Názory k článku Jak dělá netopýr?

mě se podařilo dceři ve čtyřech letch vysvětlit, že záleží na ní, jestli bude říkat, že koza dělá buuu nebo muuu, protože ten zvuk je stejně trochu jiný (na což rozčileně sama pouzakovala) a že různí lidé v různých zemích ten zvuk nazývají různě. Když se mě ptala na zvířata typu netopýr nebo žížala, tak jsem buď řekla, že např. piští, ale že to nemá takové slovo jako třeba u krávy, nebo jsem po pravdě řekla, že nevím. Dceru to brzo přestalo zajímat (jasně, že ve dvou by to nepobrala, ale to se spokojila s kravičkou, pejskem, kočičkou atd.), ale zato ji zajímají jiné podrobnosti ze života zvířat. Např. jsme narazili na problém, jestli je kosatka velryba nebo delfín? Encyklopedie zvířat tvrdí, že je to delfín, ale ve filmu Zachraňte Willyho prý označují kosatku za velrybu (tvrdí dcera, která to má na videu, já na to nekoukám, protože mě to nebaví). Tenhle problém jsme spolehlivě nevyřešily (pravda, nevynaložila jsem dostatek úsilí, ale zato jsem zjistila, co kosatky jedí, což byl další dotaz). Takovéhle zvířecí problémy řešíme často.

Sissi,
samozřejmě, že není pro dvouleté dítě důležité, jak dělá tapír, pišťucha nebo bobr :o) (Když už jsme u bobra, u nás doma dělá glo-glo-glo (pije mlíčko :o)))
Ale myslím si, že zvuky zvířátek patří do základního vzdělání právě těch dvou let. Náš Tom toho moc nenamluví, nejraději ukazuje a hraje pantomimu. U nás doma tvoří zvuky zvířátek základ slovníku, na "normální" slova se Tom zatím nechytá.
Nevím, proč bych měla učit dítě vyložené nesmlysly, jako že kráva dělá mňau... to už ho potom všecho můžu učit špatně, však on se jednou v dospělosti dopátrá správných slov, názvů, chování :o))))
J.

Článek byl samozřejmě psaný s nadsázkou, v knihovně pro Brehmův život zvířat jsem ještě nebyla ;o) (kdo by tam v tom vedru chodil, že?)

Já si myslím, že všechny ty řeči zvířat vychází jen ze zvyklostí té které země, viz bů - mů, haf baf wau a podobně. Je úplně jedno, jaký zvuk svého potomka naučíte, když ho budou zvířátka zajímat i nadále, tak zjistí, že kráva s jedním bů nevystačí, že má každé zvíře mnohem víc hlasových projevů. A když ho zajímat nebudou, tak mu bude stačit, že pejsek dělá haf a kočička mňau, protože mu bude ukradené, že existuje nějaký tapír, natož pak jak dělá. A pro zajímavost: Máme doma pejska, který snad v životě neudělal ani haf, ani baf. Když je naštvaný, tak si brblá pod fousy sotva slyšitelné "bf,bf", a když chce něco říct, tak má asi padesát různých kňoukání, pískání, vrzání, kňučení, prskání, pištění a šeptání. Tak jakpak dělá pejsek? :-)

Zhruba pred rokom, keď u nás bola otázka zvieracích zvukov najaktuálnejšia, sme kúpili v Čechách leporelo o mláďatkách. Medzi kačičkami, koníkom a medveďom tam bol odfotený aj tapír. Manžel prehlásil, že tapír robí „tap-tap“. Ja, matka, ktorá nechce svoje dieťa učiť bludy, som sadla k internetu a pár hodín hľadala, ako tapír robí naozaj. Síce som sa veľmi poučila o ich živote, rozdelení na poddruhy a boji o ich záchranu, ale potrebný zvukový súbor som nenašla...

Zajko u nás funel a krčil noštek, ježko pichal (ukazovákom do telíčka), ďateľ ďobal (do hlavičky), miška robila „mimimimimi“ (pretože pí-pí už robilo kuriatko), čo ale v dcérkinom podaní znelo ako „ňuňu“, krtko hrabal rukami, tučniak hovoril „ťap-ťap“ (a pritom kolísal telom z boka na bok). Papagáj kričal „ara“, rybičky otvárali ústa, svinka robila „kroch-kroch“ alebo „kvik-kvik“, kravička „mú“ aj „bú“. Koník robil „ihihihihá, pfffr“ alebo napodobňoval jazykom zvuk kopýt. Zvieratká, ktoré sme nevedeli ozvučiť, nerobili nijako. Malo to veľmi pozitívny efekt, pretože sa ich dcérka naučila pekne pomenovať, zatiaľčo na označenie hovoriacich zvieratiek používala veľmi dlho len zvukové citoslovce, čo bolo síce milé v desiatich mesiacoch, ale v dvadsiatich to už pôsobilo trochu zaostalo...

Zaujímavo sa u nás pomenúval a zvuky vydával krokodíl – robil „tirin-tirin-tirin-tirin, tirin-tirin-tin-tin-tin...“ a vydával rovnakú melódiu, ako hojdací automat-krokodíl v našich potravinách. No a mama u nás podľa ockovho výkladu robila „no,no,no!“ :-).Momentálne je u nás favoritom ťava, ktorú dcérka videla na dovolenka – tá kričí hrubým hlasom niečo ako „hué“.

Ozaj, viete ako robí labuť, keď sa k nej veľmi priblížite? Syčí a znie to „pche-pche“.

Čo sa týka obrázkov v našich detských knihách, s tým nemáme až také problémy, sú celkom realistické. Niekedy však neviem, ako vysvetľovať niektoré rozprávky. Napríklad keď v rozprávke „Krtko a medicína“ zákerný papagáj nechá krtka ovoňať halucinogénny kvet a tomu sa potom sníva, že lieta. A ešte to celé zopakuje aj slon. Alebo, keď v rozprávke „Krtko a dáždnik“ krtko ukradne melón, rozdelí ho zvieratkám a spolu sa potom smejú a potrestajú predavača, ktorý chce ukradnutý melón naspäť...
Ale inak máme krtka radi a vždy ho výchovne vysvetlíme :-)

Místo aby se zamýšleli nad uvedenými problémy, kamarádi v mé nepřítomnosti naučili synka odpovídat na otázku "jak dělá máma?" lstivě vloženou mezi "jak dělá pejsek" a podobné odpověď: "ko-ko".