Názory k článku Otcovské fejetony: Ve službě

Nemocenskou snad neplatí podnikatel-zaměstnavatel ze svého ne, tak vo co go? Přijměte ještě někoho a bude to OK.

Pro Henri a Sarku - chápu vaše obavy, ale ...
jak už tady řekla spousta holek přede mnou, i mně připadá, že příliš zjednodušujete, obzvlášť Sarka - zatím se nic neděje, její zaměstnankyně plní vše tak, jak má, nezdá se, že by chtěla při první příležitosti letět na rizikový těhotenství, tak oč jde? Napadlo tě, Šárko, že můžeš do jiného stavu přijít ty a celý projekt zhatit ty? Krom sterilizace, o které nemluvíš, není žádná antikoncepce stoprocentní. Co když si zlomíš nohu a fakt nebudeš moct bádat? Připadá mi to, že ze sebe děláš apriori lepšího člověka - matku, než jsme my ostatní, protože ty jsi všechno zvládla, ale ty ostatní jsou jenom hloupé pipiny, které to rozhodně nedodrží.
Byla jsem v pozici vybírajícího a ani ve snu by mě nenapadlo životopis ženy hodit do koše. Nepopírám, že jsou takové, které jejich práce obtěžuje, ale jsou i takoví chlapi a hlavně to vůbec nesouvisí s dětmi. Možná by těžiště vašich pohovorů mělo být zaměřeno na kvality člověka po nejen pracovní, ale i lidské stránce - lempl je zpravidla lemplem i v životě, nejen v práci. A mimochodem - naprosto se ztotožňuji s názorem, že žena - čekatelka či matka si práce většinou mnohem víc váží, má-li solidního zaměstnavatele, který její situaci respektuje - tedy ne že ji nakládá méně, než nematkám, ale že uznává, že je třeba, aby si svůj čas mohla zorganizovat po svém - třeba tak, že o naléhavé práci dá vědět dopředu. Je minimum situací, kdy člověk dopředu neví, že dneska fakt musí zůstat přesčas. Já třeba dělám právničku a vím, že když mi v jeden den končí čtyři lhůty, tak že den předtím asi budu v práci fakt dlouho. Ono tohle je totiž zase obecně o tom, jak zaměstnavatel respektuje volný čas svého zaměstnance. Ať mi nikdo nevykládá, že práce přesčas je normální -kde tomu tak normálně je, tak tam je nějaká chyba, buď v řízení, protože je buď málo lidí nebo nesprávný způsob přidělování práce, nebo v zaměstnancích,protože jsou neschopní. Práce přesčas, ať už pro matku, muže nebo třeba trpaslíka, by fakt měla být jen výjimečnou,odůvodněnou, ne běžnou událostí.
Jo a byla jsem v pozici vybíraných, setkala jsem se s dotazy na moje rodičovské plány, ale většinou po okamžité reakci, že tohle je přece zakázaná otázka, ale že já budu tak laskavá a odpovím na ni, všichni zkrotli. Nikdy by mě ale nenapadlo do životopisu psát stav nebo dokonce počet dětí, tříletá pauza se podle mě objevit vůbec nemusí, pokud jste byly celou dobu zaměstnány u jednoho zaměstnavatele (tak tam prostě jste osm let na stejné pozici no a co), a pokud jste nebyly, tak jste třeba mohly být v cizině či co. A jestli je to tak zajímá, tak ať se zeptají, ale nabízet jim to v životopisu nehodlám.

Zuzavo,
no já Šárku docela chápu. Když jsme potřebovali recepční, tak jsme potřebovali někoho, kdo v té práci opravdu bude. Když jsem já (nebo někdo jiný) musela sedět místo své práce na recepci a pak svojí práci dodělávat po večerech a víkendech - tak si to člověk zatraceně rozmyslí. Nejde o nějaké "nepochopení", ale o to, že člověk, za kterého stejně musí dělat práci ti ostatní (napřed je týden nemocné jedno dítě, potom týden druhé dítě a pak týden sama matka), není pro firmu žádným přínosem.

No, mamina s dvěma dětma nakonec tu práci dostala - protože měla hlídání a doma byla jen výjmečně (třeba první den dva nemoci, když bylo dětem opravdu špatně) a protože se prostě snažila vyjít vstříc a ne jen urvat co se dá. Ale přišla mi docela jako světlá vyjímka. Také jsme měli na pohovoru paní, která nám řekla, že v pátek nepřipadá v úvahu, aby ONA byla v práci "až do čtyř", protože ONA má dvě děti a musí nakoupit na víkend a sbalit k odjezdu na chalupu :-)) Takže s maminama je to někdy fakt těžký.

Já jsem byla na poslední MD do necelých dvou let dítěte, předtím jsem mezi MD pracovala, sice jen na několik měsíců, ale když se tam napsaly jen roky, žádná mezera tam moc vidět nebyla, tak nějak mi to vyšlo. Protože jsem vystřídala víc míst, nepsala jsem je všechny, ale jen výběrově, co se vztahovalo k tomu, o co jsem se ucházela, takže i tímto jsem zaměstnavatele asi mátla.:-))) Ale skutečně se mě na děti přímo nezeptal nikdo ani jednou, kromě jednoho podnikatele, u kterého mi ovšem už po dvou minutách v jeho přítomnosti bylo jasné, že by mi mohl ten slizoun nabízet i hvězdný plat, ale k němu bych rozhodně nešla(kdoví jak to vlastně s těma dětma myslel!:-)))))
A co se týká OČR, tak to jsem čerpala celkem asi pětkrát, děti prostě skoro nemocné nebyly, dokonce ani to jeslové dítě, což se všichni diví, ale za celý rok, co byla v jeslích jsem s ní byla jeden týden doma a dvakrát jsme ji nepřivezli z víkendu od babičky, protože si ji tam chtěli nechat a vymluvilo se to na rýmu. A dnes je například sobota, ale protože máme termín, pracuju, takže mě hrozně vytáčí ty předpojatosti o tom, že "matku bych nevzala", tím spíš, když to tady klidně napíše vlastnoručně nějaká mamina, co by mohla mít sama pochopení. Jenže ho má, jak se tady už objevilo, jen pro sebe. Bohužel.

Jen poznámka z pohledu člověka, který se zabývá výběrem pracovníků: od uchazeče s takovým životopisem "bez dat" si vyžádám zpřesněný životopis s udáním všech letopočtů, protože jsou to údaje důležité pro rozhodování o vhodnosti uchazeče na danou pozici.