Názory k článku Postřehy o jízdě na kole s dětmi

My máme výhodu, že bydlíme v "malé číně", jak se Břeclavi přezdívá, takže na hodně silnicích ve městě je cyklistický pruh a někde ja ten pruh na chodníku. Ne každý to sice respektuje a nejsou všude, ale pro začátek dobrý.
Když jedu de dvěma dětma po silnici, tak oni jedou po kraji, ten šikovnější a opatrnější v předu a druhý za ním, a já jedu vedle nich půl kolen vedle jednoho a půl vedle druhého. Tak mě oba dobře slyší, můžu je včas upozornit a navíc mám pocit větší jistoty, že nevjedou jen tak do jízdního pruhu aut. To že jedou auta, je mi fuk. |Vidí mě z dálky a já jedu rovně , takže pro ně nejsem překvápko. Když je větší provaz, musí aute prostě zpomalit a pak nás objet. Pokud se najde nějaký řidič "hovado", a projede těsně kolen kola, tak já to vydržím, a děti to neohrozí.
Jasně, že pokud je možnost, velkému provozu se vyhýbám, ale vždycky to prostě nejde.
Pokud sem za volantem já, snažím se nechat pro cyklisty dostatečné místo a pokud jedou děti, ještě větší. Nebo prostě zpomalým, a pak je předjedu, jako by to bylo jakékoliv jiné vozidlo

Zrovna jsme dorazili z "půldenního" výletu. Nebylo to tak hrozné jako v článku, ale narazila jsem na jiné věci.
Kde vlastně na kole jezdit?
Mám dvě děti (6,5 a 4,5), obě jezdí již docela dobře a tak jsem se odhodlala a řekla si, že již vedle nich nebudu běhat, ale že si vezmu také kolo a uděláme si opravdový výlet.
Cílem byl 6 km vzdálený domek mé babičky, kde jsme si naplánovali i občerstvení.
Ptázkou ovšem zůstává, kudy vlastně jet s takto malými dětmi? Po silnici? Po chodníku?
Ve městě buď jedeme všichni na chodníku, nebo kde to jde (chodník je vpravo) jedu já po silnici a děti po chodníku, mnou neustále napomínané k opatrné jízdě. Naštěstí většina cesty vedla po cyklistické stezce, nebo lesem či polní cestou.
Nejhorší z celé cesty byl asi 100 metrový usek, který jsme museli překonat po silnici. Sice málo frekventované, ale poměrně úzké a z kopce. Ještě teď mi v uších zní zvuk, několika tak odhadem ke 100 km/h se řítících aut, které se okolo cyklistů i s tak malými dětmi ani neobtěžují zpomalit. Hrozné. Díky tomu jsme se zpět raději vraceli průmyslovou zónou, kde o víkendu nikdo nechodí ani nejezdí. Nedávno jsem někde četla úvahu, že chodník není pro cyklisty, je pravda, že mě také rozčiluje, když po chodníku jede 20-ti letý mladík nepřiměřenou rychlostí. Ale co s dětmi, podporovat jejich jízdu na chodníku? Ano, i u nás existují cyklistické stezky, ale než se na ně dostaneme musíme tak 2 km projet městem.
Naštěstí jsme doma a zdraví, tak se můžeme chystat na další výlet, třeba i delší.

Protože manžel nechce jet na dovolenou na kolech tak jezdím na výlety po okolí. Někdy jede on, někdy babička někdy kámošky a někdy všichni. Nejede se tak daleko, určitě se neztratíme, protože prostředí je už všem známé, ale zážitky sou vždycky jiné aspoň nesedíme doma. Sem z cípu jižní Moravy a máme tady slušnou síť cylkostezek a kousek do Rakouska. Rozhodně se nenudíme. Myslím, že téměř po celé republice se dá slušně jezdit, jen to asi nebude všude taková pohodočka, tady je to ottiž placka a "jedinej pořádnej kopec" je Pálava a na tu se s kolem nesmí.

Taky bych tak moc ráda jela, jen rodinka, samozřejmě nepostradatelné penízky na baštu, stan, spacák. Ale manžel na to není. Musí mít všechno dopředu zabukované, naplánovanou cestu, vědět, kam jde... Nechcete mne vzít někdo s sebou :-)) ???

... že nejlepší je ztratit se rovnou na začátku. Pamatuju si dovolené s mužem a dcerou (dneska je jí 20 let, běží to běží). Sbalili jsme stan a spacáky do dvou kletrů a hurá na vlak. Vystoupili jsme, kde se to hodilo a pak jsme čtrnáct dní jen šli a spali, kde bylo hezky a kde se nám líbilo moc, tam jsme byli dýl. Jednou jsme se ztratili, trochu mimo dosah obchodů, k večeři byly maliny a houby. A bylo to senza.