Názory k článku Londýn 7.7.2005

Milá Mirko,
zůstanem tu asi poslední :-))) Teda pokud si to ještě přečteš.
Možná si mě nepochopila možná to cítíš jinak. Když já mluvím o bohu mylím tím všechny např.: Bůh, Aláh, Budha, Kršna, Zeus, Quetzalcoatl a tisíce jiných neznám jejich jména. Já sama věřím, že někde MOŽNÁ něco je, ale nevím, NEPTÁM se, tak je to pro mě bůh s malým b. Pokud bych mluvila jen o tom křesťanském ten je samozřejmě s B. Ale já sama se křesťankou necítím, přestože žiju v tomto prostředí a udržuji tzv. křesťanské tradice. Ty tradice, ale vycházejí z pohanských zvyků a lidi (křesťané) si k nim vymyslelí mýty, aby bylo snažší přesvědčit v té době stávající obyvatelstvo. Nebo sy snad myslíš, že se Ježíš jako na potvoru narodil v době zimního slunovratu? A že ho ukřižovali zrovna v období pohanských svátků jara? Tomu křesťané věří, pokud ty taky, tak asi nejsi tak úplně ateistka jak tvrdíš :-)))
A neboj Bůh nebo bůh tě zajisté přijme ať si nebo nejsi pokřtěná a ať ses narodila komukoli a jakkoli. Před ním jsou si přece všichni rovni. Dám drastický příklad pokud se narodí dítě zfetované prostituce s trojnásobným vrahem tak to dítě si zaslouží lásku boží asi tak desetkrát víc než my ostatní, jinou totiž hed tak nedostane.
Tak zdravím a jdu se najíst a pracovat, měj se P.

No Mirko, nezbývá mi než opět s tebou souhlasit a opět něco dodat. V tvé odpodědí nesouhlasím jen s použitím "velkého B" u slova bůh. To vnímnutí toho rozdílu vidím ještě kosek jinde: Myslím, že je rozdíl věřit a věřit a ztotožnit se s nějakou církví jako institucí.
Až budeš zas polemizovat se svou švagrovou zeptej se jí jak se může ztotožnit s tou konkrétní církví jako institucí (neptám se na víru tu bych pochopila). Já totiž odmítám apriori uvěřit v boha, který si jako svoje zástupce na zemi vybere lidi, zejména v nejvyyšších funkcích, kteří podle těch přikázání nežijí. Někteří z nich dokonce velmi okázale. Teď nemluvím jen o katolíkách. Nějak mi pořád nejde přijmout člověka, který hlásá pokoru, službu bohu, morálku, pomoc blžnímu atd. a přitom jezdí v posledním modelu BMW. Já bych mu neměla zazlé, to že na nás čas od času posílá hrůzy, ale třeba to, že dopustí aby se vraždilo v jeho jménu.
Mě to přijde kapku jako naivita miloučké mladé poslankyně Kateřiny B.,která vysvětluje lidem, že komunismus je přece velmi dobrá ideologie, protože chce spravedlnost, rovnost, nechce aby se obohacovali jedni na úkor druhých a přitom opomíjí existenci Stalina nebo Kim Irsena.
Zeptej se švagrové, kde berou oni velmi autoritativní, sebevědomí a nafoukaní muži jistotu, že právě oni jsou ti vyvolení, kteří mohou interpretovat přání boha na zemi?
To je v kostce to co mě bere tu víru v boha.
P.S. Pokud bych z nějakých důvodů byla nucena zvolit nějaké náboženství byl by to pravděpodobě budhismus - je velmi mírumilovný a jeho představitelé skutečně žijí tak jak káží. :-)) Doufám, že se ještě k této diskusi vrátíš (moc mě to baví) Ahoj Pavla

