Názory k článku Nestihla jsem to!

Omlouvám se těm, kterých se moje odbočka dotkla. Nicméně vaše utrpení z přečtení mých příspěvků nebylo zbytečné, dozvěděl jsem se pro mne užitečné informace a za tuto příležitost vám děkuji a na rozdíl od Zrzečky (které se omlouvám, že jsem jí do toho zatáhl) se až tak provinile necítím. Ta domělá necitlivost může být způsobena tím, že mám záložku rovnou na duskusák a reaguji tedy na konkrétní příspěvky, i když se k původnímu článku vztahují jen volně. A diskusi beru (patrně typicky mužským způsobem) jako fórum k řešení problémů, nikoliv jako fórum k vyjadřování soucitu. Tady byl problém s výčitkami, že autorka neřekla slovy vše, co cítila. Mnoho lidí už odpovědělo stejně, jako bych odpověděl já a proto jsem se k původnímu již nevyjadřoval, ale řešil jsem reakci, která mne zaujala. Takže k původnímu tolik: Slova jsou dosti hrubým nástrojem, mohou být i falešná nebo špatně pochopena. To, co jste chtěla sdělit jste vyjádřila svou účastí, přítomností - neverbálně - patrně mnohem lépe, než kdybyste se to snažila říct slovy. Kdyby byla k tomu vhodná příležitost, jistě byste to udělala. A když vám vaše empatie radila se do takového vyznání přímo nepustit, bylo to patrně lépe, než kdybyste se o to křečovitě pokusila. Jak by to patrně dopadlo bylo opravdu v tom díle seriálu "Jsem do tebe blázen", co tady ale bohužel nikdo neviděl. V jejich okolí neočekávaně někdo zemřel a oni se rozhodli, že všem svým známým a příbuzným řeknou, že je milují, pro případ, že by k tomu už neměli příležitost. Jak se na jejich vyznání ti dotyční tvářili si jistě domyslíte sami.

Jak jsem uz uvedla naprostou souhlasim, ze tahle odbocka byla netaktni bezcitna, nic nerikajici a vuci Henri, i vsem kdo vzpominali na sve blizke urazliva.

Příspěvky do téhle diskuse jsem pouze prolétla očima, co by k nim mohl člověk dodat jiného, než je třeba vážit si každého okamžiku, který můžeme prožít se svými blízkými a snažit se ho využít tak, aby nám nezůstal pocit dluhu vůči druhým i sobě. Že se to vždy nepodaří, to je věc druhá. Když se ocitneme v situaci, kdy už není možné nic vrátit, zpytujeme svědomí mnohem kritičtěji, než bychom to udělali kdykoli dříve...

Co mně zaráží je fakt, že jste si diskusní odbočku na téma umírání zvířat neudělali někde jinde. Vzhledem k tématu by to snad bylo přirozeně zdvořilé vůči autorce i všem, kdo oživili své vzpomínky.

Souhlas, taky mi odbocka od Henrinina smutku nad umrtim pritelkyne, k tomu jestli zvirata maji strach ze smrti nebo ne, pripada nechutna a nevhodna, vzlast vuci Henri.

Taky nechci, aby zadny zivi tvor trpel, ale neodvazila bych se do debaty tak vazne davat "zlehceni" ci ,co to melo byt, tohoto druhu. Je to skutecne bezcitne.

Budu rád, když mi napíšeš přesný název + autora a kde se to dá sehnat. Opravdu rád bych si o tom přečetl něco, co se této problematiky opravdu týká (nechci se zabývat zoologií obecně, ale konkrétně prožíváním zvířat ve vztahu ke smrti). Případně bys mi mohla přímo něco konkrétního k přečtení půjčit (kdyžtak se můžeme domluvit přes e-mail: sosan@atlas.cz). Potřebuji si v hlavě srovnat svůj vztah k vegetariánství (v souvislosti se zdravou výživou v tom mám celkem jasno). Dík.