Názory k článku Když se rodiče rozcházejí

Je ještě jeden způsob, jak může získat dítě do péče otec - to když se matky před soudem zřeknou její vlastní rodiče. Mou známou rodiče odsoudili, že se zamilovala do jiného muže (zvláštní, že u mužských se nevěra snáze toleruje, než u žen) a dokonce se rozhodla s ním žít. Svědectví rodičů bylo stěžejním důvodem pro rozhodnutí soudu. Předesílám, že má známá má novou rodinu, stará se s manželem dobře o děti i o syna z prvního manželství, se kterým se sice stýká, ale bývá to občas boj, protože otec, ačkoli má také novou rodinu, by byl raději, kdyby se syn s matkou vůbec nevídal. Na konec musím napsat, že to nechápu, protože znám oba a soběma dobře vycházím. Oni ale se sebou vyjít nedokážou a doplácí na to jejich syn.

Po 20letech manželství mi manžel oznámil,že odchází,protože v tomhle stavu nechce být amá někoho kdo mu rozumí.Synové to těžce nesou,ale manžel nehodlá mněnit svá rozhodnutí.Já se stím nemůžu psychicky srovnat nejím,nespím prostě jsem na dně.Také chce,aby jeden znás vyplatil toho druhého z bytu,jánemám kam jít a bez dětí neodejdu a na vyplacení nemám a na půjčku můj příjem nestačí.Další diskuse o problému odmítá protože prý ho psychicky vydírám,ale on si nepřipouští,že jeho děti tím trpí nejvíc.

Zcela chápu paní autorku, žije v těchto poměřováních neustále. Já totiž zažila tři soudní stání, neboť dříve byla povinnost řešit soudně i změny výše alimentů. U soudu o péči (mladá soudkyně, cca 30 let) mi přes to, že rozchod byl kultivovaný, po vzájemné dohodě a kromě výše alimentů (tu jsme nějak nebyli schopni určit) jsme byli ve všem s bývalým partnerem v pohodě, přišlo cosi podivného. Pak mi to bývalák potvrdil. Soudkyně ho neustále svými otázkami a připomínkami naváděla k přesvědčení, že by měl žádat synka do své péče, protože já jsem mrcha neschopná, marodná a určitě z něj stáhnu i kalhoty, až ho budu uhánět o ty alimenty. Bylo mu to velmi trapné a musím ho ještě dnes pochválit, že vzdoroval statečně.
Po pár letech jsme se opět společně dohodli, že když synek nastupuje do školy, tak původní alimenty jsou svou výškou směšné, takže je otec zvýší - finančně jsme na tom byli oba stejně, takže jsme v rámci dobrých vztahů opět raději ponechali přiměřenou výši na rozhodnutí soudu.
A tentokrát se vyznamenala sociální kurátorka zastupující dítě. Už její dotazy na naše finanční zázemí byly divné, otce se např. ptala, kolik potřebuje pro svou novou rodinu, mé se ptala, kolik měsíčně utratím za kosmetiku (nemaluji se a kromě obyčejného krému a běžných hygienických přípravků nic nepoužívám, vládne u nás pravidlo, že nejlepším parfémem je mýdlo). No a vyvrcholení nastalo při návrzích částky, soudkyně (tentokrát středního věku) navrhla zvýšení ze 400,- na 500,-. Sociální kurátorka na 420,- měsíčně - kvůli tomu jsem zaplatila kolek na žádost, za rok by se mi to vrátilo :-)
Naštěstí tento návrh zarazil i soudkyni a tudíž místo mnou uvažovaných 700 zvolila otcových 550,-. Pro upřesnění dodávám, že jsme oba měli slušné průměrné výdělky a psal se rok 1996.
Tatínek tuto směšnou částku mile kompenzoval dražšími dárky podle potřeby (kolo, lyže, počítač, tábory apod.) - tedy po vzájemné dohodě, takže o naše vztahy nejde. Jen mi je divné, že kdykoli se obrátím na zákon, rázem si připadám jako zcela nesvépravný jedinec, který měl být sterilizován už v mládí, protože se o svá mláďata rozhodně nepostará a otravuje svýma potřebama hrdinného a obětavého tatínka.
Znovu jsem se s tím setkala, když jsem hodlala použít synkovo stavební spoření na rekonstrukci našeho bytu, aby měl svůj prostor. Otec s tím souhlasil, takže jsme šli požádat soud o zástupce dítěte, abychom směli šáhnout na jeho peníze (které jsem synkovi naspořila - otec o tom stavebním spoření původně ani nevěděl). Opět se otci dostalo doporučení, aby zvážil svůj souhlas, neboť peníze hodlám použít uričtě na nějakou svou vymyšlenost, kterou synek rozhodně nepotřebuje. Zkrátka nemít přátelské a funkční rodičovské vztahy, tak mě musel otec nechat snad i zavřít za to, co s jeho synkem - dnes už patnáctiletým - provádím. Zaplaťpámbů, že dnes, když se tatínek rozhodl, že sám od sebe zvýší alimenty z těch 550 na krásných 700, když se synek dostal na tu jeho oblíbenou střední školu, tak už s tím nemusíme otravovat žádný soud a tudíž si opět na chvíli zachovám špetku mateřské hrdosti a sebeúcty.
Romana

Nevím, jaké to je, když jeden z rodičů si dítě kupuje drahými dárky, ale rozhodně ti můžu říct, jak se dítě cítí, když někde žije jeho rodič a nemá o něj zájem. NECHÁPE TO! Prostě nedokážu pochopit, že o mně můj otec nemá zájem. Vždyť jsem jeho prvorozené dítě! Naši se rozvedli když mi bylo 6 let. Otec si ihned pořídil novou rodinu. Nejdřív mně bral na dovolené a občas jsme se vídali. Pak si i mamka našla nového přítele, odstěhovali jsme se.... Pak jsem ho potkala asi v 10 letech, přivezl alimenty. Věděla jsem, že je to asi on - přesto jsem mu řekla "Dobrý den!", on na to jak jsem vyrostla. To, že jsem měla asi za 2dny své 10té narozeniny asi vůbec nevěděl. Nechápu ani babičku, která také zájem nejeví. A abych pravdu řekla, čím jsem starší, tím víc to nechápu!

No, ja dlouho vahala, jestli svuj nazor rpipojit nebo ne, clanek jsme cetla uz pred nekolika dny a nemela jsem z neho dobry pocit a musim priznat, ze se to nijak nezmenilo. Pripada mi, ze atuorka clanku je jednostrane zamerena proti matkam, ktere natruc odmitaji styk ditete s otcem. NE VSECHNY ROZVEDENE MATKY JSOU TAKOVE!!!! A ne vsechni otcove jsou ublizene chudinky!!!!
Pusobi to na me jako osobni nazor cloveka, ktery neni podlozeny zadnymi odbornymi poznatky. A o to smutnejsi je, ze autorka pravuje na MPSV CR. Vzdyt odjakziva plati a platilo, ze kdo se nechce dohodnout, ten se ani nedohodne... A kdyz je takovato deprivace ditete vlastnimi rodici zcela beztrestna... Co dodat?