Pavlo, máš pravdu, že víra a víra v Boha jsou dvě rozdílné věci. Věřit se dá i "jen" tomu, že se člověk vyléčí z těžké nemoci, že se probere z kómatu atd.
Tak samozřejmě já tu měla na mysli víru v Boha.
Víš, třeba jsme se švagrovou, která je křesťanka, polemizovali o tom, co to byl ten první hřích, kvůli kterému byli Adam a Eva vyhnáni z ráje. Podle mé matky, tak jak byla vychována, byl prvotní hřích sex. Podle toho, jak mne život učil, nabyla jsem dojmu, že tím hříchem bylo Poznání: rozum, vědomí: především Vědomí, že každý jednou zemřeme, a strach ze smrti ještě dlouhé roky před aktem úmrtí; to zvířata nemají, a proto si žijí jako v Ráji, říkala jsem si. To, že člověk začal myslet, a poznal i tudíž strach ze smrti, bylo oním vyhnáním z ráje. A když jsme o tom se švagrovou mluvili, pravila, že ani jedno není před Bohem hřích. Bůh nás stvořil i s tím, že budeme holdovat erotickým radovánkám, má radost za nás, když dokážeme něco nového objevit a vymyslet. Prvotní hřích je úplně jinde: je to prý skutečně "jen" v tom, že NĚKDY je třeba poslechnout (boží přikázání) a NEPTAT SE PROČ. Ale tohle člověk nikdy moc neuměl - byl vždycky tak sebevědomý, že si myslel, že když Bůh řekne NE, ale už neřekne důvody, že ten zákaz může klidně přestoupit - že je chytřejší než Bůh, protože on přece nevidí žádný důvod PROČ neudělat to, co mu Bůh zakázal. Jinými slovy řečeno - člověk má pocit, že má vládu nad sebou, svým životem - a to je hrozný omyl, protože Bůh může kdykoliv člověčí záměr zmařit z nějakého, v tu chvíli nepochopitelného, důvodu. Takže dokud člověk nepochopí, že určité věci řídí Bůh, a bude tak pyšný, že si bude myslet, že jen on sám rozhoduje o svém osudu, tak se nikdy nedostane zpět do Ráje...
Jsem v podstatě ateistka. Teď se budu trochu rouhat, ale já Bohu nemůžu určité věci zapomenout, takže o nějaké víře křesťanské nemůže být ani řeč. Ale v tom, co mi švagrová řekla, vidím jak "nespravedlnost" boží (to je ta má člověčí pýcha:-)), tak i kus velké pravdy. Už dávno například vím, že mé síly ani zdaleka nestačí na naplnění mých cílů a plánů - každou chvíli se dostávám do situací, kdy jsem "sražena na kolena" a sama svými silami nezmůžu vůbec nic, jen musím čekat - čekat na příležitost - a té se pak zase chytit a zkoušet dál pídit se za svým cílem.
Co jsem tím chtěla říct? Že někdy, i když je člověk ateista, i to přemýšlení o určitých základních principech náboženství, může obohatit - může dát nějaké podněty k přemýšlení, může poskytnout pomůcku k pochopení některých na první pohled nesmyslných, nespravedlivých a nepochopitelných zákonitostí života. Což ovšem nebrání tomu ateistovi zabývat se i zákonitostmi daleko tvrdšími - třeba pochopením, proč se příroda dopouští takových věcí jako jsou tsunami. Jsem v podstatě mírumilovný člověk s hodně vyvinutým sociálním cítěním. Kdybych měla stamiliony na účtě, zcela jistě bych ty peníze využívala i k dobročinnosti, podpoře chudých a nemocných - protože prostě cítím v sobě potřebu pomáhat druhým. - Ale když od této "lidské" soucitnosti odhlédnu, ozve se ve mně totální skeptik, který souhlasí s jakýmsi cynickým filozofem - že všechna hromadná úmrtí při válkách či epidemiích jsou v podstatě zoufalými pokusy Matičky Přírody udržet na Zemi rovnováhu. Že tsunami je taková rákoska na zhýčkané zadečky světových boháčů, aby se trochu chytili za nos a nemysleli jen na svá tučná konta, ale i na chudé domorodce. Že terorismus je trest za to, že určité státy podpoří zbrojení jiných států, aby se zabránilo třetí straně v nějakých vítězných akcích...
Cynické? Tvrdé? Snad. Ale když se porozhlédnete, copak si lidstvo zaslouží nějaké útlocitné zacházení? Vždyť lidi sami dělají tak sobecké věci, tak rádi se zásobí penězi a pohodlím, tak rádi myslí jen na svůj prospěch a přežití ostatních nevnímají... Stačí se podívat na rozhodnutí našich státníků či správců našich měst a obcí a kriticky je zhodnotit: dělají rozhodnutí ve prospěch široké veřejnosti, anebo za tím stojí zájmy "něčí" kapsy?...
M.

Ahoj Mirko,
velmi se mi líbí tvé přípsěvky a většinou s tebou souhlasím. Stejně tak v tom co jsi napsala, ale zapomělas na jeden zásadní rozdíl. A to mezi vírou a náboženstvím.
Já jsem ateista a darwinista a skoro všichni mí přátelé a známí. Zkrátka znám velmi málo skutečně věřících. Skoro všichni mí známí vč. mě (ateisté) mají také svou víru věří v nějakou vyšší moc. Asi nikdo není absolutně bez víry (přinejmenším věří sami v sebe - taky víra). I já nemám absolutně jasno. Jenom odmítám přijmout jakoukoli teologii založenou, nezlobte se všichni "skutečně věřící" na dogmatech - nikdy nedokázaných, ale naopak postupem času velmi pomalu vyvracených. Nebezpečí je právě v tom, že náboženství a církve jako instituce jsou nositeli dogmat, a pokud s nimi někdo nesouhlasí, je automaticky považován za nepřítele. Proto existuje také tolik náboženství, církví a směrů. Jen ateismus je jen jeden :-).

Ester, to jsi napsala moc hezky.