dite v takovem zarizeni stravi si postupne vetsina 2letych zvykne, ale vetsina mensich s tim ma problemy.To je nase zkusenost.
Osobne si myslim ze dite do 2 let potrebuje individualni pristup, idealne kdyz ho vychovava matka (vzdyt vychova v prvnich letech ma obrovsky vliv na pozdejsi chovani a s tim souvisejici spolecenske i pracovni uplatneni), ale vetsina deti si privykne na pecovatelku bez problemu. Je ale vhodne kdyz je to clovek se zkusenostmi nebo pedagogickym vzdelanim, detska sestra ap. Od 2 do 3 let je idealni doba na postupne zvykani na skolku, doporucuji ale puldenni dochazku - vzhledem k tomu ze ale nikdo nemuze predem urcit jak rychle si dite zvykne musi v tomto okamziku bud nastoupit babicky nebo musi mit matka moznost napr. pracovat doma, podle svych moznosti ap. Pocitejte take s tim ze jakmile se dite dostane kolektivu, vzhledem k tomu jak je male velmi rychle onemocni protoze jeste nema vybudovanou imunitu a pak samozrejme do takoveho zarizeni nesmi. Od 3 let by takto pripravene dite melo byt jiz schopne navstevovat celodenne skolku.

Pokud matka musi jit do prace protoze potrebuje penize, chapu to, materska po 6 mesicich je v tomto state skutecne smesna. Ja bych pak volila do 2 let chuvu, pozdeji postupne navstevy zarizeni a od 3 let skolku.

Vic nez investovat miliony do zarizeni 0-3 let bych navrhovala zamyslet se nad vyraznejsi podporou zen na materske, zejmena financni, dalsi podpora ve forme vzdelavani, poraden atd. je fajn ale v prvni rade musi byt vyreseny zakladni jistoty.A dale vetsi ulevy na danich ap. pracujicich zen s detmi do 3 let, tak aby si tu chuvu mohly dovolit.

Dale bych investovala do dalsich skolek (at uz soukromych nebo statnich), protoze leckde se neda umistit ani 4lete dite, natoz kdyz ma mladsiho sourozence. A Asi bych v nejakem procentu skolek zridila navykaci tridy od 2 let s vetsim poctem pedagogu a individualnejsim pristupem.

No a trapi me jeste jedna vec: pokud dava maminka dite do soukromeho zarizeni, napr. u nas je vetsina deti maminek, ktere chteji aby si dite zvyklo na pozdejsi skolku nebo proto ze se do skolky nedostalo, plati si za to samozrejme mnohem vic nez za skolku a jeste podle zakona prichazeji o materskou. Takze tady bych taky navrhovala nejakou upravu.

Je mi 25 a deti jeste zdaleka neplanuji. Pred nejakou dobou me tu na Rodine kdosi osocoval, jaky jsem sobec, ze chci nejprve ukoncit studium, vybudovat si nejakou pozici v zamestnani a pak teprve myslim na rodinu.
"A co kdyz to potom nepujde?" Byl nejcastejsi argument v one diskusi.
Kdyz pominu, ze se na dite jeste necitim, i kdyz mam trvaly a harmonicky vztah, tak proste nemuzu zodpovedne rict "Chci mit dite". Proc?
Protoze je v teto zemi nerealne vychazet z jednoho platu,
protoze matka s detmi je az na vyjimky diskriminovana pri vyberu pracovniku,
protoze u nas neexistuje rovnost platu pri stejnem vzdelani, praxi a znalostech mezi muzi a zenami,
protoze v mem oboru jsou zeny casto povazovany za "menecenne",
protoze u nas neexistuje tradice prace z domova nebo na zkraceny uvazek
..a takhle by slo jeste chvili pokracovat.
Opravdu chtela bych mit jednou velkou rodinu, tri i ctyri deti. Ale copak se muzu sebrat, nechat vyzivu rodiny na partnerovi a pristich 10 let byt na materske dovolene? Nemuzu, nechci.
Ale jesle se mi nezdaji jako reseni tohoto problemu.

Martino, to co rikas o dulezitosti pozitivniho mysleni, je tezko nesouhlasit. Ja o sebe to rikam drsneji, za tim, ze se mne dari veci nemozne, stoji odvaha a optimizmus blazna. Ale take verim v zakony a smysluplnost socialnich opatreni, ktere by zenam (pripadne otcum, kteri pecuji o male deti) meli pomoct, a zda se mne, ze je velice smysluplne o nej diskutovat. Tvuj zkluz k psycholodii uspechu ted se uz zda relevantnim doplnkem, ale diskuse tady take byla o dost relevantnich a smysluplnych vecich.

