Názory k článku Neviditelný Pepík

Kde se vzala, tu se vzala u nás doma Adélka. Našemu prckovi budou v listopadu tři a Adélka je s námi už asi půl roku. Hraje si s ním, spí s ním, jede s ním na chalupu, vozí jí na tříkolce atd. Zpočátku jsem se tomu smála, ale teď nevím. Budí se i ze spaní, že ho Adélka šimrá ať ho nechá spát. Teď nás začíná zapojovat i do své "hry" a musíme Adélce i patřičně vyčinit když nechce spinkat, dát na zadek když zlobí, nosit jí v náručí když už jí nemůže uvézt na tříkolce a podobně. Snad ho to časem opustí. Teď se snažím vypozorovat při jaké příležitosti se Adélka vždy objeví. Doufám, že je to jen výplod jeho fantazie a ne jak taky kdosi psal o šestém smyslu ... brrrr. Nemyslím si, že by to bylo tím, že by byl sám a dost jsme se mu nevěnovali. S dětmi je v kontaktu každý den a není z těch, kteří by stáli v koutku a nezapojovali se do hry ba právě naopak. Zatím to tak necháme a uvidíme kdy Adélka sama odejde.

Mariano, já i když byla starší a bylo mi smutno, tak jsem ,,utíkala" a povídala si s lidmi, s kterými jsem se chtěla setkat apod., prostě hovořila o čemkoliv..brala jsem to jakousi ,,úlevu"..prostě jsem jim v duchu vykládala své názory na svět, co mě štve a co ne.
Už dávno mám raději lidi z masa a kostí..ale mám pocit, že tohle má prostě každý..

Myslím, že myslet si, že Kankulček se ztratil, je prostě jeden veliký omyl. Na Kankulčeka nejen že jsme nezapoměli, ale ještě se ho snažíme trochu proslavit. Jeho osobnost s léty nabývá čím dál tím větších (a troufám si říct, že i monumentálnějších) rozměrů. Vznikla o něm spousta básniček i povídek a v těch v nichž nefiguruje přímo jako hlavní postava, zmiňujeme se o něm alespoň jako o osobě, kterou bychom mohli přirovnat nejspíš k příbuznému Múz. Je prostě skvělý - a nesmrtelný. Na Kankulčeka se nikdy nezapomene a tudíž nikdy nezemře.

Tyto představy virtuálních kamarádů mívají většinou jedináčci. Každý v sobě neseme touhu po skupině, partě, kamarádovi či partnerovi. Představy zmizí s dnem kdy skutečně najdeme ,,živé,, kamarády. Náš mozek se tak brání představě, že jsme sami. Tato fantazie nevadí, ale vždy je třeba hlídat chování dítěte. Pokud se dítě opičit po svém ,,kamarádovi,, hrozí nebezpečí, že dojde k neštěstí. Dále by se mělo dbát na fakt, že pokud se v rodině (kdekoliv v nejbližších 20 kolenech) vyskytla schizofrenie, musíme dítěti jeho představy jemně zakázat a nenechat rozvíjet, protože schizofrenie se dědí a takovéto představy ji krmí...

Moje dcerka před delší dobou začala mluvit o Abijce, Abijka jezdí na návštěvu, vozí nám domů nákupy, má děti, ostatně jako moje dcerka (panenky) co je zlobí a nezlobí, mají problémy s autem, kotlem, neví co vařit, ale je to prostě její kamarádka. Náš táta se přece s Abijčiným manželem, se strejdou zná, tak nás přece hromadně navštěvují. Abijka nám volá, teda Terezce, mají spolu dlouhé hovory,prostě jako já mám svoje opravdové kamarádky. Nemyslím že by to bylo ke škodě,kdo z nás by nechtěl mít někdy někoho kdo mu neodmlouvá a dělá co my chceme.