Pavlo3, zdejsich problemu jsem dobre znala, prave proto ze jsem zvedava. Ze stejniho duvodu chodim do Rodiny. (I kdyz se priznam, prekvapila jsi mne, ze za penize za soc. pojisteni se muzou kupovat tanky. Mam nebo mela jsem pracovni vztah ve trech dalsich zemich, vzdy tam soc. pojisteni zpravovalo zvlastni sit uredniku, a ty penize se nehazeli do zadneho spolecneho pytle. Prozkoumam, jak to je ve skutku v CR .)
Jestli mluvis o problemech s Romskou mensinou, tak vim ze jsou. Co ocekavat od spolecnosti, ktera za poslednich 60 let zazila to co oni? Vezmeme jen ty komouske prohrisky: pitome socialne inzinyrstvi rozbilo jejich tradicni rodine vazby a hodnoty, deti se cpali do zvlastnich skol (kvuli odlisne kulture a neschopnosti jazykove stihat s vetsinovou spolecnosti) a do decaku. Vim ze reknes, ze z komousama nemas a tva rodina nemela nic spolecneho. Ale spolecnosti vylezaji ze sve ideologicke bryndy jen tehdy, az si zodpovednost za minulost vezmou - ne primo, ale statecne a plne, jako nemecka spolecnost bere zodpovednost za zlociny svych nacku. Komousi davali z ideologyckych duvodu jim praci. Ted z jinych ale take ideologickych duvodu praci nesezenou. Tak oni nejcasteji voli KSCM, ziji v getach a maji strach.
Problemy jsou, ale budou vetsi, jestli odsoudite romskou spolecnost pokracovat na ceste k drogam, prostituci a zlocinu. Ale ve skutku Cesi by meli mit take radost z nich - mluvi vasim jazykem, zdili vasi nabozenstvi, slavi vase (take statni) svatky. Co chces vic, abys mela duvod premyslet, jak jim pomoct a kamenovala kazdy rasisiticky projev? Vim ze hodne lidi ze skutecne liberalnich a take krestanske demokratickych kruhu na tom pracuje. Zatim jedna dulezita strana, pokud mluvi o socialnich problemach a parazitstvi pocetnych rodin vzdy pomery popisuje tak, ze nezbyvaji pochybnosti, o jake komunite se mluvi. A co jsi psala o tom, ze sama RP beres, ale lidem s tmavsi pleti bys je nedala, je stejny typ mysleni - mozna jsi to zformulovala blbe, ale takove zkratkovite reseni na socialni problemy je to, co mne tady dost desi.
Mimochodem, vis kdo stale prezentuje ceskou hudebni kulturu v tech nejdulezitejsich obchodech z medii v Parizi, vedle Smetany, Dvoraka a Janacka? Zadna nasladlym cesko-nemeckym vkusem zprofanovana medialni hvezdicka. Jednu z tech pani tady obcas nepusti do hospody. Druha hodne a otevrene cerpa z muzikality, temperamentu a hudebnich tradic sveho tatinka, a kombinuje je s folklornimi a klasickymi tradici ceske kultury...

Federiko,

Pokusím se ti odpovědět na dvě otázky, které mi kladeš:

1.Proč ony dámy neuspěly, ačkoliv jste jim poradili, co mají u konkursu říkat? To je jednoduché. To z tebe prostě musí tryskat. Ty o tom musíš být stoprocentně přesvědčená. Ne přede dveřmi žmoulat v ruce kus papíru a trnout, jestli jsem se ty rady nabiflovala správně.

2.Kde beru neochvějnou jistotu, že mě nepostihne žádná nepřízeň osudu? Já bych to nenazvala neochvějnou jistotou, spíše základním životním optimismem. Nač se mám trápit věcmi, které by se někdy v budoucnu eventuálně mohly stát, a vyvozovat z toho sáhodlouhé závěry pro svůj současný život? Na to je ten život příliš krátký. Jistě, mám bokem připravené nějaké alternativy pro případ, že by mě moji nejbližší opustili. Ale cítíš ten rozdíl mezi pozitivním a negativním přístupem k věci?

Přidám ve stručnosti jeden příběh, který jsem kdysi četla v jedné povídkové knížce. Kluk si jde od kamaráda půjčit sáňky. Cestou přemýšlí, jak na to. Kamarád je trochu hamižný, možná, že mu je ani nepůjčí. Ne, docela jistě mu je nepůjčí. Dojde, ke dveřím, zazvoní, kamarád mu otevře a než se stačí zeptat, proč přichází, kluk na něho vysype:“Já se ti na ty sáňky můžu …“

Přesně tak mi připadá přístup některých žen ke své kariéře. Mám děti, voni mě stejně nevemou.

Jestli tě to zajímá, tak přidám ještě jedno moudro, podle kterého se snažím žít a s diskutovaným problémem trochu souvisí:

Dávej pozor na své myšlenky, neboť ty se mohou stát tvými slovy.
Dávej pozor na svá slova, neboť ty se mohou stát tvými činy.
Dávej pozor na své činy, neboť ty se mohou stát tvým charakterem.
Dávej pozor na svůj charakter, neboť ten se může stát tvým osudem.

Martina